Díky portfoliu našich výrobků nepociťujeme výrazně negativní dopad koronavirové krize, říká ředitel budějckého Mondi Bupak

V areálu bývalých budějovických papíren vyrostla během posledních osmi let moderní firma na výrobu obalů z vlnité lepenky pod názvem Mondi Bupak

Pátek, 16. října 2020, 13:51Společnost

Mondi Bupak se sídlem v Českých Budějovicích je součástí mezinárodní skupiny Mondi Group, která se zaměřuje na výrobu širokého sortimentu výrobků – balících a obalových papírů, kancelářských papírů, buničiny, různých obalových řešení, papírových...

Jak byste zhodnotil letošní rok pohledem budějckého Mondi Bupak? Určitě do řady procesů promluvila aktuální koronavirová pandemie.
Koronavirová pandemie se nás samozřejmě dotýká, ale asi ne tak úplně, jak je prezentováno v médiích. Je to dané hlavně portfoliem výrobků.

Letos se nám v první řadě potkaly dvě věci. Jednak eskalace první vlny koronaviru na konci března, dále pak náš nájezd hlavní technologie. Místní Bupak prochází už několik let investiční výstavbou, která má výkon závodu v horizontu nějakých pěti let až zdvojnásobit.

Co se týká závodu na výrobu vlnité lepenky a krabic, tak srdcem závodu je zvlňovací stroj. Shodou okolností nám vyšel začátek výměny stroje na únor. V té době jsme museli rychle rozhodnout, jestli s výměnou stroje začneme hned nebo jestli akci přesuneme. Dnes můžu říct: ještěže jsme to udělali začátkem roku. I přes všechny komplikace spojené s příchodem první koronavirové vlny jsem rád, že jsme to udělali hned.

Jak celá výměna stroje probíhala?
Nejdříve jsme odstranili starý stroj a poté, v moment, kdy byla už celá republika zavřená, jsme začali s instalací nového stroje. Při účasti zhruba šedesáti zahraničních pracovníků jsme zvládli celou výměnu za šestnáct dní. Na výrobu jsme najeli o den dříve, než bylo plánováno.

Komplikovala vám celou akci vládní opatření? Minimálně ubytování zahraničních pracovníků mohlo být problémem.
Ano, dneska už se o tom hezky povídá, ale v té době nám to přidělalo nemalé komplikace. Do dneška si pamatuji ten jeden kritický týden, kdy jsem každý večer seděl u televize, kde běžela jedna tisková konference za druhou. Každý večer nám do toho projektu novým nařízením přistála nějaká nová komplikace. Byla to například omezení cestování, karantény nebo právě uzavření hotelů. Měli jsme tu přibližně 40 cizinců, hlavně z Polska a Německa, a ze dne na den jsme je neměli kde ubytovat. Jako firma jsme si museli najmout dlouhodobý pronájem dvou bytů a v podstatě jsme takhle ubytovali ty, pro které jsme neměli jiné bydlení.

Bupak sedí svou produkcí na hraně kritické infrastruktury. Je to taková „šedá zóna“, kterou nemá vláda v zákonech jasně popsanou. Nicméně v našem portfoliu je řada potravinářských firem, počínaje třeba místní Madetou, které nejsou schopny obsloužit své zákazníky, aniž bychom jim poskytly obaly. Bupak právě i proto celou dobu jel a jede bez zastavení. Zatímco v privátním životě na lidi útočila nejistota na každém rohu, tady tomu bylo naopak. Víceméně jsme fungovali, jako by se nic nedělo.

Jak se právě koronavirová krize dotkla objemu vaší produkce?
Díky portfoliu našich služeb nepociťujeme žádný dopad. Nemáme příliš velké zaměření na automobilový průmysl. Když to hodně zjednoduším, tak to, co nám vypadlo na straně automobilového průmyslu, nám bohatě nahradily e-shopy. Jak se celý trh hnul, tak se nákupní kanály odklonily na internet.

Dnes je nemyslitelné, co bylo dvacet let zpátky realitou. Provoz musí být ekologický

V tomto oboru jste už 27 let. Jak se proměnilo za tři desetiletí zpracování papíru?
Neskutečně se náš obor zrychlil. Hodně se zmodernizoval, protože výroba papíru a jeho zpracování bylo dlouho hodně tradiční a celkem neatraktivní. Jednalo se vždy o hlučné a špinavé provozy.

Největší část mé kariéry byla spojena s papírnou ve Štětí, která je jedna z největších v Evropě. Od pozice směnového mistra na papírenském stroji jsem se tam dostal až na pozici obchodního ředitele. Vyzkoušel jsem si tu práci tedy ze všech stran. Právě třeba tam je vidět ten neuvěřitelný generační vývoj. Za posledních dvacet let se papírna ve Štětí posunula o několik generací dopředu. Dneska už se neobejdeme ani v tomto oboru bez výrazné automatizace a digitalizace.

Jak moc do vašeho oboru promlouvá tlak na ekologické a udržitelné postupy?
Zásadně. Je to záležitost samotného provozu, kdy je naprosto nemyslitelné to, co bylo normální dvacet let zpět. Provoz jednoduše nesmí devastovat prostředí. Sekundárním faktorem je také dlouhodobá udržitelnost, která vede k recyklaci. Papír k tomu má navíc velmi dobré předpoklady. Když to vztáhnu na nás, tak vyrábíme především z recyklovaného papíru. Procento primárních vláken je poměrně malé a jenom na extra pevné výrobky.

Češi patří mezi světovou špičku ve zmíněném třídění papíru. Čím si to vysvětlujete?
Češi si hodně potrpí na selský rozum, mají rádi svou domovinu a zároveň nejsou úplně mobilní. Navíc si své okolí rádi opečovávají. To vše nahrává vysoké míře třídění. Tím, že si potrpí na zmíněný selský rozum, tak u nich neuspějí žádné složité teorie. Právě třídění je, pokud se správně podá, velmi dobře uchopitelné a velmi srozumitelné. Všichni jednoduše pochopí, jaké má přínosy a proč se to dělá. Není to tak komplikované téma, jako třeba uhlíková stopa a podobně.

Bobst Expertline – nejrychlejší stroj v EU.

Cílem je vybudování nejproduktivnějšího závodu v Evropě

Mondi Bupak je v Českých Budějovicích osm let. Jak se areál papíren za tu dobu proměnil?
Dnes už se nejedná o papírnu, ale o zpracovatelský závod. Při našem příchodu tu byla papírna, která byla zastaralá a nekonkurenceschopná. Měla výhodu snad jen v tom, že to, co vyrobila, zpracovala kartonážka v závodu. Mondi se proto rozhodlo papírnu zbourat a zaměřit se na zpracování, přičemž zdrojový papír kupuje jak v rámci skupiny z papírny ve Štětí nebo z ještě větší papírny na severu Polska, stejně tak od externích dodavatelů.

Areál se změnil výrazně díky investičním i menším stavbám. Nyní je ambice udělat z Bupaku v horizontu několika let jeden z největších i nejproduktivnějších zpracovatelských závodů v Evropě.

Jak velké procento nyní tvoří vývoz do zahraničí?
Je to trochu složitější. V našem byznysu nejsou podstatné hranice státu. Když si představíte vlnitou lepenku, tak je to hodně vzduchu. Pro její konkurenceschopnost na trhu je tím pádem vzdálenost k zákazníkovi jedním z nejdůležitějších faktorů. V praxi to znamená, že standardní vlnitou lepenku se vyplatí vozit do vzdálenosti maximálně cca 400 kilometrů. Stačí tedy zapíchnout na mapě kružítko do Budějc a zjistíte, kam vyvážíme.

Mondi patří mezi významné zaměstnavatele na jihu Čech. Bojujete i přesto s tím, že se nedaří některé pracovní pozice obsazovat?
Bojujeme. Je to přesně ta část ochotných, vnímavých a rychle se učících dělnických profesí. Bavíme se o strojvedoucím, směnovém mistrovi nebo o různých odborných technických profesích. Naše stroje jsou poměrně složitá zařízení, která nefungují tak jako jednoúčelový stroj v automobilovém průmyslu, který se ovládá jen přes tlačítka. Aby byl výrobek kvalitní a linka jela efektivně, toho docílíme jen zručností a znalostí. U nás neexistuje, aby člověk na lince byl naprosto samostatný po čtrnácti dnech. Hodně učenlivý a vnímavý člověk je schopný se vše naučit mezi půlrokem a rokem. Jinak to trvá i mnohem déle. Problémem je, že ti staří zkušení patrioti postupně odcházejí do důchodu a my nejsme schopni najít náhradu ve stejné kvalitě.

Čím to je?
Je to jednoduché – školním systémem a přístupem k řemeslu. Už můj táta říkával, že řemeslo má zlaté dno. Atraktivními se pomalu stávají řemeslné obory, které ovšem zatím nevedou do fabriky, ale spíš do samostatného podnikání. Kovář, truhlář a podobně. Řemeslníci v těchto oborech dělají často na sebe. To je nyní žádané.

Pomohlo by vám tedy, kdyby se otevřelo například další učiliště se zaměřením na obory týkající se papírenského průmyslu tak, jako třeba známe ze Štětí?
Jsem přesvědčen o tom, že by žáci z takové školy měli i dnes uplatnění. Bohužel atraktivita tohoto oboru stále není taková, jakou by si zasloužil.

V areálu bývalých budějovických papíren se vyrábí obaly z vlnité lepenky. Na tradici navazuje již osm let společnost Mondi Bupak

Úterý, 15. září 2020, 14:00Společnost

Tradice výroby papíru v dnešní Papírenské ulici 41 sahá do roku 1880, kdy majitelé plzeňské papírny Jindřich Fürth a Leopold Gellert koupili od Václava Trojana za 59 tisíc zlatých Knížecí mlýn na Lineckém předměstí číslo 10 s osmi vodními koly a...