Strakonický útvar čeká historický okamžik. Poprvé bude stavět úkolové uskupení do zahraniční operace. Již za necelý půlrok se strakoničtí vojáci přesunou do Litvy, aby zde společně cvičili s ostatními příslušníky aliančních armád a podíleli se na kolektivní obraně NATO.
Pro část strakonických vojáků se bude jednat o první zkušenost v zahraniční operaci. Jiní již zahraniční misi absolvovali. Nasazení v Afghánistánu má za sebou například rotný J. L. Přes půl roku zde působil v rámci leteckého poradního týmu, jehož jádro tvořili příslušníci 22. základny vrtulníkového letectva z Náměště nad Oslavou a pražské Hradní stráže. Jejich hlavním úkolem byl výcvik a výuka pilotů i techniků vzdušných sil afghánské armády. Strakonický voják byl součástí skupiny ochrany, tedy takzvaných Guardian Angels („strážní andělé“). Tato jednotka měla na starosti ochranu českých a koaličních lektorů.
„Náročná pro mě byla spíš příprava než samotné nasazení. Absolvovali jsme několikaměsíční výcvik, při kterém byl kladen důraz na střeleckou a taktickou přípravu. Součástí byl i specializovaný kurz ochrany osob. Všechny činnosti jsme museli mít dokonale nadrilované,“ popsal rotný J. L. přípravu do mise, která zpravidla probíhala v Náměšti nad Oslavou nebo ve Vyškově.
U strakonického útvaru je jeho hlavní pracovní náplní obsluha radiolokační čidla. Příprava do zahraniční mise byla pro něj náročná i proto, že se vymykala jeho běžné činnosti ve Strakonicích.
Během nasazení v Afghánistánu zažil několik raketových útoků na základnu. „Byli jsme dobře vycvičení. Věděli jsme, co máme dělat,“ vysvětlil strakonický voják, proč si nepřipouštěl strach. Na život v zahraniční misi si podle svých slov zvykl rychle. „Ačkoliv jsme byli v pohotovosti 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, měli jsme čas i na odpočinek. Jistě mi sházela rodina a přítelkyně, ale byli jsme v kontaktu.“
Jeho blízcí se již vyrovnali s tím, že jako voják může být nasazen do zahraniční operace. „Od začátku věděli, že když se naskytne tato příležitost, budu ji chtít využít. S rodiči i partnerkou si říkáme vše na rovinu,“ podotkl rotný J. L.
Účast na misi v Afghánistánu hodnotí jako velkou zkušenost. „Když jsem viděl, v jakých podmínkách žijí lidé v Afghánistánu, uvědomil jsem si, že se tady máme dobře,“ objasnil rotný, jak mu mise otevřela oči jako člověku. Přínosem pro něj samozřejmě byla také jako pro vojáka. „Zdokonalil jsem se ve střeleckých, taktických a dalších vojenských dovednostech. Procvičil jsem si angličtinu. Mnohé věci, jež se jako vojáci učíme, mi teď dávají větší smysl, když jsem si je vyzkoušel na vlastní kůži při skutečném nasazení,“ uvedl rotný J. L.
Stejně jako další vojáci, se i rotný J. L. zapojil do boje s koronavirem. Během loňského listopadu pomáhal tři týdny v nemocnici v Rokycanech. „Byly to smutné okamžiky, když nám někteří lidé skoro umírali pod rukama. Zažili jsme zde ale i hezké chvíle, když se pacienti uzdravovali. Byli spokojení s naší prací a byli rádi, že zde jako vojáci pomáháme,“ zavzpomínal na službu na covidovém oddělení. Zároveň si uvědomil, jak je práce zdravotníků náročná. „Mají to moc těžké. Jejich povolání si zaslouží lepší finanční ohodnocení,“ dodal strakonický voják.
V armádě slouží od roku 2010 a jeho práce jej naplňuje. Cení si možnosti vzdělávání a kariérního postupu. I z toho důvodu začal studovat vysokou školu. „Kdo se snaží a vzdělává se, má v armádě možnost postupu. Ani já bych se v budoucnu nebránil povýšení,“ prozradil devětadvacetiletý voják, mezi jehož koníčky patří zejména sport, cestování a fotbal, který hraje od svých pěti let. Nejvíc času mu ovšem momentálně zabírá dálkové studium na vysoké škole.
Do Litvy se připravuje i četař M. H. Pro něj to naopak bude první zahraniční mise. „Beru to jako jedno dlouhé cvičení. Partnerka je soběstačná a respektuje, že to patří k mé práci,“ potvrdil starou známou pravdu, že pro vojáky je důležitá i podpora rodiny.
Strakoničtí vojáci budou v Litvě cvičit společně s příslušníky dalších armád NATO. „Několik měsíců důkladně prověří naši spolupráci s aliančními partnery. Bude to mnohem náročnější, než když se setkáváme při mezinárodním cvičení, které trvá dva týdny. Bude to i důležitá zkouška pro náš kolektiv na jednotce,“ míní voják, který slouží u protiletadlového kompletu RBS-70 a se svými kolegy se tak bude podílet na zabezpečení protivzdušné obrany bojového uskupení, jehož bude česká jednotka součástí.
V armádě slouží devět let. „Není to stereotypní práce. Nestojíme osm hodin u nějakého stroje. Služba v armádě mi zároveň umožňuje rozvíjet můj největší koníček, kterým je sport,“ dodává spokojeně četař M. H., jenž se věnuje zejména běhání a cyklistice.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
