Myslím, že v Českých Budějovicích máme šikovné firmy, říká primátorka Dagmar Škodová Parmová

V rámci svého primátorského mandátu jste začala cesty po firmách. V čem vidíte jejich pozitiva?
Rodinné firmy jsou velmi důležité. Ty malé a střední, které vznikly po revoluci, mnohdy navazovaly na rodinnou tradici. Dnes po mnoha letech existence řeší zakladatelé své nástupce. Nejpřirozenější je, když to jsou jejich potomci nebo někdo z rodiny, protože znají historii a o to je všechno někdy snadnější. Existuje tam totiž emocionální vazba majitele, vlastníka i nástupce a také vědomí, že dělají pro sebe a na svém. Je radost, když se podaří úspěšnou firmu předat a byznysu se po rodičích věnují jejich děti. Ty se zároveň zapojují do veřejného života, což znamená, že jde ruku v ruce rozvoj byznysu i celé společnosti, to mi velmi ladí a myslím, že tady v Budějovicích šikovné firmy máme. Je to určitý stabilizační a inovační prvek. Jako ekonom dobře vím, že právě malé a střední firmy jsou mnohdy daleko dravější a dokážou inovace uplatnit rychleji než nadnárodní koncerny s velkými výzkumnými centry. Než se ten kolos rozhýbe, tak je malá firma už o krok napřed.

Říká se, že rodinné firmy mají užší vazbu na místo, kde podnikají. Vnímáte to stejně?
Samozřejmě. Velké firmy jsou do toho nuceny nějakou politikou nebo tím, že musí ve svých výročních zprávách uvádět nejen výsledky hospodaření, ale také informovat o jejich společenské odpovědnosti. Lokální producent to nemusí deklarovat vůbec, ten to žije. Rodinná firma, která tu má své kořeny, zná sousedy a má lokální znalost, tak ochotně sponzoruje místní neziskové organizace nebo kulturní akce, protože přesně ví, kam a na co peníze půjdou. Majitel rodinné firmy si úplně přirozeně třeba zamete chodník před firmou, vyleští skla ve výkladech, protože chce, aby se u něj zákazníkům líbilo, nadnárodní společnost to ne vždy udělá. Malému podnikateli, rodinné firmě se to nemusí nakazovat, protože to berou to jako svůj prioritní úkol.

Zmínila jste přínosy rodinných firem pro město. Co může naopak dát město jim?
Především se snažíme být městem pro byznys. Vytváříme podmínky pro to, aby se tady dobře žilo i podnikalo, aby například byrokratická zátěž byla pro všechny co nejmenší. Máme tu Jihočeský vědecko-technický park, kde jsou prostory určené pro startupy.  Máme podíl i na tom, že se firmy navzájem poznávají, zasíťují, a to nejen pod Jihočeskou hospodářskou komorou, ale i na základě dalších sdružení. Vnímám jako důležité, aby majitelé rodinných firem měli určité fórum, nějakou platformu, kde by si mohli sdělovat cenné zkušenosti ohledně toho, co se povedlo, ale třeba i kde se jim nedaří, proč to nejde, a sdělili to případně nám na městě.

Zmínila jste platformy, na nichž se mohou firmy potkávat. Je podle Vás třeba organizovat nějaká setkání i přímo pod městem nebo na městské půdě?
Bylo by fajn se potkávat třeba s podnikateli v jednotlivých částech Budějovic nebo podle odvětví. V některých městech tohle velmi dobře funguje. Jít na pivo s primátorem nebo si dát snídani s primátorkou by mohlo fungovat.

Ještě se dotknu Vašeho předchozího působiště na ekonomické fakultě. Lze nějak studenty učit mít rád rodinné firmy nebo je učit rodinnému podnikání?
Určitě. Ona je to svébytná disciplína – jednak malé a střední podnikání a v tom ta podmnožina rodinných firem. Dokonce jsme se snažili a snažíme se neustále podněcovat podnikavost studentů nejen ekonomické fakulty, ale celé univerzity. Když například přijde někdo z přírodovědecké fakulty s tím, že má patent, nebo přijde ve výzkumu na určitý typ novinky, bavíme se o tom, jak to komercializovat. Univerzita napomáhá začátku podnikání. Pokud se firma rozjede a po třech letech je z ní stále životaschopný projekt, studentovi – majiteli nastává okamžik, kdy se jeho malá firma mění ve společnost, pak už mu ale musí pomoci město.  

Lze potenciál firem využít třeba i v turismu? Teď mám na mysli různé exkurze nebo produkty firem, které je možné použít jako dárky nebo propagační materiály, které bude město rozdávat.
Samozřejmě. Už dokonce existuje certifikace regionálního produktu, což je po celé republice značka toho daného regionu a ta prodává daleko více, než kdybychom nakoupili nějaké produkty z Číny. Oni to Číňané umí, ale nám dává daleko větší smysl, pokud je to od regionální firmy nějaký typický domácí suvenýr, který můžeme prezentovat. Návštěvník – turista si ho odveze, je pro něj autentický. Ta autentičnost u nelokálních produktů chybí.

Mluvila jste o problémech, se kterými se rodinné firmy potýkají. Jsou ještě nějaké další, které vnímáte?
Aktuálně je největším problémem nástupnictví. Aby další generace neměla to takzvané „povolání syn dcera“, ale aby si to podnikání svých rodičů vzali za své a rozvíjeli firmu dál. U některých se to podaří, u jiných ale dojde k převzetí jiným managementem. Tam se nástupci vydávají často jiným směrem a ta rodinnost se úplně ztrácí. Samozřejmě že problémem může být i nepotismus, kdy následníka dosadí do firmy dosavadní vlastník a všichni ostatní říkají, že se mu nadržuje, ale pokud to dává smysl, tak proč ne. Akorát musí ten rodinný člen více makat.