Populaci tetřeva se na Šumavě daří v posledních letech zvyšovat, na hranici vyhynutí je ale tetřívek obecný

Kolik tetřevů v současné době žije na Šumavě? V roce 2019 jich bylo něco málo přes 600, zvýšil se od té doby jejich počet?
Ta čísla z roku 2019 musím potvrdit, nová čísla právě zjišťujeme. Letos v zimě společně s kolegy z Bavorského lesa probíhal sběr tetřevího trusu a teď bude následovat genetická analýza těchto vzorků. Už potřetí podle stejné metodiky se bude zjišťovat, jak ta populace je silná. Předpokládáme, že ty výsledky bychom měli mít letos na podzim. Sebralo se kolem tisícovky vzorků tetřevího trusu, které se budou analyzovat. Doufáme, že ta populace bude minimálně stejná, ideálně bychom si přáli, aby rostla. Pokud by klesala, musela by se zase vymyslet nějaká nová opatření, aby stoupala. Máme povinnost tento druh opečovávat.

Jak to vypadalo s tetřevem na Šumavě krátce po roce 1989?
Když se v rámci historie podíváme na sčítání, která byla před 30 lety, na začátku 90. let, tak tehdy se tetřeví populace odhadovala kolem 150 – 200 jedinců. Teď jsme na číslech kolem 600. Tenkrát nebyli tetřevi v oblasti Plechého, Trojmezenské hornatiny a Smrčiny. Dnes tam je. Je vidět, že ta opatření, která se přijala, aby ten tetřev mohl dobře prospívat, tak fungují a mají smysl. Tím narážím na klidová území, kde platí omezení vstupu pro návštěvníky. Do teď ta populace šla nahoru. Ke konci roku letos uvidíme, jestli ten trend pokračuje.

Je pravda, že na území české strany Šumavy žijí dvě třetiny tetřeví populace?
Ano, to je pravda. Na území Bavorského lesa není tolik vhodných biotopů, kde by ten tetřev mohl přežívat. Většina tetřevů žije na Šumavě a v Bavorském lese v lokalitách, kam je právě kvůli tetřevům omezen nebo úplně zakázán vstup návštěvníků nebo jejich volný pohyb. Díky těmto přísným opatřením se tetřeví populace rozrostla. Prokázal to přeshraniční průzkum. Na jiných místech v Česku kromě Šumavy vlastně tetřev nežije. A je to jediná životaschopná populace tetřeva na území střední a ve velké části západní Evropy. Ještě před 100 lety se běžně tetřev vyskytoval i v okolí Plzně. A ještě v 60. letech minulého století se tetřev dokonce mohl legálně lovit. Ten lov byl zákonem zakázán až v 70. letech.

Stále populárnější je i na Šumavě skialpinismus. A skialpinisté projdou doslova všude. Mohou tetřevy v zimě nějak ohrozit?
Řada turistů nebo skialpinistů, by si přála chodit například na Jezerní horu, chtěli by tam udělat skialpinistické trasy. Ale to je prostě území, kde ten tetřev je, kde žije. A žije tam relativně stabilní populace právě v oblasti Jezerní hory. Nelze tomu tetřevovi brát toto území. Zima je pro tetřeva tím nejnebezpečnějším obdobím. Když dochází k jeho opakovanému rušení, tak ten tetřev když se lekne, odlétá pryč. Tím v zimě spotřebovává velké množství energie. Když se to rušení opakuje, tak může zeslábnout tak, že může dojít k úhynu toho jedince. Každý takový zbytečný úhyn jednotlivce má zásadní vliv pro celou populaci. Tetřev je v zimě odkázán co se týká potravy třeba jen na jehličí, které není energeticky vůbec výživné. Na jaře je pak zase třeba klid při toku a při vyvádění mladých. Při vyrušení může slepice mláďata opustit.

Může přesto turista na těch normálně přístupných místech na Šumavě potkat tetřeva a vyfotit ho?
Výskyt tetřeva je zejména v klidových zónách, kde jich je nejvíce. Nebo žijí v zónách Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero. To jsou zóny, kde bez propustky mohou lidé chodit jen po značených trasách. Nikdo jiný by tam neměl co dělat. Může být člověk sebelepší fotograf, ale pokud nezná dobře život toho tvora a území, ve kterém se pohybuje, tak je bez šance. Já jsem ve funkci mluvčího národního parku od roku 2014 a poprvé jsem viděl tetřeva ve volné přírodě až po třech letech. Bylo to v oblasti jezera Laka a dokonce to bylo v blízkosti turistické trasy. Od té doby už jsem je tam neviděl ani jednou. Byla to tehdy obrovská náhoda. A byl jsem na tom místě mnohokrát.

Tetřevy lze na Šumavě fotografovat jen v režimu "přísně tajné" říká známý fotograf přírody Jaroslav Vogeltanz

Pondělí, 20. března 2023, 08:52Společnost

V režimu „přísně tajné“ probíhá fotografování kriticky ohrožených tetřevů na Šumavě. Známý plzeňský fotograf fauny i flóry a autor mnoha fotografických publikací o přírodě Jaroslav Vogeltanz, prozradil redakci Drbny, jak vypadá fotografování...

Špatně to ale na Šumavě vypadá s tetřívkem obecným…?
Bohužel tetřívků obecných v posledních letech na Šumavě opravdu zásadně ubývá. Populace je podle expertů doslova na hranici přežití. Aktuálně zde žije zhruba 70 až 80 kohoutků tetřívka. Počet samic je zhruba stejný jako u kohoutků. Znamená to, že máme kolem 150 jedinců na Šumavě. Třeba v KRNAP je ta situace ještě horší než u nás. Tam jsou už s tetřívkem za hranicí vyhynutí. Je dost dobře možné, že se ještě my dočkáme toho, že tetřívek v Česku úplně vyhyne. A z části si za to můžeme sami. Potřebuje mít velmi pestrý biotop na jednom kilometru čtverečním a to není jednoduché mu zajistit. Ubývá mu životní biotop.

Dá se tomu nějak pomoci?
Na Knížecích pláních jsme například káceli náletové porosty, kterých bylo zhruba 30 hektarů. Šlo o části lesů, které tam vyrostly po roce 1945 na místech, kde dříve hospodařili lidé. Za tu dobu se ten biotop změnil a tetřívka tam zůstaly jednotky kusů. Velké naděje vkládáme také do programu Život pro mokřady. To je projekt na revitalizaci rašelinišť. Zpátky zavodňujeme dříve odvodňovaná území, které už nebude zarůstat stromy. Vzniknou tak biotopy, které jsou pro tetřívka ideální. Oni mu skýtají tu mozaiku biotopu, který potřebuje k tomu životu. Teď je jen otázka, jestli už není pozdě.

V minulosti na Šumavě tetřívky rušily nájezdy fotografů, podařilo se tomuto trendu nějak zabránit?
Tok tetřívků je obrazově velmi atraktivní. Kohoutci se před slepičkou předvádějí jak svými fyzickými přednostmi, tanečními kreacemi, při kterých vyskakují nad luční porosty a různě se natáčejí. Takové dvoření trvá až desítky minut. Právě v těchto okamžicích tetřívky ohrožovaly v minulých letech organizované nájezdy fotografů i pozorovatelů, kteří chtěli událost na tokaništích zachytit a sledovat. Při fotografování může být rušícím elementem třeba jen zvuk závěrky fotoaparátu nebo samotný pohyb člověka při fotografování. Často se také stávalo že když měl fotograf dost snímků, zvedl se ze svého úkrytu a odešel. Tím tetřívky definitivně vyplašil a oni odlétli. Přitom ale tok tetřívka neskončil, nedošlo totiž ke kopulační fázi. A jeden den páření je tak ztracen. Když se toto opakuje každý den, nemusí dojít k oplodnění samičky vůbec. Ta opatření, která jsme před třemi lety udělali kvůli fotografům, nakonec hodně změnil i covid. Ještě loni to bylo poměrně klidné, nezaznamenali jsme žádné nájezdy fotografů jako před covidem.

Kde se nachází to nejrizikovější místo?
V oblasti Dolního Cazova na Strážensku máme sezónní omezení vstupu. Právě tam protíná tokaniště cyklotrasa, po které se turisté i cyklisté mohou pohybovat v průběhu celého roku. Po zkušenostech z posledních let a také po té, co jsme získali data z posledního monitoringu tetřívka obecného, jsme požádali orgán ochrany přírody o dočasné omezení vstupu na tyto dvě lokality. Lokalita Cazov, včetně části červené turistické trasy a cyklotrasy 7, 1023 je pro turisty uzavřena do 31. května. Tokaniště u obce Dobrá je uzavřené také do 31. května po dobu tetřívčího toku.