Srdcař z Borovan: z vojenského letiště až k výrobě razítek

Už na první pohled je to srdcař a sportovec. Má rád život a má rád svoji práci. Je nabitý optimismem a často se směje. Možná i to mu pomohlo překonat nedávné problémy, kdy mu ve výrobě odpadlo 40 procent lidí s covidem, a objednávky přitom neustále rostly. Vše se nakonec zvládlo, a tak se teď už zase usmívá.

Borovanský patriot v tomto městě vyrostl, chodil tu na základní školu a s rodinou, manželkou a dvěma dcerami, tu bydlí i dnes. Do práce to tak nemá daleko. Ale okusil i jiné kraje. Kdysi se totiž rozhodl, že by chtěl být vojákem, konkrétně stíhacím pilotem, a jediná vhodná střední škola byla až ve slovenském Prešově. Po jejím absolvování pak pokračoval na vysokou školu do Košic. Po dvou semestrech ale měl na trenažéru při přetížení šílené bolesti a zjistilo se, že ze zdravotních důvodů z kariéry pilota nic nebude.

Mise na letišti

Ale svého snu se nevzdal úplně, odešel pracovat na vojenské letiště do Českých Budějovic na pozici hlavního technika na řídící věži. Postupně se stal i dozorčím letového provozu. Psal se rok 2000. Petr Dražan si uvědomil, že pro další rozvoj ve svém oboru a v nové době potřebuje angličtinu. „Tehdy jsme se s kolegy na letišti učili nadšeně anglicky vždy a všude,“ říká.

Práce na letišti Petru Dražanovi dala disciplínu v přístupu v práci i touhu po dalším vzdělávání. Dost se tam naučil i z oboru IT. Jenže se blížilo zrušení letiště v roce 2005, a byl tak čas se posunout dál. Petr Dražan si vybral výrobce vstřikovacích strojů Engel v Kaplici, kam nastoupil jako hlavní technik výroby a strávil tam dalších 7 let. Rok z toho pracoval i v Rakousku. „V prvních měsících mě tam rakouští kolegové nepřijali zrovna s otevřenou náručí, báli se, že jim jdu vzít práci. Postupně jsem si tam ale udělal pár přátel na celý život. A nejvíce oceňuji, že jsem měl možnost se tam naučit dobře německy,“ komentuje svou rakouskou zkušenost.

Srdeční záležitost

Mezitím Petr Dražan založil rodinu. Manželka byla jeho dětská láska z Borovan, kde bydleli kousek od sebe. Jsou spolu už 30 let, z toho 21 let jako manželé.

V roce 2012 se Petr Dražan rozhodl nastoupit jako vedoucí výroby do Borovan do nadnárodní společnosti Colop, která je dnes největším výrobcem a distributorem razítek v Česku. Ročně vyrobí 6 milionů razítek, která vyváží do 130 zemí světa. „Bál jsem se, že to technologicky nebude tak zajímavé, ale pravý opak je pravdou. Výroba razítek je dnes velmi složitá záležitost s využitím řady moderních technologií,“ říká Petr Dražan.

Ve výrobě Colopu provedl řadu reforem a postupně dostával do své pravomoci další a další oddělení. Majitelé společnosti z rakouské centrály mu věřili stále víc a nyní se čerstvě stal dokonce prokuristou společnosti, tedy jedním z jejích nejvýše postavených manažerů.

„Původně jsem do Colopu šel kvůli rodině, ale pak mi to tu přirostlo k srdci. Vybudoval jsem si skvělý tým kolegů, cítíme také velkou podporu z Rakouska. A práce mě hrozně baví,“ komentuje Petr Dražan. Výroba se neustále rozrůstá, a tak i teď Petr Dražan do svého týmu hledá nové pracovnice na dělnické pozice.

Aikido pomáhá

Všechno to zní idylicky, ale samozřejmě se i v jeho životě najdou i okamžiky plné stresu. Jaký recept má na jejich zvládání? „Osudovým sportem pro mě je japonské bojové umění aikido. Hrozně mi pomáhá i psychicky a v profesním životě. Jednak relaxovat a jednak v situacích, kdy jsem pod tlakem a mám udělat důležité rozhodnutí. Často si uvědomím, že si stejně jako v aikidu musím nejprve vše důkladně promyslet,“ říká Petr Dražan.

Kromě toho má Petr Dražan moc rád i cyklistiku, běh nebo turistiku s rodinou po Novohradských horách nebo Šumavě. Rád si přečte nebo poslechne něco od Jaroslava Duška. Případně podcast v němčině, cizí jazyky totiž nadále zůstávají jeho vášní.

Tak až se někdy vydáte na výlet do Borovan nebo na procházku po našich jihočeských horách, třeba tam toho sympatického srdcaře potkáte. Dejte se s ním klidně do řeči. Ať už se zeptáte na létání, aikido, rodinu nebo razítka, nudit se rozhodně nebudete.