Jan Schinko se v pravidelném čtvrtečním seriálu Drbna historička podíval tentokrát na pohlednici z roku 1912. Ta ukazuje mimo jiné budovu muzea a část domů v Rybní ulici. Tam se mimochodem nacházely také dva policajtské domy.
Na pohlednici pořízené po roce 1912 (to bylo postaveno německé dívčí lyceum s hodinovou věží, odtud pohled) je zřejmě hlavním motivem muzeum, ale je vidět z boku, čímž nevypadá tak, jak jej známe ze předu i ze zadu, navíc s této strany byla později postavena vila. Někdejší přední pracovník muzea Oldřich Weiss připomínal, že prvotní úvaha o půdorysu muzea předpokládala dvě postranní křídla. Na Senovážné k Mlýnské stoce to nešlo a z druhé strany byla zahrada Německého domu.
Před hlavním vchodem do muzea totiž stály dvě starší budovy někdejších policejních kasáren v Rybní ulici, které překážely. Na snímku vpravo od muzea je to dvoupatrová budova se sedlovou střechou a menší patrový dům s hřebenem sedlové střechy příčně na Rybní. Oba policajtské domy byl plně obydleny. Ve větším bydlelo ve 30. letech 20. století 30 dospělých osob, v menším 15 osob. Kdyby se to vzalo časově, tak muzeum překáželo policajtským domům. K muzeu nevedla ze Široké ulice žádná cesta. Široká se lomila do Kněžské. Německé vedení muzea si vydupalo kolem roku 1911 proražení Široké a vznik nové trasy, dnes Dukelská. V reálu to původně bylo tak, že muzeum se mělo stavět na levém břehu Malše, ale plochu získal soud.
Ve velkém policajtském domě bydleli v roce 1932 městští nadstrážníci Klomfar, Kudlata, Richtera a Sailer, dále vdova po městském nadstrážníku Stanková s dcerou. Také obvodní policejní inspektoři Blaschko, Tomín a Zwiefelhofer a strážník Beneš s rodinami. V malém policajtském domě obvodní inspektor Frolík, nadstrážník Reiner a městský strážník Hainzl. Rodina Frolíků měla přihlášené bydlící Václava Frolíka, Rudolfa, Viktora a Františku Frolíkovou. Také v obou domech žilo několik civilních rodin. Podle pamětníků to byli většinou Němci.
V Rybní bydlel v č. 9 obchodník zvěřinou Martin Kakeš, který jezdil s vozíkem kolem policajtských domů, zastavil a kázal do oken o Janu Žižkovi z Trocnova, jak porážel křižáky. Němci hned zavírali okna. Ve vozíku vozil svou ženu Štěpánku, kterou oslovoval Pampeliško. Kakeš byl svérázný zvěřinář, snad býval důstojníkem.
Po 1. světové válce vyhlašovala radnice několikrát, že policejní kasárny budou zbořeny. Podařilo se jí zbořit malý policajtský dům a dva další malé domky v Rybní ulici. Velký policajtský však odolal až do roku 1965. Byl to bytelný pozdně klasicistní dům, musela se nasadit těžká technika. V únoru 1938 se městská rada rozhodla na návrh referenta Davida přestěhovat svobodné členy státní policie z policajtského domu do zadního taktu Engelova domu na Pražské.
Dlouho se mezi muzeem a Mlýnskou stokou nic investičního nedělo. Jen tam účinkovaly lunaparky a cirkusy (je doložen cirkus Humberto). Až se před vchodem do muzea, tehdy nepoužívaným, chodilo se ze zadu, vztyčil Lenin. Od roku 1952 začala radnice soustavně bourat domy v Rybní ulici do úplné likvidaci s tím, že musí, neboť je to v územním plánu a navazuje to na Dimitrovův most. Vpravo na snímku byl areál Jednoty panen blahoslavené Anežky a kousek dál býval „veřejný“ dům.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
