Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko snímku z roku 1950. Na něm je Šmídovna, ve které žilo ve 30. letech minulého století 34 rodin. Název mimochodem může pocházet až ze středověku, kdy v těchto místech stála kovárna. Více v dalším díle oblíbeného seriálu.
Foto z roku 1950 prezentuje budějovickou Šmídovnu, tehdy Pražská 37, jako objekt, ale současně asi bezděčně ukazuje postavení obyvatelů Šmídovny ve městě prostřednictvím babičky a vnučky (nebo matky a dcery, případně syna) nacházejících se u domovních vrat. Mohlo by se říci podle této dvojice - to byla Šmídovna.
V roce 1930 bydlelo ve Šmídovně na 120 dospělých osob přibližně ve 34 rodinách (nepočítaje do toho vdovy a staré mládence). Každá rodina měla průměrně až tři děti (i více). V listu Republikán ze dne 20. listopadu 1924 o poměrech ve Šmídovně informoval čtenáře redaktor Hetzl: „Představte si místnost asi 18 m dlouhou a 8 m širokou. V této nevelké prostoře žije pohromadě 18 rodin, čítající 56 členů, z nichž je 9 dětí. Každé rodině jest vyměřen malý prostor, který kdo jak mohl, ohraničil si buď skříní, záclonou, nebo jen kusem papíru. Každá píď je zužitkována.
Když muži přijdou z práce domů, podobá se to mraveništi. Nejbolestnější je, že jsou zde i lidí oddáni alkoholu. V tomto prostředí prožívají své mládí i děti. Jsou svědky pohlavního života svých rodičů i cizích. Slyší denně oplzlé řeči podnapilých mužů.“ Radnice to asi četla, poněvadž v roce 1925 nechala ve dvoře Šmídovny postavit 10 nouzových bytů v objektu zvaném „domeček“. V zadní části dvora stála z roku 1886 bývalá infekční nemocnice (původně pacienti na pozorování).
Asi do roku 1927 byla ve Šmídovně, široko daleko až na Linecké, známá hospoda s tanečními sály. Tancovačky byly bujaré, hodně se pilo, výtržnosti, facky. Toho roku 1927 už to bylo pro policii neúnosné každý den řešit Šmídovnu, takže si zařídili přímo zde policejní okrsek, čímž už to potom nebylo „ono“, zanikly tancovačky a potom i hospoda. Obyvatelstvo si možná oddechlo, protože při tancovačkách dělali problémy hlavně frajeři odjinud z města, kteří se na to vlastně chystali celý týden.
Název Šmídovna se vyskytoval už ve 19. století a není vyloučeno, že se tradoval ze středověku, kdy zde byla kovárna. Podle Václava Ambrože zde byl i jakýsi odloučený soud již na konci 13. století. Karel Pletzer označil původní objekt v těchto místech jako dvorec. Šmídova na snímku přes renesanci má vzhled klasicistního patrového domu. Zbořena byla před rokem 1970. Byla s ní práce, dole byly klenuté sklepy.
V období 1. republiky se vysvětloval název Šmídovna podle ve městě známého harmonikáře Josefa Šmída, který zde s rodinou bydlel. List Republikán uvedl, že dne 14. června 1925 o 21. hodině upadl v Nádražní třídě (dnes je to Průmyslová ulice) ve stavu podnapilém harmonikář Josef Šmíd z Pražské 37 a zlomil si pravou nohu v lýtku. Ochranná stanice dopravila jej do všeobecné veřejné nemocnice.
Radnice chtěla Šmídovnu několikrát zbořit, ale nestalo se. Obecní domy v Matici školské a v Pekárenské neměly na Šmídovňáky kapacitu. Navíc se partaje nedohodly (ve Šmídovně bylo totiž potenciálně dost voličů).
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
