Nejlepší moment je, když odejdeme a až za dveřmi uslyšíme výbuch smíchu

Je zdravotní klaun profese nebo koníček?
Je to práce, která mě baví, takže zároveň i koníček. To ale neznamená, že by to bylo něco jednoduchého. Když srovnám klasickou divadelní práci s tříhodinovou klauniádou v nemocnici, pak klauniáda je mnohem náročnější, především psychicky. Musíme do ní vložit opravdu mnoho soustředění a energie.

Proč to nelze dělat jen jako koníčka?
Musíte zvládat jisté dovednosti, které je nutné se naučit a taky se stále vzdělávat. To, co pak vypadá jednoduše a lehce, vyžaduje spoustu práce. Přesto, nebo právě proto, že jde o improvizaci. Klaun musí umět hrát na hudební nástroj, zpívat, tančit, žonglovat a spoustu jiných věcí.

Potřebuje člověk nějaké speciální vzdělání nebo kvalifikaci?
Jistou výhodou je umělecké – herecké – vzdělání, protože herci se učí všem dovednostem, kterým se v oboru naučit dá. Hra na nástroje, zpěv, tanec, step, vše, co se dá pro praktické klaunování použít. Ale skvělými klauny jsou i lidé, kteří pracují s dětmi a mají k nim blízko. Člověk nemusí být nutně herec nebo zpěvák, musí dokázat ty věci cítit, být empatický, reagovat.

Vzděláváte se kromě uměleckých dovedností taky v oblasti zdravotnictví a psychologie?
Absolvujeme hodně školení a účastníme se přednášek odborníků: lékařů, psychologů, psychiatrů apod. K tomu dostáváme materiály pro samostudium nebo se účastníme workshopů. I tohle musíme znát, protože se často pohybuje na tenkém ledě. Práce s dětmi nemocnými psychicky je třeba velmi ošemetná.

Jak jste se dostala ke zdravotním klaunům?
Mě a kolegyni oslovila kamarádka, pražská herečka. Poprvé jsme si řekly, že to nemůžeme zvládnout. Vlastně jsem o tom ani vážně neuvažovala. Po nějakém čase se nabídka opakovala, protože zdravotní klaun se rozšiřoval do dalších regionů a v Českých Budějovicích chyběl. Dohodly jsme se, že půjdeme na konkurz a uvidíme.

Jak takový konkurz vypadal?
Čekala nás série docela přísných a vyčerpávajících přijímacích pohovorů. Najednou jsme viděly, že ta práce je o něčem jiném, než jsme si myslely. Že má hodně společného s herectvím a improvizací, kterým jsme se věnovaly už v našem divadle. Začalo nás to zajímat a brzy i pohltilo a okouzlilo natolik, že jsme se chtěly dostat do dalších kol. Nevím přesně, kolik jich bylo, ale výběr byl velmi přísný.

Kolik lidí se na konkurzy hlásí a kolik Zdravotní klaun ve finále vybere?
Jsou místa, kde je zájem menší, protože tam není tolik lidí na volné noze. V Praze se ale přihlásí asi stovka zájemců a uspěje třeba 5 klaunů. Myslím, že dvacetiletá historie a viditelné výsledky už tomuto povolání dávají jistou prestiž a zájem je velký.

Co je cílem vaší práce? Přivést pacienty na jiné myšlenky nebo je vysloveně rozesmát? 
Když se pacient rozesměje, je to nejvíc. Není to ale vždy nutné. Někdy úplně nejde se smát. Třeba na onkologickém oddělení, nebo když dítě prochází chemoterapií. Když se nám podaří zaujmout a odvést pozornost od trápení, už to je velmi cenné. Dítě, které se usměje, i když je mu blbě, je pro nás zadostiučinění.

Léčí zdravotní klauni jen děti nebo i dospěláky?
Speciálně vyškolení klauni navštěvují pečovatelské domy a domovy důchodců. Klauniáda se samozřejmě seniorům přizpůsobuje, včetně oblečení. Klaunuje se taky v alzheimer centrech. Občas ale navštívíme i dospělé pacienty v nemocnicích, když nás o to personál požádá.

Jak často se objevujete na jednom oddělení nebo v ambulanci?
Do Budějovické nemocnice chodíme dvakrát týdně a máme rozdělená oddělení. Menší nemocnice navštěvujeme třeba dvakrát do měsíce. Většina pacientů nás vidí pravidelně, jednou týdně.

Musíte si dávat pozor, abyste neopakovali program?
Vše je o improvizaci a ta nám, už ze své podstaty, opakování ani nedovoluje. Odvíjí se od momentu, kdy vstoupíme do pokoje a pokaždé přichází jiný impuls nebo nápad. Nikdy to není stejné. Samozřejmě si dáváme pozor, abychom třeba nezpívali stejnou písničku na jednom místě. Je ale pravda, že narážení do dveří opakujeme neustále a vždycky pobaví. Takovým gagům se říká rutiny.  

Jak po takto náročné práci relaxujete?
Bezprostředně po klauniádě přestávám mluvit. Potřebuju klid a ticho, abych se dostala do rovnováhy. Pomáhá mi chodit ven, do lesa nebo na zahradu. Jinak si ještě utíkám ke zpěvu, do kapely. Je to pro mě obrovský relax.

Kromě zdravotního klauna také hrajete divadlo, kde vás můžeme vidět?
S kolegyní, klaunkou Laděnou Sladěnou, nebo taky Stáňou Kočvarovou, máme malé divadýlko, které se jmenuje Studio dell'Arte a najdete ho v Českých Budějovicích. S autorskými představeními pro děti ale pravidelně vyrážíme do všech českých a moravských regionů.