Hasičem 33 let. Martin Pekárek velel záchraně lidí při povodních

Procházíme po nádvoří hasičské stanice v Měšicích u Tábora, kde je při středečním odpoledni klid. Hasičská auta stojí připravena v garáži, my ale míříme směrem ke kancelářím. 

„Ví o nás, sedneme si do zasedačky a rovnou bychom si mohli potykat,“ usmívá se Martin Pekárek, když se posadíme do prostorné místnosti, která slouží například ke vzdělávacím akcím pro děti.

Venku je chladno, i v tomto počasí mají ale hasiči dost práce. „Skvělý jsou labutě. Občan zavolá, my přijedeme, vlezeme na rybník a plazíme se po ledu. Pak se dostaneš k labuti, ta se na tebe podívá a v klidu odejde. To je klasika. Později jsme na ně pískali píšťalkou,“ usmívá se hasič, který na jihu Čech sloužil 33 let.

Oficiálně skončil 31. prosince minulého roku. Teď je v civilu. „Dneska máme desátého. Je to chvíle, takže je to zatím v pohodě. Asi ale nějaká nostalgie přijde, až mě kolegové pozvou na návštěvu,“ přiznává. 

Martin Pekárek sloužil nejdříve v Písku, poté se přesunul do Tábora. Foto: Jakub Bartoš

První dny pro Maritna Pekárka nejsou nijak zvlášť náročné. Sám se do velké fyzické aktivity ani zatím pustit nemůže. 

„Trochu za to může počasí a trochu ten můj současný zdravotní stav,“ začíná popisovat, jak jeden z jeho prosincových dnů v práci skončil infarktem.

Martin Pekárek se věnoval hokeji. Jako brankář byl dokonce v reprezentačním výběru do 16 a 18 let. Trénovali ho Jiří Holeček či Vladimír Dzurilla. Ve 13 letech si doktor při pravidelné prohlídce všiml problému se srdcem, později se ukázalo, že jde o šelest. Dalších 40 let měl ale Martin Pekárek klid. 

„Začalo to problémy s dýcháním, měl jsem svírání na hrudi. Zjistili, že mám nedomykavost srdeční chlkopně a zúžení aorty. Nasadili mi léčbu, všichni o tom věděli. 12. prosince jsem jel do práce a opět se mi udělalo nevolno, sednul jsem do auta, protože to bylo lepší, ale pak se to zase zhoršilo. V práci už mě kolega vedl k záchranářům, kteří tady slouží s námi. Zjistili mi infrakt a jeli jsme do Českých Budějovic,“ vzpomíná a na dálku děkuje lékařům v českobudějovické nemocnici. 

Plánovaná operace je jedním z důvodů, proč Pekárek po 33 letech u Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (HZS JK) končí. Služba to byla dlouhá a plná nejrůznějších výjezdů. V roce 1991 začínal v Písku, později se přesunul do Tábora, kde od roku 2001 působil jako velitel jedné ze tří čet, takzvaného "béčka".

„Po celou dobu svého působení u sboru byl uznávaným velitelem a příkladem pro své kolegy a podřízené. Vždy, kdykoliv bez ohledu na svůj volný čas, byl ochoten pracovat pro potřeby sboru. Při velení u zásahů uplatňoval své bohaté zkušenosti, postupoval metodicky a s obrovským přehledem,“ rozloučil se HZS JK s Martinem ve facebookovém příspěvku. 

První velký požár si zkušený hasič moc dobře pamatuje. U Písku došlo k rozsáhlému požáru velkého statku. „Nad hlavou nám létaly a bouchaly tlakové lahve. Byl jsem...vystrašený,“ přiznává. 

Ještě významnější události ale teprve přišly. Byl to například požár opravárenské haly firmy Comett Plus v Táboře, který patřil k nejrozsáhlejším požárům v posledních 20 letech na území Jihočeského kraje. 

Jsou i dobré nehody, když se nikdo nezraní, popisuje zkušený velitel. Foto: Jakub Bartoš

Zapomenout se nedá ani na povodně z roku 2013. „V údolí řeky Lužnice jsme evakuovali zhruba sto osob. Jste na lodi, hledáte ty lidi, zjišťujete, kde by se mohli nacházet a tak dále. Oheň zastavíš, ale povodeň ne, to je něco jiného,“ vypráví třiapadesátiletý Pekárek. 

Z 90. let vzpomíná především na požáry, které hasiči řešili. To se později změnilo. Díky moderním technologiím se řadu požárů daří včas zachytit. V posledních letech řeší sbor více dopravních nehod, technických zásahů či výjezdů spojených s počasím, tedy silným větrem, povodněmi či sněhovými kalamitami. 

„V hlavě ti nejvíc zůstanou dopravní nehody. Zažil jsme jich spousty. Nejhorší jsou ty s dětmi...“ přiznává zkušený velitel a těžko hledá další slova. 

Existují i "dobré nehody". To jsou ty, kdy jednotka přijede na místo a všichni lidé jsou v pořádku mimo vozidlo. 

„Špatné je, když jedeš a na horizontu vidíš černý kouř, to je špatně. Máš vteřiny na změnu taktiky, chlapi ví, co mají dělat, ty musíš využít pár vteřin na to, abys zjisil, jestli je někdo v autě. Ptáš se na pohon auta a další věci,“ vysvětluje. 

Od práce si bývalý velitel nejvíce odpočinul díky sportu. Po hokeji se přesunul k fotbalu a ve 35 letech začal dokonce hrát krajskou soutěž za FC Chýnov. Později přidal kolo. 

Jednotlivé čety odslouží ročně zhruba 120 směn po 24 hodinách. Střídají se čety A, B a C. Martin Pekárek velel "béčku".

„Ta hasičská rodina je úžasná. S chlapama jsi ve dne i v noci, snídáte spolu i večeříte. Musíš - a já o tom byl přesvědčený - se spoléhat jeden na druhého, především při zásahu. Je to krásná práce. Člověk pomáhá lidem, což je naplňující. Děláme i akce pro děti, to je taky úžasné,“ usmívá se na závěr zkušený velitel.