Do české přírody se po sto letech vrací kočka divoká, do středu republiky se stěhuje z německého pohraničí a z Karpat. Výskyt příbuzné rysa ostrovida potvrdili vědci z Mendelovy univerzity díky záznamům z fotopastí i nálezům mrtvých jedinců. Kvůli lovu, který trval až do poloviny 18. století, tento druh téměř vyhynul, v osmdesátých a devadesátých letech pak zoologové populaci koček divokých podpořili vypouštěním zvířat do přírody. Teď se po stopách malé šelmy vydává i široká veřejnost.
Vědci z Mendelovy univerzity ve spolupráci s DUHA Olomouc a Ústavu biologie obratlovců AV ČR zaznamenali výskyt kočky divoké v české krajině. Poprvé po zhruba sto letech se podařilo zdokumentovat výskyt kočky divoké na Dobříšsku. Mrtvé zvíře nalezli místní obyvatelé na cestě u Nového Knína. Že se skutečně jedná o samce kočky divoké, potvrdila genetická analýza, kterou provedl Ústav biologie obratlovců AV ČR.
„Dobříšsko představuje oblast, která není přímo napojena na pohraničí a na areál výskytu v sousedních státech, což by mohlo být důkazem, že nejde jen o ojedinělý výskyt jedince, který se k nám zatoulal z Německa,“ uvádí Jarmila Krojerová z Ústav biologie obratlovců AV ČR.
Kočka divoká byla v Česku kvůli lovu téměř vyhubena, na území Čech a Moravy se znovu vrací z Bavorska a z podkarpatských lesů. Uhynulé zvíře, které bylo nalezeno ve Středočeském kraji, patřilo podle genetické analýzy Ústavu biologie obratlovců AV ČR právě ke kočkám divokým pocházející od německých sousedů. Podle zooložky Jarmily Krojerové se ale nejedná o zatoulaného jedince, naopak se kočičí populace v české přírodě rozšiřuje. Zastřelenou kočku divokou naposledy historici zahlédli v roce 1914, podobně vyhlížející sraženou šelmu ale lidé po sto letech objevili i loni v květnu a v Podyjí se objevila už v roce 2010.
Kočka divoká se od kočky domácí liší výraznými poznávacími znaky, přesné určení druhu ale komplikuje jejich křížení. Vědcům proto pomáhají genetické testy, jež jednoznačně zvíře určí. Genetice kočkovitých šelem, ke kterým se řadí i například rys ostrovid, se dlouhodobě věnuje Mendelova univerzita v Brně.
„Oba druhy se mohou bez problémů vzájemně křížit a mít plodné potomstvo. Určení těchto hybridních jedinců dle vzhledu je obtížné i pro zkušené odborníky. Pomůže pouze správně provedená analýza DNA,“ vysvětluje Jarmila Krojerová z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty MENDELU.
Kočka divoká se mezi lidi moc nehrne, proto může velmi snadno uniknout pozornosti. Vědcům tak pomáhá i hlášení výletníků, kteří při procházce po území, kde neprobíhá monitoring, na živé či uhynulé zvíře narazí. Podle zoologa Martina Duľy z Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity o výskytu kočky divoké vědci ví díky fotopastem, jimiž sledují rysa nebo jiné velké šelmy. Fotopasti divoký druh rozšířeného domácího mazlíčka zaznamenaly hlavně na česko-slovenském pomezí v lesích Bílých Karpat a Javorníku, na Šumavě, ale i v Doupovských horách.
„Nález na Dobříšsku potvrzuje naše domněnky, že kočka divoká se na území Čech a Moravy po delším období vrací a nachází zde vhodný biotop," říká Martin Duľa.
Na pátrání po kočičích rodinkách se zaměřuje projekt Hledáme kočku, pozor, divokou!, který rozjel Ústav biologie obratlovců AV ČR ve spolupráci s Mendelovou univerzitou, Národní zoologickou zahradou Bojnice a Hnutí DUHA Olomouc. Díky němu se na sledování malé šelmy zaměřují i lidé z široké veřejnosti, a to hlavně na československém pomezí. Zoologové by ale rádi nasbírali informace i z jiných částí republiky, a tak vyzývají k pátrání po kočce po celém Česku.
„Navzdory intenzivnímu monitoringu jsou informace od veřejnosti v mnoha ohledech důležité, proto prosíme o sdělení pozorování kočky divoké, nálezu jejích stop nebo mrtvého zvířete, které vykazuje typické znaky této šelmy. Veřejnost se tak může přímo zapojit do monitoringu chráněného a vzácného druhu živočicha,“ dodává Martin Duľa.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
