DRBNA HISTORIČKA: Z budějckého nádraží mířily vlaky do Itálie či Švýcarska

Na snímku s hlavním motivem budovy nádraží se současně představuje klidový prostor před nádražím. Nádražní restaurace má otevřeno a u chodníku stojí trolejbus v předu s velkým písmenem S, což znamenalo samoobsluhu. Poslední trolejbus druhé trolejbusové éry ve městě jel naposled dne 24. září 1971, tudíž snímek byl pořízen roku 1971 nebo před. Poslední trolejbus byl slavnostně ověnčen, ale žádná sláva to nebyla. Rozhodla tehdy levná nafta (dokonce se v domácnostech naftou topilo).

Práce na novém nádraží nepřímo začaly v roce 1904 stavbou silnice od plynárny na Rudolfovskou a přípravou zaklenutí Dobrovodského a Vráteckého potoku. Potom se začal navážet „pešunk“ materiálem z terénního zářezu u Mladého. Projekt na nové nádraží vypracoval Gustav Kulhavý, který se podílel ve stejném čase na projektu nádraží v Plzni. Obě centrální nádražní budovy v doznívající novorenesanci s prvky secese jsou si trochu podobné.

Gustav Kulhavý (žil v letech 1875 až 1946) pracoval na oboru pozemních staveb ministerstva železnic. Je také autorem nádraží v Mariánských Lázní a nádraží Praha – Vyšehrad. Mají styl a jsou dnes památkami. Jen se diskutuje, které nádraží je lepší, budějovické nebo plzeňské. Na to, že obě nádraží jsou po 116 letech díky údržbě a rekonstrukci v dobré provozní kondici, je to vyrovnané. Možná trochu (patrioticky) naše. Na stavbu nádraží vyhlásila radnice ofertu v roce 1904.

Do 10. června 1904 podalo nabídku 18 stavebníků. Nejvýhodnější nabídku učinila firma Václav a Cyril Markovi z Královských Vinohrad, slevivše z rozpočtového obnosu 27,1 %. Druhá byla zdejší firma Bohuslav Kebl, jež slevila 22,7 %. Dále A. Los ze Smíchova 20 % a firma J. Kohler a syn z Aše 18 %. Budějovické firmy se přihlásily jen dvě. Druhá místní firma Musil a Toufar slevila 5,1 %.

Při výběru stavební firmy měly proti radnici rozhodující slovo státní dráhy a ministerstvo. Vybrána tak byla firma J. Kohler a syn z Aše. List Budivoj měl na výběr jiný názor. Státní dráhy oznámily, že nádraží se bude jmenovat císaře Franze Josefa I. a bude slavnostně otevřeno dne 12. prosince 1908. Jenže se to nestihlo a otevření se konalo dne 17. prosince 1908. Problémy nastaly při stěhování ze starého nádraží. Vlaky jezdily „dole“ a peron byl nahoře. Lépe se stěhovala nádražní restaurace U Schuldesů, kterou potom vedla hostinská Eliška Schuldesová.

První rychlík zde projel toho dne 17. prosince 1908 na trati Terst – Praha. V roce 1919 byl zaveden rychlík Paříž – Curych – Linec – České Budějovice – Praha. Od nás odjížděl v 10.04 hod. a v Praze byl ve 12.55 hod. Předtím v roce 1905 byl odstraněn dlouhý železný příhradový most z místa dnešního Mercury Centra do Pětidomí. Obyvatelé Pětidomí a Suchého Vrbného předem protestovali (museli oklikou pod viadukt). Radnice jim zařídila v roce 1907 jen lávku do Pětidomí přes kolejiště nákladního tělesa.