čtvrtek 29. září 2022 Michal

Viděl jsem zřícení souše při bezvětří. Boubínský prales se bude desítky let měnit, říká ředitel národního parku

Pád jednoho stromu může způsobit, že k zemi půjdou i další v jeho okolí. Dřevem teď postupují nejrůznější houby, ale pro život v Boubínském pralese to neznamená zkázu. Proces totiž láká nejrůznější druhy hmyzu, který je potravou pro ptáky. Proto je podle ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného důležité, aby v území zůstalo maximum odumřelých stromů. V rozhovoru pro Budějckou Drbnu vysvětluje, co se děje v území, kde jsou od minulého týdne uzavřené turistické trasy.

V tiskovém prohlášení zaznělo, že kůrovcová kalamita gradovala v roce 2019. Proč došlo k uzavření některých tras nyní?
Je to na základě postupu rozpadu souší. Když strom uschne, zpravidla hned nepadá z toho důvodu, že není tak silně zasažen dřevožijnými houbami, brouky a hnilobnými procesy. Postupem let se však dřevo rozpadá a proto zhruba po třech až čtyřech letech se zvyšuje pravděpodobnost pádu takové souše.

Bylo by možné laikovi popsat, co přesně kůrovcová kalamita v Boubínském pralese způsobila? Co se tam za poslední roky odehrálo?
V případě divokého přírodního lesa bych nepoužíval slovo kalamita. Je to naprosto normální proces, kterým šumavské pralesy procházely opakovaně v hluboké minulosti, o tom máme záznamy z letokruhů stromů i z odborné literatury. V podstatě jde o střídání generací stromů, zejména smrků. Smrk byl v pralese nejhojnější dřevinou, vichřice a kůrovec způsobí odumření velké části smrkové populace, přičemž přežijí jednotlivě velmi staří jedinci a téměř veškerý smrkový podrost. Les se tím prosvětlí a začnou odrůstat nejen smrky, ale i buky a jedle, které byly do té doby utlačovány stínícími smrky.

Co bude následovat?
Během následujících desítek let se vytvoří nová korunová vrstva, v ní budou dočasně dominovat buky a časem, třeba za sto – sto padesát let jimi prorostou smrky a prales se opět stane temným a chladným. Do doby příští vichřice a kůrovcové gradace. Nesmírně důležitou roli v celém procesu hrají právě odumřelé stromy. Tím, jak se začnou rozpadat, se stanou nositeli vysoké druhové rozmanitosti hub a hmyzu, zároveň ležící a rozpadající se kmeny smrků se stávají živnou půdou pro odrůstání další generace smrků.

Je skutečným národním divadlem přírody, říká ředitel

Jak v praxi mohou poškozené stromy ohrozit návštěvníky?
Mohou kdykoli spadnout. Mohou se vyvrátit nebo zlomit v jakémkoli místě, případně může spadnout silná větev. Pád jednoho stromu může odstartovat pád další stromů v okolí. A protože hniloba postupuje pomalu, nelze dostatečně přesně poznat, kdy takový suchý strom spadne. Sám jsem byl několikrát svědkem zřícení souše za úplného bezvětří. Proto jsem sám v takovém lese velmi pozorný a dopředu vyhledávám očima stromy, které mohou být nebezpečné. Pokud kolem nich procházím, sleduji, jestli nezapraskají. A vždy, když provádím návštěvníky kolem Boubínského pralesa, podrobně je instruuji, že i zdánlivě stabilní strom může být nebezpečný a vyzývám je, aby dávali pozor.

Mluvilo se o třech variantách, jak situaci řešit. Považujete tu stávající za nejideálnější?
Předně je třeba připomenout, že rozhodnutí o uzavření některé části lesa z jakéhokoli důvodu, tedy i kvůli nebezpečí pádu souší, je vždy na rozhodnutí vlastníka, respektive správce lesa. V případě Národní přírodní rezervace je to společnost Lesy ČR - Lesní závod Boubín. Když jsme si však podrobněji analyzovali výskyt souší uvnitř původního pralesa i mimo něj, jak to uvádějí sami správci, je jasné, že současné riziko pádu souší je nejvyšší v části modré turistické trasy od Boubínského jezírka po Knížecí cestě v délce cca 1,4 kilometru. V tomto místě jsou řádově stovky souší, které v nadcházejících letech hrozí zřícením. V ostatních částech naučné stezky okolo původního jádra pralesa je počet souší v řádech jednotek maximálně nižších desítek stromů. To jsou počty, které se nijak nevymykají předchozím letům. Různě početné množství souší se v jádru Boubínského pralesa vyskytuje po celou dobu jeho existence a také do jisté míry vždy ohrožovalo návštěvníky na okolní naučné a turistické stezce. Informace varující návštěvníky před pádem stromů byly osazeny Správou Národního parku Šumava na přístupy k pralesu už v roce 2003.

Turisté nesmí do části Boubínského pralesa. Hrozí pád suchých stromů

Návštěvníky Boubínského pralesa ohrožují stovky suchých stromů, které mohou spadnout na turistické stezky. Městský úřad ve Vimperku proto na žádost Lesů ČR rozhodl o uzavření některých tras. V roce 2004 tam při tragické události zemřela žena.

Proč správa nepovažovala za řešení umožnění kácení, které se v minulosti řešilo?
V roce 2016 správce požádal o pokácení souší. Státní správa NP Šumava tehdy povolila jejich kácení mimo původní jádro boubínského pralesa. Důvodem nepovolení zásahů v původním jádru pralesa je mimo jiné to, že pokud bychom povolili pokácení všech souší, které by mohly dopadnout na turistické stezky, znamenalo by to zmenšení této části pralesa minimálně o čtvrtinu jeho rozlohy. Jednalo by se o nezvratný zásah, který by poškodil celosvětově významnou lokalitu a v podstatě by i zničil původní záměr lesníka Josefa Johna, který za vyhlášením této rezervace stál. Ale především prales už by nebyl pralesem. Ani v současnosti správce této lokality nepožádal o zásah a při tiskové konferenci dokonce potvrdil, že ani on nechce zničit tento jedinečný prales, jehož hodnota je nevyčíslitelná. Jde o jedinečnou scenérii, na které lze demonstrovat přirozený vývoj šumavského lesa ve všech jeho fázích. Je skutečným národním divadlem přírody.

Co se nyní v lokalitě odehrává z pohledu přírodních procesů?
Po gradaci kůrovce nyní odumřelé dřevo stromů postupně prostupují různé druhy hub - některé velmi vzácné - a k nim se přidávají další druhy hmyzu, hlavně dřevožijní brouci. Těch bude teď v pralese velké množství a vytvoří výbornou potravní nabídku zejména pro ptáky. Aby se v území udržely a rozvinuly všechny místní druhy hub, brouků a ptáků, musí zůstat co nejvíce odumřelých stromů stát, protože jedině tak nabízejí všechna vhodná stanoviště.  Jakmile se souše zřítí a zastíní je odrůstající les, pro některé druhy se životní podmínky zhorší. Pak ležící kmeny pokryjí lišejníky a mechy - některé také velmi vzácné - a tyhle měkké polštáře obsadí semenáčky budoucí generace smrkového lesa. Získá tím mírný výškový a silný živinový náskok před již dnes odrůstajícími buky, jedlemi, jeřáby, kleny nebo břízami.

Mění se ale také vlastnosti půd a půdní fauny. Odumřením stromů do pralesa proniká mnohem více světla, a tedy i více energie. V členité struktuře odumřelých a živých kmenů se tak vytváří mozaika teplejších nebo  chladnějších a vlhčích míst. Pod vývraty se vytváří velké vsakovací louže s otevřenou půdou a na jejich dně se vytvářejí zcela nové půdní struktury. Každé takové mikrostanoviště je obsazováno jinými druhy půdní fauny, hub nebo rostlin. Prales bude teď několik desítek let velmi různorodý. Teprve až většinu půdy zastíní odrůstající stromy, začne prostorová členitost lesa klesat a začne se objevovat scenérie pralesa, jakou jsme znali před 20 až 30 lety.

Je možné odhadnout, jak dlouho bude omezení platit?
Opravdu záleží jen a pouze na správci NPR Boubínský prales, na jak dlouho bude chtít mít uzavřené toto území - tedy jak dlouho bude považovat bezpečnostní riziko za vysoké.

Boubínský prales je národní přírodní rezervací s rozlohou přes 660 hektarů. Foto: Tomáš Čamra

V tiskové zprávě se píše, že rozpad souší může trvat až 10 let. Hrozí, že se tak dlouho do území nepodíváme?
Rozpad souší opravdu může trvat i tak dlouho. Ale jak jsem již řekl - v jádru pralesa i mimo něj se určité množství souší vyskytovalo vždy. Riziko pádu stromu tu bylo neustále. Proto informace varující návštěvníky před pádem stromů byly osazeny Správou Národního parku Šumava na přístupy k pralesu už v roce 2003. Jsem přesvědčen, že lidé by měli mít možnost vidět podobu  a vývojové fáze pralesa. Je podle mě ale také velmi důležité je o riziku takové návštěvy dobře informovat. Je pak na nich samých, zda raději od návštěvy pralesa upustí, anebo s vědomím nebezpečí jej navštíví. S nezbytnou informovaností počítá i platný plán péče o NPR Boubínský prales, ve kterém je uvedeno: „…všechny turistické trasy, které procházejí bezzásahovým územím, jsou označeny informačními cedulemi o vstupu na vlastní nebezpečí a možnosti pádu stromů."

Nemáte obavy z toho, že budou někteří nezodpovědní turisté zákazy porušovat? Co byste vzkázal těm, kteří to zvažují?
Jednoznačně platí to, že pokud zde byl vyhlášen zákaz vstupu, měl by tento zákaz každý respektovat.

Jakým způsobem teď budete sledovat nebo monitorovat situaci v Boubínském pralese?
Boubínský prales je pod trvalým monitoračním dohledem - alespoň tedy vývoj lesního ekosystému a vybraných druhů. To je práce, která je součástí ochrany přírody a určitě nebude přerušena a podle mého názoru nijak nesouvisí s uzavírkou turistických cest. Stejně tak lesní správce bude v tomto území vykonávat své profesní povinnosti. Pochopitelně každý, kdo provádí monitoring nebo správu takového území, je podrobně poučen o rizicích, které může pohyb v tomto území přinést a musí do území vstupovat s vědomím vysokého rizika.

Hodnocení článku je 90 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto Jan Dvořák a Tomáš Čamra

Štítky pavel hubený, rozhovor, šumava, národní park, boubínský prales

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.