Stanislav Bednařík: Tato doba přinesla celou řadu nových věcí. Bohužel jsou všechny nepříjemné

Extraliga je zastavena. Hokejisté nemůžou do arén a trénují ve venkovních prostorech. Jak hodnotíte aktuální dění a vývoj?
Je těžká doba, narostly počty pozitivně testovaných, přesto se neumím ztotožnit s tím, abychom třeba konkrétně my nemohli trénovat na stadionu. Máme téměř pětadevadesátiprocentní promořenost. Ze čtyřiceti členů A týmu, čítající hráče pod smlouvou a realizační tým, jich bylo třicet sedm pozitivních. Takže nechápu, proč naši hráči nesmí chodit do práce. Přesněji, že se musí připravovat náhradním způsobem a nesmí na led. Že je třeba dělat plošná omezení společnosti, to je možné, k tomu se vyjádřit neumím. Ale rozhodně považuji za nesmyslné, abychom kvůli těmto plošným opatřením my za naší situace nemohli trénovat.

Ředitel extraligy Josef Řezníček uvedl, že zápasy extraligy by se mohly znovu rozjet 13. listopadu. Věříte tomu?
Nevím, jakým způsobem bude probíhat případné rozvolňování současných restriktivních opatření. Podle toho, jak já tu situaci čtu, tak do 3. listopadu všechna opatření platí a soutěž bude do této doby zastavena. Pouze pár sportovních a kulturních akcí bude mít výjimky pro možnost jejich uspořádání. Pokud poté k rozvolňování dojde, tak začít až 13. listopadu mi naopak přijde zbytečně pozdě. Důvodem totiž má být reprezentační pauza naplánovaná na termín 3. až 13. listopadu. A jestliže se dostáváme do velkého termínového tlaku, tak bychom měli ligovou soutěž rozjet bez ohledu na to, zda budou týmy mít jednoho či dva zástupce v reprezentaci. Navíc co jsem zaslechl, tak trenér Pešán se chystá nominovat na Karjala Cup celou řadu hráčů hrajících v zahraničních ligách, takže dopad na české kluby to nebude mít zásadní. Proto bych doporučoval začít co nejdříve, abychom eliminovali problémy s naplněním termínové listiny.

Nabízí se otázka, zda by extraliga jako produkt za současné celkové situace diváky vůbec zajímala?
Nevím. Upřímně řečeno o tom trochu pochybuji. Dostupná čísla ukazují, že zájem fanoušků sedět u televize není největší. Šokovalo to i představitele NHL, kteří očekávali, že když budou zápasy jenom v televizi, tak bude sledovanost mnohem větší. A nebyla, zájem byl dokonce výrazně menší. My toho ale zatím nestihli odehrát tolik, aby se stihla případná vypovídající data posbírat.

Je načase si zvykat na to, že hokej může probíhat před prázdnými tribunami?
Bez fanoušků to hrát nejde. Fanoušci jsou hlavní důvod toho, proč hokej hrajeme. Fanoušci jsou důvodem, proč jsou partneři ochotni podílet se na financování profesionálních klubů. Touží podpořit něco dobrého v regionu, něco, co mají lidi rádi a kde se všichni rádi scházejí, což v našem případě je právě hokej. A to bez fanoušků na zimáku udržet nejde, bez nich nám partneři odejdou. Navíc, pokud fanoušci dlouho nebudou moct chodit na zimák, tak se možná naučí ve svém volném čase dělat něco jiného a do hlediště už se nevrátí.

Takže jaký je vlastně váš pohled na možné hraní zápasů za nepřítomnosti fanoušků?
V první řadě budeme jako klub podporovat, aby se dohrála soutěž za jakýchkoliv okolností. Samozřejmě říkat, že podporuji dohrání celé základní části s plným počtem zápasů bez diváků, je vlastně něco, s čím nesouhlasím. Ale jde o menší zlo, než nehrát vůbec. Věřím totiž, že by se pak podařilo BPA a svazu domluvit větší množství televizních přenosů, aby se hokej k fanouškům dostal a my kluby měly možnost prezentovat naše partnery. Protože pokud budeme hrát za zavřenými dveřmi, tak třebaže našim reklamním partnerům negarantujeme konkrétní počty diváků v hledišti, tak je jasné, že nám peníze dávají proto, aby jejich reklamní prezentaci někdo měl možnost vidět. A pokud nebudeme hrát vůbec, přicházíme tím o jakékoliv reklamní plnění, protože v ten moment nemůžeme nabízet vůbec nic.

Nacházíme se ve specifické době, která se jistě dotýká i činnosti generálního manažera. Co nového tak musíte řešit?
Je to o každodenní přizpůsobení se nové situaci. Začalo to třeba karanténou jako takovou. Když jsme do ní spadli poprvé, byla to pro nás zcela nová věc. Pořádně jsme nevěděli, co to pro nás znamená, jak se v karanténě máme a můžeme chovat, což jsme se museli naučit. Druhá karanténa už pro nás nebyla takovým šokem, ale zase jsme třeba bojovali o to, aby byla kratší. Takže zatímco před touto dobou jsem neznal ředitelku krajské hygienické stanice či primáře infekčního oddělení, tak dnes už je znám. Doba si vynutila řešení našich problémů s lidmi, kteří dříve do chodu klubu nijak nezasahovali. Přinesla i nutnost řešení aktuálních otázek, například jestli smíme trénovat, v jakém počtu, do jakých prostor můžeme či nemůžeme. A informace, které dostáváme, jsou velmi často rozporuplné. Dále přinesla problém související s omezením kapacity hlediště, kdy jsme nemohli pustit na zápas ani všechny permanentkáře. A hledali jsme způsoby, jakým pokud možno nejspravedlivějším způsobem je dostat na stadion. Řešit, že někdo nesmí na stadion, třebaže si za to zaplatil, tak bylo také zcela novou, dříve nemyslitelnou záležitostí. Doba přinesla celou řadu nových věcí a bohužel, všechny jsou nepříjemné.

Jak zatím permanentkáři Motoru vzniklou situaci berou? Ozývají se ve větší míře třeba kvůli kompenzacím za nemožnost chodit na zápasy, nebo mají trpělivost?
Třebaže několik dotazů ohledně případných náhrad jsem registroval, tak je to zatím ve velmi malé míře. Uvidíme. Osobně jsem přesvědčený o tom, že pokud nebudeme moci pustit permanentkáře pouze na pár utkání, tak to drtivá většina z nich přejde. Pokud je ale nepustíme do konce sezóny, tak se obávám, že to jen tak nepřejdou a může to pro nás mít fatální finanční následky.

Má současnost nějaký dopad na hráčské smlouvy hokejistů Motoru?
K žádným úpravám hráčských smluv nedošlo. Velká část kádru měla smlouvy platné pro aktuální ročník z předchozího ročníku. A nové smlouvy jsme podepisovali v době těsně předcházející koronavirové době. Na rovinu říkám, že já osobně jsem patřil mezi tu část obyvatelstva, která byla plná optimismu, že vše během dvou tří měsíců pomine a na podzim nebudeme vědět, že na jaře nějaká taková nepříjemná situace byla. Bohužel jsem se spletl.

Ptal jsem se i z toho ohledu, že třeba pražská Sparta již zveřejnila, že v září plošně snížila hráčům výplaty. Vy jste tedy k ničemu takovému nepřistoupili?
Prozatím ne. Jsme v situaci, kdy naši partneři plní vůči klubu dle uzavřených smluv. Zatím máme i příjem z permanentních vstupenek, se kterým jsme počítali. To znamená, že v tuto chvíli nejsme v pozici, kdy bychom museli hráče plošně žádat o snížení jejich kontraktů. Bohužel nemůžu vyloučit, že tomu za měsíc, za dva, za tři, bude jinak. Ale dnes tomu tak není. Od 1. května dostávají hráči odměny v plné výši dle svých uzavřených hráčských smluv.

V týdnu bylo avizováno schválení dotačního státního programu COVID sport pro sportovní kluby. Dotace má pokrýt ztráty spojené s provozem soutěží, pro profesionální klub z nejvyšší soutěže bude maximální možná výše čerpání 12,5 milionu korun. Jak to hodnotíte?
Zatím jsem neměl možnost se seznámit s podrobným zněním a podmínkami programu. Samozřejmě, pokud bychom mohli dosáhnout na dvanáct a půl milionu korun, byla by to velmi významná pomoc pro náš letošní rozpočet, to každopádně. Když byly vymýšleny koncepce, jakým způsobem případnou státní podporu poskytovat, tak jedním z navrhovaných způsobů byla kompenzace za ušlý příjem z návštěvnosti, za prázdnou sedačku při utkáních. Což by se vypočítávalo s ohledem na porovnání s návštěvností zápasů klubu v minulém ročníku. Zde by některé kluby kvůli menším návštěvnostem byly ale samozřejmě znevýhodněny. Druhou upřednostňovanou variantou bylo přibližně stejné plnění vůči všem klubům a poskytnutí náhrady za různé fixní náklady, které mají všechny kluby podobné.

Motor se v rámci pomoci proti koronaviru zapojil do programu pro darování plazmy. Ti z Motoru, kteří prodělali onemocnění covid-19, podstoupili odběr krve a dle testů vhodní dárci darují plazmu, která pomůže pacientům s vážným průběhem nemoci.
Výsledky už víme a naši fanoušci se o tom dozvědí podrobnosti v příštím týdnu. V zásadě to dopadlo tak, jak procentuálně předpokládal pan primář. Z testovaných potencionálních dárců tak v našem případě postoupily do finále, myšleno k odběru plazmy, čtyři osoby. A já jsem vyhrál (úsměv). Pan primář mi totiž říkal, že mám bezkonkurenčně nejvyšší množství protilátek. To je totiž přímo úměrné tomu, jak vážný průběh u člověka byl nebo nebyl. Ten, kdo byl skoro bezpříznakový, což byla drtivá většina hráčů, tak má protilátek málo. Kdo měl průběh horší, což byl můj případ, tak má protilátek více. Snad inspirujeme i některé z našich fanoušků, kteří již onemocnění mají za sebou.