Zranění se nebojím, strach mám na závodech jen ze startu, říká mladý motocyklový závodník

„Úplně na začátku se mi moc jezdit nechtělo. Taťka koupil na internetu čínu (čínská replika závodního minibike, pozn. redakce) za pět tisíc, ke které přivařil postranní kolečka a párkrát jsme se projeli na letišti. Ve čtyřech letech jsem za ním ale přišel sám, že tu motorku znovu vytáhneme. V pěti, před prvním závodem, už jsem jezdil bez koleček,“ vzpomíná na úplné začátky Adam.

Lásku k motorkám získal od táty, chuť do závodění zdědil nejspíš po mamince. „Přemýšleli jsme o tom, co by mohl Adam dělat. Jeho maminka jezdila se svým otcem historické rallye, já jsem zase velký fanda do motorek, takže se to nějak spojilo,“ popisuje Adamův táta Michael Vyskočil.

Hned první závod se malému Adamovi vryl do paměti. Jak sám říká, pamatuje si ho velmi dobře, ale ne proto, že by dobře dopadl. „Bylo to v roce 2016 v Maďarsku. V kvalifikaci jsem ošklivě naboural, takže jsem musel do nemocnice na rentgen. Když jsme se vrátili zpět, už mě nic nebolelo, tak jsem ten závod dojel, skončil jsem asi desátý,“ popisuje už s úsměvem.

Ne všechna zranění ale dopadla takhle „dobře“. „Nejhorší byla asi zlomená klíční kost ve Španělsku. To jsme jeli 2500 tisíce kilometrů do Španělska trénovat a druhý den si zlomil klíční kost, takže jsme sedli na letadlo a letěli jsme domu,“ popisuje Adamův táta.

Klíční kosti měl Adam zlomené obě. „Tu druhou jsem obrečel. Ale ne kvůli tomu, že by to bolelo, ale kvůli tomu, že za 14 dnů se jel italský mistrák, a já jsem věděl, že ten závod nebudu moct jet,“ vysvětluje.

Ani přes tato zranění ale Adam při jízdě strach ze zranění nepociťuje. Jediné, z čeho má pokaždé strach, je start závodu. „Vždy se bojím, abych třeba nepopojel dřív, za to bych dostal penalizaci deset vteřin. Když se rozjedu, tak už strach nemám,“ říká devítiletý závodník.

Opačně to ale cítí jeho táta. „Dřív jsem se tolik nebál. Člověk si zvyká a samozřejmě, zranění ke sportu prostě patří. A i přesto, že u těch motoristických sportů jsou okruhy asi nejbezpečnější, ten strach je tam teď čím dál větší. Ale malému věřím. Věřím, že to má pod kontrolou,“ říká Michael Vyskočil.

V roce 2017 přišel první vyhraný závod ve Vysokém Mýtě. Ještě ten samý rok se stal Adam mistrem České republiky. O dva roky později titul obhájil a získal také ocenění Talent roku. Za největší úspěch ale považuje závod v italské Franciacortě. „Bylo to mistrovství Itálie, ve kterém jsem skončil na pátém místě. V obou závodech jsem ale bojoval ve skupince o druhé místo,“ popisuje Adam, jehož velkým vzorem je italský závodník Valntino Rossi.

Rychlejší a větší motorka

Před několika měsíci přešel Adam z minibiku na větší motorku. Kromě velikosti je velký rozdíl také v rychlosti stroje. Kdo by tipoval, že se tito malý závodníci prohánějí po dráze čtyřicetikilometrovou rychlostí, ošklivě by se spletl. „Minibike má přibližně 8 koní, dosahuje na necelých 100 kilometrů v hodině. Teď ta řadička má kolem 25 koní, na okruzích jezdí třeba 130 km za hodinu,“ upozorňuje Adamův táta.

Trénovat chodí Adam minimálně jednou týdně. Kdyby to šlo, jezdil by mnohem častěji. Musí kromě toho ale zvládat také školu. „Máme naštěstí dobrou paní učitelku, která Adamovi moc fandí. Loni jsme měli asi 23 závodů v sezoně, z toho jich jen 9 bylo v republice a zbytek po Evropě,“ říká Michael Vyskočil.

Aktuálně čekají Adama závody v Třinci a na Slovensku. Ambice na tento rok přitom kvůli přechodu do jiné kategorie nebyly vysoké. „Letos pro nás bude úspěch opravdu všechno. Aktuálně vedeme o jeden bod tabulku, takže pokud se umístíme do třetího místa celkově v českém mistráku, budeme opravdu hodně spokojení,“ usmívají se oba.