Výbuch v Lenoře mají místní stále v paměti. Měli jsme štěstí v neštěstí, shodují se

Byl třetí říjnový den roku 2019 a většina obyvatel Lenory ještě spala, když ve čtyři hodiny ráno otřásl obcí výbuch. V dnes už neexistujícím domě s číslem popisným 31 explodovalo několik plynových lahví. Zdi domu se vyvalily, trosky létaly desítky metrů daleko. Při neštěstí utrpělo zranění devět nájemníků. Nejhůře na tom tehdy byl František Vopava, místní hospodský, který si nese následky výbuchu dodnes.

„Odnesl jsem to nejvíc. Dnes nad tím už moc nepřemýšlím, ale byl jsem tři měsíce v umělém spánku. Lidé se občas ptají, jestli se mi o tom v té době něco zdálo, když jsem spal. Z té doby si nic nepamatuji. Až teď mám občas ve snech vrtulníky, asi kvůli tomu, jak jsem letěl do nemocnice do Prahy,“ vzpomíná na události onoho podzimního dne muž, který pracoval sedmatřicet let jako hospodský. Po výbuchu se pohybuje pomoci chodítka a popáleniny nohou má zakryté obvazy. V nemocnici a lékařských zařízeních strávil po výbuchu bez týdne dva roky. Osudný den si stále velmi živě pamatuje.

Zásah hasičů v Lenoře.

„Tehdy jsem musel vyskočit z druhého patra. Skákal jsem na mezipatro, kde bylo dřevěné obložení. Jak to bylo šikmo, tak jsem se chytnul jen jednou rukou. Za druhou mě chytnul jeden hasič, který mi chtěl pomoci. Jenže měl na sobě mokré rukavice a v moment, kdy jsem se pustil toho obložení, tak jsem se mu vysmekl a spadl jsem dolu, zády přímo do ohně. Způsobil jsem si mimo jiné oboustrannou zlomeninu stydké kosti a měl jsem popáleniny na padesáti až šedesáti procentech těla. Měl jsem veliké puchýře na nohou,“ popisuje muž události onoho říjnového rána.

V paměti mu utkvěla vzpomínka na plameny šlehající jeho bytem. „Měl jsem v bytě obrovský plamen. Vytvořil se tam takový komínový efekt, kdy z mezipatří prohořeli dveře. Já stál v ložnici na kraji místnosti, kousek od těch plamenů. Visel mi tam radiátor, tak jsem přemýšlel nad tím, že po něm slezu, ale bál jsme se, že se utrhne. Zapamatoval jsem si, že se nejlépe dýchá u země. Tak jsem si lehl a přemýšlel jsem, co dál. Už v ten moment jsem věděl, že budu muset skočit,“ vzpomíná František Vopava a dodává: „Šel jsem bos až k obchodu, tam stála sanitka a vedle ní naše doktorka. Řekl jsem jí: „Dito, dejte mi něco na dlaně, hrozně mě pálí.“ Přitom zrovna na dlaních jsem nic neměl. Byl jsem asi v šoku. Pak už si toho moc nepamatuji. V umělém spánku jsem byl čtvrt roku,“ doplňuje muž, který během říjnového rána přišel o střechu nad hlavou. „Barák se zboural, zůstáváme majiteli pozemků a čekáme, co bude dál,“ popisuje.

Kriminalisté po půl roce případ uzavřeli. Podle nich neštěstí úmyslně způsobil muž, který při události jako jediný zemřel. Kvůli tomu byl také případ odložen, protože trestné stíhání je nepřípustné, pokud viník zahynul. Právě muž, který dům úmyslně zdemoloval, byl spolužákem Františka Vopavy.

„Byl to místní kluk. Nebyl moc oblíbený a problémový byl už od školy. Před tím výbuchem nanosil do baráku kanystry benzínu, ke každému bytu dal plynovou bombu. Osm let se na nás připravoval. To všechno musel nosit do domu v noci, aby ho nikdo neviděl, jinak si to nedokážu vysvětlit. Z Volar prý jel jednou vlakem s kanystrem benzínu. Říká se, že o tom, co se stane, věděl jeho bratr. Říkalo se tu, že někdy potom pronesl „tak se mu to přeci povedlo,“ uzavřel své povídání František Vopava.

Obyvatelé dvou přilehlých domů měli více štěstí. Výbuch jejich byty pouze poškodil a o bydlení tak nepřišli. „Byl to tehdy šok. Měl jsem doma mámu. Dva hasiči ji museli vzít do náruče, pak tady ležela na nosítkách na parkovišti. Lidi křičeli o pomoc, ještě to pořád bouchalo. Na to všechno to dopadlo ještě dobře, kdyby něco bouchlo i dole, asi by ten barák celý spadnul,“ doplňuje Pavel Maďar. Ten bydlí v nejkrajnější ze třech bytovek.

Opravený dům vedle místa výbuchu dnes (9. února 2023).

Podobně na události vzpomíná také rodina Aleny Košíkové. „Kolem čtvrté hodiny mi zavolala maminka, která tady bydlí. Říkala, že všechno tady střílí a všecko tady padá. Tak jsme jí říkala, ať se hned oblékne a jde ven. Přiběhla jsem tam s manželem a už to všechno hořelo,“ vzpomíná Alena Košíková.

Vedení obce se k samotné události už vyjadřovat nehodlá. „Paní starostka se ke zmíněné události nebude jakkoliv vracet. Celá situace okolo zmíněné události je ještě dnes pro většinu občanů Lenory velmi bolavá a další otvírání starých ran by ničemu neprospělo,“ napsala stroze na dotazy redakce Hana Talafousová, která je na obecním webu vedena jako účetní.

Přesný motiv činu, který způsobil tragédii, není přesně známý. Místní se ale shodují, že viník už v minulosti vyhrožoval tím, že dům vyhodí do povětří. Policie proto případ od začátku vyšetřovala jako úmyslný trestný čin. Viditelné následky události, na kterou obyvatelé Lenory jen těžko zapomenou, budete v obci hledat jen těžko.