Strakonické zdravotnice vyrábí falešnou krev pro vojenská cvičení

O práci zdravotnic informovala tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku Jana Samcová v tiskové zprávě. Přípravu na cvičení mají na starosti Alena F. a Ivana B. Konkrétní jména pluk neuvedl.

Vojákyně zvládnou namaskovat nejrůznější druhy poranění, jako jsou zlomeniny, popáleniny, poranění břicha či tepenná krvácení. 

Využívají k tomu speciální maskovací sadu, která obsahuje gumové masky, nejrůznější barviva, poprašky či dokonce falešné střepy. Nechybí ani prášek na výrobu krve.

Uhlí pomáhá vytvořit iluzi spáleniny

„Podle návodu smícháte prášek s vodou. V jakém poměru si volíme podle toho, jestli chceme krev hustší nebo naopak řidší,“ vysvětluje Alena.

Poranění by měla vypadat co nejreálněji. „Když maskujeme střelné poranění, černé uhlí nám pomůže vytvořit iluzi spáleniny. Hnědá barva nám pomáhá při nasimulování nečistot v ráně, bílou a modrou barvu zase používáme k namaskování raněného, který upadá do šoku,“ objasňuje Alena.

I přes bohatou výbavu zdravotnice často improvizují a vytváří zranění z materiálů, které si samy seženou. Když figurant v puse rozkouše chléb a zapije ho vodou, vypadá to, jako kdyby zvracel. 

Podle Aleny je také důležité, aby figuranti věděli, jak se mají chovat, jak mají simulovat jednotlivé příznaky konkrétních poranění. 

Zdravotnice „maskérky“ s figuranty představujícími raněné. Foto: Jana Samcová

Armáda České republiky má ve svých řadách specialisty, kteří v maskování raněných dosáhli nevídaných výsledků. „Moje bývalá kolegyně, která aktuálně slouží u Agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, se této oblasti hodně věnuje a maskování raněných dotáhla k úplné dokonalosti,“ pokračuje Alena.

Obě vojákyně jsou zkušené zdravotnice. Alena před vstupem do armády pracovala v nemocnici na ortopedickém oddělení. „Pracovala jsem mimo jiné na onkologické ortopedii, kde se léčili i mladí lidé, kteří bohužel neměli příznivé vyhlídky,“ zavzpomínala na rok 2008, kdy se rozhodla vstoupit do armády.

Ivana se stala vojákem z povolání před třemi roky. Předtím pracovala 15 let u zdravotnické záchranné služby. „Práce u záchranky je časově i psychicky náročná. Pacienti vám umírají pod rukama a vy s tím nemůžete nic dělat. Při běžné službě u útvaru neřešíte tak závažná poranění. Navíc služba v armádě je pestřejší a je zde i mnohem více prostoru na vzdělávání,“ dodává Ivana.