Zatímco Vláda České republiky v těchto dnech a týdnech řeší investici do nového justičního areálu poblíž českobudějovického nádraží, věnoval Jan Schinko nový díl Drbny historičky justičnímu paláci poblíž řeky Malše.
Na snímku pořízeném asi před 1. světovou válkou je vpravo dole vidět část tramvaje, která vjíždí od Zlatého mostu na Lineckou silnici (po válce by to bylo na Wilsonovo náměstí). Kolem ulice rostou stromky s kulovitou korunou, které byly jistě vysazeny po dokončení justičního paláce a na snímku by mohly být desetileté.
Lokalitu pro stavbu justičního paláce vybrala radnice před rokem 1895 v místech bývalého Krumlovského rybníku. Nejbližší objekt byly synagoga z roku 1888 a řada domů a dvorů na levém břehu Malše (kolem hospody U Zlaté husy). Ohledací komisí bylo místo pro justiční palác (dále stručně jen „soud“) shledáno způsobilé. Souběžně v tom čase chtěla postavit nový soud též Plzeň, kde také dosavadní soudní objekty nestačily. Poněvadž tyto investice financoval erár, rozhodla Vídeň, že se bude stavět v Plzni. Zemské úřady v Praze mohly jen mírně zasahovat.
Podle budějovických a jihočeských listů byly u nás ve městě podmínky pro soudní činnost ne jen nevhodné, ale přímo kritické. Radnice měla informace, že se bude stavět soud v Plzni, proto uvažovala na Krumlovském rybníku postavit městské muzeum. Dále se jednalo, až v roce 1901 získala radnice příslib, že Vídeň peníze uvolní. V lednu 1902 dostala radnice oficiálně polohopisný plán na stavbu soudu. Projekt vypracoval architekt Emil von Förster, představený stavebního oddělení ministerstva vnitra ve Vídni. Realizace paláce byla zadána v ofertním řízení největším místním německým stavitelským firmám Josefa Hauptvogela a Jakoba Stabernacka.
České firmy uváděly, že oferta nebyla vyrovnaná, protože navrhovaly nabídkové ceny výhodnější. Z druhého pohledu, obě vybrané firmy stavěly ve městě významné objekty (okresní dům, německé gymnázium aj.). V srpnu 1902 se začala hloubit základová jáma. Na štítu do Lidické je letopočet 1903. Zde do Linecké, Wilsonova náměstí a později do Lidické bylo situováno čelní průčelí s hlavním vchodem.
S tím byl na počátku projednávání polohopisného plánu na radnici problém. Podle projektu mělo stát hlavní průčelí do Linecké, což mělo svou logiku, a směrem k Malši byla umístěna věznice. Proti věznici podél Malše začala veřejnost velmi protestovat. Podél levého břehu Malše vedla totiž oblíbená městská promenáda na Krumlovské aleje a dále podél Vltavy k Tivoli a na Střelecký ostrov. Věznice se tam prostě z více důvodů nehodila. Radnice předala stížnosti občanů ministerstvu vnitra ve Vídni a to rozhodlo ve prospěch občanů – projekt přepracovat.
Podle přepracovaného projektu byla věznice situována na jih, hlavních vchod na nábřeží a postranní vchody do Linecké a směrem k pozdějšímu Háječku, kde byla navržena vězeňská kaple. Na jižní straně do pozdější Mozartovy ulice (dnes Goetheovy) byla postavena poměrně vysoká zeď, brána na vězeňský dvůr, vlastní trakt věznice se zamřížovanými okny a dokonce krátce i šibenice.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
