Větřní není špatné místo pro žití, říká starosta. Problémy s nepřizpůsobivými dostaly do zastupitelstva i dělnickou stranu

Černý, bílý nebo žlutý. Stejná pravidla pro všechny

Přijíždíme do Větřní směrem od Českého Krumlova, tedy dolní částí města, která se nedá považovat za místní „výkladní skříň“. Odbočujeme směrem do kopce na Frymburk. Míříme za Romanem Pospíšilem, který je jedním z dvojice českých zastupitelů za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. Získat mandát v obecním zastupitelstvu se totiž straně, která je často označována za extremistickou, podařilo ve volbách v roce 2018 pouze na dvou místech – ve Větřní a Duchcově. Tedy v lokalitách s početnou romskou komunitou.

„V roce 2013 jsme místní organizaci založili na základě toho, že tu byl napadený učitel nepřizpůsobivými občany. To byl takový podnět, že se to už nedá vydržet. Dlouho se to tajilo, škola o tom nesměla mluvit. Provalilo se to až po dvou týdnech. V té době tady byla šikana na škole běžná. Cikáni šikanovali ostatní děti. S tím měla problémy i moje dcera. Na základě toho jsme vznikli. Lidi cítili, že za nimi stojíme, proto jsme měli podporu. Do té doby se jich nikdo nezastal,“ vysvětluje nám hned v úvodu setkání vznik místní organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti ve Větřní zastupitel Roman Pospíšil. Ten je zároveň krajským předsedou strany. Podle něho má místní sdružení zhruba padesát členů. Některé z nich oslovil už první meeting strany ve městě.

„Vzpomínám si na první akci strany ve Větřní. Přijelo sem asi sto těžkooděnců, kteří byli schovaní ve škole. Celé se to ale obešlo bez problémů. Nejsme žádní násilníci. Na našich kandidátkách jsou v pohodě lidi,“ dodává Pospíšil. Z označení strany za extremistickou si nic nedělá. „Na té nálepce mi vadí jen to, že na to někteří stále skáčou. Co je extrémistického na tom, že chci, aby se všichni chovali slušně? Je mi jedno, jestli je někdo černý, bílý nebo žlutý. Já chci stejný pravidla pro všechny. Nepřizpůsobivý nemusí být jen cikán, to může být kdokoliv. Chci jen, aby se tu děti nemusely bát,“ dodává.

Roman Pospíšil je jedním z dvou zastupitelů DSSS v Česku.

Peníze na ruku a dávky k tomu

Podle něho je problémem, že spousta nepřizpůsobivých v romské komunitě nepracuje a když už ano, tak načerno. „Proč by taky dělali legálně, když mají štědré dávky. Tyhle věci ale my nedokážeme řešit, to se musí řešit na vyšší úrovni. Obecně si ale myslím, že ta situace tu není až tak špatná. Větřní se nemůže srovnávat s lokalitami jako Duchcov a podobně, kde je s nepřizpůsobivými mnohem větší problém,“ doplňuje svůj pohled na aktuální situaci ve Větřní. Uklidnění situace mezi majoritou a Romy, mezi kterými vidí vyšší procento nepřizpůsobivých, připisuje právě také úspěchu Dělnické strany sociální spravedlnosti ve volbách. „Za sebe říkám, že se tady ta situace zlepšila také díky nám. Oni ví, že tu jsme,“ říká s jistou dávkou hrdosti a dodává, že právě i někteří Romové straně ve Větřní fandí.

„Je to rok, co jsme přijeli z konference v Praze. S tajemníkem jsme si tu zašli na pivko do hospody, když ke stolu přišel nějaký místní cikán a říká: „Můžu se zeptat, kdo jsi?“ Tak jsme prohodili pár slov, já se mu představil, on mi řekl nějakou svou minulost, že byl teď propuštěn z vězení a že jsme prý proti cikánům. Já mu vysvětlil to, co říkám i vám. Je mi jedno, kdo je jaké barvy. Jde mi o to, jak se chová. Dokonce jsme tu jednou měli nabídku od jednoho cikána, že by k nám vstoupil, ale kvůli strachu z komunity to nakonec neudělal. Teď nás ale aspoň volí,“ vzpomíná Pospíšil.

Klesající kriminalita

Pokud se nějaká část Větřní dá dnes pojmenovat řekněme jako nevzhledná, je to určitě ta v okolí papíren, kde každého do očí praští místním dobře známá ubytovna. I kvůli shromažďování různých „pochybných existencí“ v jejím okolí navrhoval Pospíšil na začátku volebního období zřízení městské policie. „Hned v prvním volebním období jsme chtěli zřídit městskou policii, ale kvůli financím to nevyšlo. Dnes je problém sehnat i lidi,“ říká.

Zřízení městské policie v malém městě vzdáleném jen pár minut od Českého Krumlova považuje v tento moment za zbytečné starosta Antonín Krák (ČSSD). „K zřízení městské policie se stavím trochu odtažitě. Před tím, než jsem se stal starostou, tak jsem čtvrt století působil u policie a vím, že to má smysl, kdybych tu neměl obvodní oddělení Policie ČR. Tím, že jsme sociálně vyloučená lokalita, tak tu máme dobře zastoupené obvodní oddělení státní policie. Do konce minulého roku jsme zde měli navíc asi pět let bezpečnostní službu, která nám sem jezdila z Krumlova. Zřízení městské policie proto teď není tématem,“ popisuje.

Město podle něho chce nyní přidat více kamer na některých problémovějších místech. „Aby tu mohla kvalitně fungovat městská policie, bylo by potřeba mít osm až deset strážníků. V rozpočtu by to bylo zhruba šest milionů na základní výbavu. Pak by se muselo investovat do každoměsíční služby. Problém by byl také sehnat samotné strážníky. A mít jen dva lidi? To by nemělo smysl,“ dodává Krák, který je zároveň krajským radním.

Podle některých reportáží by se mohlo zdát, že Větřní bude svítit červenou barvou na mapě kriminality. Opak je pravdou, index kriminality je ve městě nižší, než v blízkém Krumlově nebo na Lipně. Jen pro doplnění, index zaznamenává počet zjištěných trestných činů přepočtený na 10 tisíc obyvatel ve zvoleném území.

„Je zde početně zastoupena romská komunita, ale nezaznamenáváme žádné podstatné problémy s ní spojené. Z údajů místního obvodního oddělení policie víme, že trestná činnost v rámci našeho města je minimální. Jestli si někdo myslí, že by se tu mělo znásilňovat nebo přepadávat, tak je na omylu. Statistiky pak hovoří jasně,“ potvrzuje Krák.

Příkladem může být statistika trestných činů za leden až září loňského roku. Policisté z Větřní jich řešili 74, krumlovští kolegové 351 a policisté z Lipna 114.

„Rozumím takovému tomu „halo“ efektu. Starostu tady dělám deset let a vím, že když někdo projíždí Větřním směrem na Frymburk, tak když jede dolní částí města, tak ho výhled asi vždycky nemusí oslnit. Žití tu ale určitě není špatné. Nepozorujeme odliv, ale příliv obyvatel,“ dodává starosta. Podle něho ke zlepšení situace pomohla také Agentura pro sociální začleňování, která ve Větřní působila zhruba dva roky. „Výsledkem bylo začlenění terénního pracovníka, který tu působí do teď. Máme tu komunitní centrum, kam mohou chodit lidé do osmnácti let. Mohou si tam dělat úkoly nebo chodit na kroužky. Podobných aktivit bych mohl jmenovat více,“ doplňuje.

Společenský dům ve Větřní.

Kdo dělal problémy, sedí

O tom, že téměř vymizely „třenice“ mezi majoritou a romskou minoritou ve Větřní mluví také místní. „Tahle generace místních Romů spíš postává a kouří trávu, nějaká trestná činnost už skoro vymizela. Ty kriminálníci jsou zavření. Tady nejsou špatný lidi. A špatné to není ani se zaměstnaností. Já, když chtěla práci, tak jsem ji vždycky dostala. Není to o tom, jestli je někdo Rom. Kdo chce, práci vždycky najde,“ říká otevřeně Cecílie Siváková, která patří mezi starousedlíky ve Větřní. Její manžel přišel na jih Čech před šedesáti lety.

Kousek od jejich domu zpovídáme také mladého Roma, který se nám představuje jako Dušan. Jde právě z obchodu s nákupem a slova Sivákových víceméně potvrzuje. „Nemyslím si, že by tu byl nějaký problém v soužití mezi Romy a bílými. Ty problémoví jsou už pozavíraní, je tu bez nich klidněji,“ dodává.

Před místním společenským domem, který při cestě po Větřní minete jen těžko, oslovujeme také zhruba čtyřicetiletou ženu, která nechce na diktafon prozrazovat své příjemní. „Není to kvůli tomu, že bych měla strach z Romů nebo jiných nepřizpůsobivých, ale médiím nevěřím. Už jednou jsem nějakým novinářům říkala o tomhle problému a celé to překroutili,“ říká paní Martina a ukazuje na budovu, před kterou stojí. Právě společenský dům leží místním podle všeho „v žaludku“ víc než cokoliv jiného. Funkcionalistická budova z konce 30. let minulého století dříve patřila Jihočeským papírnám. Dnes jejich zašlou slávu oživuje zhruba 250 zaměstnanců. Ač se číslo může zdát jakkoliv velké, tak papírny ve Větřní zaměstnávaly v nejlepších letech téměř desetinásobek aktuálního počtu. Držet budovu společenského domu bylo tedy pro papírny zbytečné a proto se stavba, ve které dříve bylo také kino nebo v ní vystupoval Waldemar Matuška, dostala až do rukou dvou vietnamských podnikatelů.

„Co se týče společenského domu, před kterým se to všechno schází, tak jsme se ho snažili několikrát od soukromého majitele koupit, ale z jejich strany není důvod nám to prodat. I ta cena, která by pro ně byla přijatelná, je pro nás v tenhle moment neakceptovatelná,“ popisuje asi největší problém dolní části města starosta.

Společenský dům, který je v majetku Bao Quoc Nguyena a Van Vo Honga jsme chtěli navštívit a zeptat se samotných majitelů na další plány s chátrající budovou. Jeden z majitelů však komunikaci s médii odmítl, stejně jako naši návštěvu ubytovny.

„Pokud zjistíme, že je v okolí téhle ubytovny nepořádek, tak majitele kontaktujeme buď osobně nebo písemně. Několikrát jsme tam za účasti policie, hasičů a živnostenského úřadu provedli kontrolu. Na půl roku měli zakázáno provozovat služby, ale odstranili nedostatky, takže se tam v tenhle moment opět ubytovává,“ popisuje situaci na ubytovně starosta Antonín Krák.

Částečný úspěch už město na svém kontě má. Podle starosty se Větřní daří úspěšně bojovat s obchodem s chudobou. „Dnes nám hodně pomáhá vyhláška obecné povahy. To znamená, že obchodníci s chudobou nemůžou inkasovat ty nesmyslné příplatky na bydlení. U nás šlo o dvě ubytovny. Ta jedna už nemá statut ubytovny a vlastníci to předělali na klasický bytový dům. Druhou ubytovnu, kousek od kostela, se snažíme vyřešit tím způsobem, že by v těchto místech nějaké investiční společnosti rádi postavily obchod. Tím pádem by noví majitelé museli vykoupit pozemky a ubytovnu, kterou by svým záměrem nahradili,“ uzavírá Krák.