Firma s kamarádskou atmosférou hledá lidi, co chtějí pracovat a být za to dobře odměněni, říká ředitel stavební firmy Auböck

Auböck. Jak už název napovídá, jde o stavební firmu, která má kořeny za českými hranicemi. „Je to vlastně veselá historka. Pan Auböck založil před několika dekádami v Rakousku úspěšnou rodinnou stavební firmu. A než byznys předal synovi, chtěl si ho nejdřív vyzkoušet. Koupil proto malou stavební firmičku na jihu Čech,” začíná s vyprávěním obchodní ředitel české pobočky Auböcku Pavel Bureš.

„Podobně jako u nás kupují otcové mladým synům na zajetí Felicii, pan Auböck junior dostal firmu. A z Felicie vyjezdil Mercedes,” směje se Bureš. Poukazuje přitom na fakt, že díky šikovnosti, vysokému standardu kvality a dobrému vedení se za patnáct let stala z malé jihočeské firmičky společnost s výbornou pověstí a ročním obratem ve vyšších stovkách milionů korun.

Auböck s.r.o. najdete v Boršově nad Vltavou

Základem je dobrá parta

Začínali jako malá parta techniků a dělníků. Psal se rok 2005 a dnešní Auböck byl ještě v plenkách. „Filozofie je vlastně od začátku stejná. Základem je přátelská atmosféra. Kolektiv, kde se lidé cítí dobře a pokud chtějí pracovat, jsou i dobře odměněni,” říká Bureš. 

S postupujícími lety se firma dostala na dnešní necelou osmdesátku zaměstnanců. „Ačkoliv to není v tomhle počtu úplně jednoduché, zakládáme si, aby se původní komunitní duch ve firmě udržel. Nejspíš se i daří, protože fluktuace lidí je u nás minimální,” dodává.

Budějčáci nejspíše znají spoustu staveb firmy Auböck. Jednou z nich je tribuna atletického stadionu Sokol

Máme rádi dlouhodobé vztahy

S postupným růstem firmy stoupala i vnitřní profesionalizace. „V začátcích to byl trochu hurá styl. Dneska je firma ve stabilizovaném stavu a věnujeme se hlavně doplňování kádru. Co dělal v začátcích jeden a cedil z toho krev, dělají dnes tři a klidně tým doplníme čtvrtým,” popisuje Bureš.

Aktuálně potřebuje Auböck doplnit konkrétně na pozici stavbyvedoucího a přípraváře stavby. „Nebráníme se ale ani řemeslníkům: zedníkům, obkladačům, fasádníkům, truhlářům nebo komukoli, kdo zvládá řemeslo,” doplňuje. 

Od Budweisu po Solnici

Případné posily dostanou šanci podílet se na zakázkách stavební firmy, které, jak říká Bureš, jsou její nejlepší referencí. Portfolio Auböcku je široké: od rezidenčního bydlení přes opravy historických budov až po revitalizací brownfieldů.

„V minulosti jsme vyrostli především na projektech, kde jiné firmy spíše končily. Složitější konstrukce, opravy špatně dostupných míst apod. Nyní pokrýváme opravdu celou šíři pozemního stavitelství," vysvětluje.

Portfolio Auböck: Návštěvnické centrum Kvilda.

Budějčáci mají plody práce Auböcku (nejen) v centru přímo na očích. Namátkou třeba rekonstrukce hotelu Budweis nebo gotické Solnice, tribunu atletického stadionu nebo rezidenčních domů na Riegrově či Lidické. V okolí Budějic se firma postarala o rekonstrukci zámku ve Starém Hobzí, kostela v Dobré Vodě nebo hotelu Klášterní v Českém Krumlově.

Portfolio Auböck: historický pivovar Solnice

Tahle firma je (i) pro mladý

Prestižní zakázky sebou nesou přirozeně i vysoké nároky na kvalitu odvedené práce. Na druhou stranu, žádný učený ještě z nebe nespadl. Proto v Auböcku (samozřejmě vedle zkušených odborníků) rádi dávají prostor i mladým, klidně hned po škole. 

„Máme dobrou zkušenost s přijímáním absolventů. Důležité je jen chtít se učit. Neočekáváme zázraky po někom, kdo zrovna vyšel ze školy nebo z učení. Rádi mu dáme prostor a zaučíme,” přesvědčuje Bureš. „Za poslední roky se nám to velmi vyplatilo. Přijali jsme několik mladých lidí po škole a všichni jsou tady, součástí kolektivu,” dodává.

Notně veselého kolektivu, jak se záhy přesvědčujeme, když v čase focení Pavla Bureše před firemním logem přichází před budovu na cigaretu parta chlapíků. 

Osmiletá péče nese ovoce.

„Vyfoťte si je, ať čtenáři vidí, že jsme schopni vzít fakt každýho,” popichuje vesele Bureš. Jeden z kolegů se rovnou chytá. „Tak třeba mě našli ležet osm roků zpátky ve škarpě. A podívejte, jak si mě za ty léta vymazlili. I příborem už umim jíst,” vtipkuje, zatímco jeho kolegové přitakávají. 

„Vidíte, stačí jen chtít se učit,” uzavírá za smíchu ostatních Bureš.