Češky bodují v NATO. Jedna je spoluautorkou videohitu, druhá se věnuje AI

Severoatlantická aliance, do které země před téměř čtvrt stoletím vstoupila, nemá mezi mladými Čechy zvuk organizace, pro kterou by chtěli pracovat. Přesněji řečeno, nemá vůbec žádný. O NATO jako zaměstnavateli Češi na začátku kariéry téměř vůbec neuvažují. Povědomí, že to jde, je v zemi naprosto minimální.

Je to i jeden z důvodů, proč je Česko v alianci výrazně podzastoupené. V celé civilní části NATO, která čítá na 6000 lidí, působí jen okolo 30 Čechů a Češek. Maďarů a Poláků, kteří vstupovali do NATO spolu s námi, je násobně víc. Pro stát začíná být nedostatek spojek v Bruselu problém. Tento týden míří do centrály aliance zástupce vlády, náměstek ministra zahraničních věcí, aby na místě probral, jak věc řešit. Možnostmi jsou například externí výběrová řízení, která by nalákala víc Čechů, nebo informační kampaň NATO, že se mladí lidé mohou hlásit o práci v alianci. 

Když se přitom zadaří a nějaký Čech nebo Češka se do NATO přihlásí, velmi často uspějí. V posledních letech se daří zejména mladým Češkám. Ukazuje to i příběh Lenky a Veroniky.

Procházíme s nimi novým sídlem aliance na severu Bruselu. Z ptačího pohledu má komplex několika budov připomínat propletené prsty dvou rukou, symbol spojenectví, pomoci, přátelství. Skleněná stavba působí zevnitř nehostinně, kolemjdoucí nám ale kynou s úsměvem na pozdrav a české pracovnice oslovují křestními jmény.

„Angličtina pomáhá neformálnosti,“ začíná Lenka Vybíralová v narážce na to, že anglický jazyk, ve kterém se tu pracuje, nerozlišuje v oslovení vykání a tykání. „Ale není to jenom tím,“ pokračuje mladá Češka, která působí v NATO od roku 2018. „Pracovala jsem chvíli v OSN v Istanbulu a jednotlivé agentury tam byly víc izolované. Tady je to jedna velká pracovní rodina.“

Veronika Bartáková, která přišla do aliance před dvěma lety, souhlasí. „Když jsem poprvé mluvila s Jensem Stoltenbergem, oslovila jsem ho ‚pane generální tajemníku‘. Řekl mi na to: Jmenuju se Jens,“ zmiňuje.

Obě začínaly jako stážistky v NATO. Lenka prošla stáží pořádanou přímo aliancí, Veronika absolvovala stejný program s podporou českého ministerstva zahraničí. A obě dělají po pár letech věci, které si s NATO málokdo spojí.

Lenka Vybíralová působí v divizi veřejné diplomacie a je součástí týmu, který tvoří propagační videa, články a fotogalerie na web NATO. Svým způsobem si v práci docela hraje. Dělala například rozhovor s včelařem aliance, který se stará o úly na zelené ploše okolo NATO, a podílela se na projektu, jehož součástí je i video, na kterém si americká vojačka vyměňuje potravinový balíček s italským kolegou.

Američanka na něm překvapí Itala, když mu za pomoci pytlíků se speciální termolátkou vyrobí v terénu čerstvou pizzu, ze které se ještě kouří. Video zhlédlo téměř sedm milionů lidí na YouTube kanálu aliance a dostalo se do tří nejsledovanějších shotů v historii NATO vůbec.

„S kolegy v našem týmu jsme přemýšleli, jak co nejlidštěji ukázat, co mají vojáci aliance s sebou v poli k jídlu. No a vzešel z toho nápad na pizzu a tohle video,“ říká Lenka Vybíralová s úsměvem.

Jestliže tedy jedna Češka strhává předsudek o tom, že pracovat pro NATO je úřednická nuda, druhá jich boří hned několik.

Veronika Bartáková působí v oddělení, které má propojovat svět supermoderních technologií se světem obrany a bezpečnosti. Poslední dva roky pracovala na zrodu Inovačního fondu NATO, kterého se účastní 23 zemí aliance z 31 – včetně Česka.

Státy do fondu vloží miliardu eur na pomoc soukromým firmám vyvíjet komerční technologie, které mají slibné využití v oblasti bezpečnosti. Jde konkrétně o umělou inteligenci, biotechnologie nebo třeba robotiku.

Sedmadvacetiletá Češka psala o technologiích dvojího užití diplomovou práci. „Může za to můj brácha,“ říká Veronika Bartáková a směje se. „Je programátor a objevil pro mě svět umělé inteligence. Její dopad na bezpečnost společnosti mě hned zaujal, tak jsem se tomu rozhodla věnovat na škole.“

V inovačním týmu v centrále NATO jich pracuje osm, z toho víc než polovinu tvoří ženy. A všem je okolo třiceti let. „Byla jsem tím příjemně překvapená,“ líčí Češka. „Nejen tím, že se dá uvnitř té byrokracie tvořit něco úplně nového, ale i kolik je tam mladých lidí a žen k tomu. Čekala jsem, že moji kolegové budou všichni muži nad padesát.“

Jak Lenka, tak Veronika vystudovaly mezinárodní vztahy a žily v zahraničí. Pracovat v angličtině je tak pro ně přirozené – Veronika absolvovala celé vzdělání v tomto jazyku. Několikakolové výběrové řízení do aliance, kde se vyžaduje vedle zájmu o poptávaný obor vynikající angličtina, pro ně proto nebyl problém.

Součástí pracovní vstupenky je i bezpečnostní prověrka „NATO Secret“, což je v českém kontextu stupeň tajné. Uděluje ji Národní bezpečnostní úřad a jde o mnohaměsíční proces. Řadu mladých Čechů tak může zdlouhavost celé věci odradit. Ze zkušeností z Kroměřížska v případě Lenky nebo z Prahy v případě Veroniky ale vyplývá, že pod NATO si jejich vrstevníci hlavně máloco představí, a proto je neláká.

„Myslí si, že aliance je jenom pro vojenské experty,“ zmiňuje Lenka. „Moji kamarádi doma často vůbec netuší, že hlavní náplň práce NATO je politická,“ souhlasí Veronika. „Jsou strašně překvapení, že aliance řeší něco jako inovace nebo kyberbezpečnost a že tu vrcholné pozice běžně zastávají ženy.“

Obě dvě připouštějí, že přitažlivě nemusí působit na mladé Čechy ani Brusel. „Když jsem sem poprvé přijela, byl únor, všude šedivo a pořád pršelo. Upřímně, nebyla to láska na první pohled,“ směje se Lenka Vybíralová.

„Člověku se to tu ale dostane pod kůži,“ navazuje Veronika Bartáková, která předtím žila v Londýně. „Brusel je příjemné město a prostředí NATO je fakt přátelské. Máte tu pod jednou střechou celý svět,“ uzavírá česká inovátorka v alianci.