Před 100 lety 17. května 1921 začalo město Horní Planá na Českokrumlovsku používat rozšířený český název. Do té doby se jmenovalo Planá, německy Oberplan, což souviselo s tím, že drtivou většinu obyvatel tvořilo německy hovořící etnikum. Po odsunu zůstaly v rozlehlém katastru Horní Plané z původního obyvatelstva jen tři nekompletní rodiny. Město se snaží nezapomínat na svou minulost a propojovat historické souvislosti. Proto dnes odhalilo dvě pamětní lavičky. Jedna je věnována památce německy píšícího spisovatele Adalberta Stiftera, druhá českého literáta a učitele Ivana Nového. Oba žili a ve svých dílech psali právě o Horní Plané a jejím okolí.
„Adalbert Stifter věnoval svůj román Vítek městu Praze. Pro Stiftera nebyla národnostní otázka tím, co ho trápilo. Spíš naopak, chtěl posilovat vzájemné vazby. A my chceme tímto i přes oba dva literáty most mezi národy utužit a to propojení ještě posílit," řekl starosta Horní Plané Jiří Hůlka.
Obyvatele na většině míst Šumavy tvořili prakticky až do poloviny 20. století z větší části německy hovořící etnikum. Například při sčítání v Horní Plané z roku 1930 žilo 1598 obyvatel. Pouze však 34 z nich byli Češi. Celkem v tehdejším Československu z 10,5 milionu obyvatel představovali Němci téměř třetinu.
„Národnostní otázka byla problematizována politickou reprezentací a to jak německou tak českou. Dělo se tak už v průběhu druhé poloviny 19. století. Obyčejní lidé však měli hlavně své obyčejné každodenní starosti o obživu, a to bez rozdílu národnosti. Stýkali se spolu jako sousedé a stejně tak měli své sousedské spory. Mladí lidé se navzájem seznamovali, smíšená manželství nebyla výjimkou,“ uvedla Lenka Hůlková z Památníku – rodného domku Adalberta Stiftera v Horní Plané, který mapuje život a dílo tohoto „básníka Šumavy“. Zásadní změna ve struktuře obyvatelstva nastala po druhé světové válce. Z tehdejšího Československa bylo vysídleno téměř 2,2 milionu obyvatel německého etnika. V případě šumavských obcí a měst se jednalo až o 90 procent místní populace.
V Horní Plané v současnosti žije více než 2000 obyvatel. Většinou se jedná o rodiny, které se sem za posledních několik desítek let přistěhovaly. Hůlka uvedl, že na počátku 90. let se ve městě často konala setkání bývalých německy hovořících rodáků. "Ale od té doby uplynulo už skoro 30 let. Původní rodáci dnes už téměř nežijí a kontakt s jejich potomky je v poslední době i kvůli koronaviru velmi omezený," řekl Hůlka.
Dnes odhalené lavičky Adalberta Stiftera a Iva Nového nabízí výhled na Šumavu a lipenskou přehradu. Jedna stojí ve zdejším parku Adalberta Stiftera na Dobré Vodě a druhá přímo u jezera. „Lipensko se rozprostírá na pomezí tří zemí. Nyní na nově instalovaných lavičkách může spočinout každý návštěvník Lipenska, ať už je to Čech, Němec nebo Rakušan a kochat se krásami lipenské a šumavské krajiny. Máme všichni velkou radost, že se to děje právě v čase pocovidového rozvolnění, kdy se můžeme těšit na nadcházející turistickou sezónu," řekl předseda Turistického spolku Lipenska Jiří Mánek a iniciátor celého projektu. Navrhovatelem a tvůrcem obou laviček je šumavský řezbář Karel Tittl, dubové dřevo pro jejich výrobu dodala společnost Jihozápadní dřevařská. „Jsme soukromá společnost a chtěli jsme podpořit tuto iniciativu města Horní Planá, která je z našeho pohledu velice bohulibá,“ uzavřel ředitel Miroslav Michna.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
