Stará se o nemocné děti i chátrající bunkry. Zdravotní bratr zachraňuje na jihu Čech vojenské objekty, ten poslední stál v cestě dálnici D3

Hláska Teritoriální radiační hlásné sítě, takový je název vojenského objektu v Korosekách u Českých Budějovic, který si již před jedenácti lety Zitterbart vybral pro svůj nesmělý nápad, opravit jednu z historických staveb s vojenskou historií, kterých je v jižních Čechách nespočet, a formou muzea ji zpřístupnit veřejnosti.

„Podobné objekty mě fascinovaly od malička, kdy jsem běhal po lese a hledal místa pro postavení bunkru. Původně mě lákaly šumavské řopíky a objekty okolo Lenory. Tam bylo ale vše pouze formou pronájmu a já nechtěl moc investovat do něčeho, co by mi nepatřilo, navíc už se tam angažovalo mnoho spolků, které se zabývaly podobnou činností,“ vzpomíná na své začátky Lukáš Zitterbart.

Svůj druhý objekt zachránil Zitterbart před buldozery na dálnici D3. 

„Po pár neúspěšných pokusech jsem se tak zaměřil na místo, kde bydlím a kde jsem vyrůstal, a narazil jsem na objekt Hlásky. Shodou okolností je to stavba zaměřená na obor, který mi nikdy nebyl moc blízký. Chemie a fyzika nebyly mými favority, a já tak do celé problematiky musel pronikat opravdu pozvolna,“ pokračuje s tím, že alespoň jeho otec byl kdysi vojenský chemik.

Železobetonový pěchotní úkryt UŽ 6a, ve kterém se korosecká hláska nachází, byl původně součástí teritoriální radiační hlásné sítě. Ta ve spolupráci s civilní obranou sledovala možné zamoření prostředí během studené války. Stanice sledovaly vzdušnou situaci a dělaly kontroly půdy, vody i ovzduší, zda nedošlo k zamoření. Pokud zaznamenaly výskyt nějakých nebezpečných chemických látek, jako byl yperit, fosgen, sárin a dalších včetně radiace, informovaly například, v jakém směru je vhodné provádět evakuaci a podobně.

„Mým cílem je objekt opravit a vybavit ho autentickým zařízením tak, abych v něm mohl odprezentovat tuto část historie, které zatím nebyl věnován velký prostor, a zároveň lidi lépe seznámit s fungováním takovýchto objektů. Pokud vím, tak podobné muzeum v České republice zcela chybí a nejbližší, které má alespoň podobné zaměření, je na Slovensku,“ řekl Zitterbart.

Vášnivého sběratele historie také láká, že v muzeu si budou moct lidé prohlédnout jedinečnou sbírku dobových reálií, mezi kterými budou i historické vzorkovnice chemických látek. „Spolupracuji s chemickou laboratoří středočeských hasičů, která každou mnou zakoupenou vzorkovnici zkontroluje a znehodnotí, aby neobsahovala žádné životu nebezpečné látky,“ upřesnil s tím, že je takový detailista, že interiér vybavil i dobovými cigaretami.

Další objekt našel pod dálnicí D3.

S opravou objektu začal Zitterbart již před více než deseti lety a do svého koníčku investoval již téměř dva miliony korun a veškerý volný čas. „Když děláte něco podobného sami, musíte plnit mnoho odlišných rolí, je to opravdu hodně časově náročné,“ popisuje. Nyní mu k otevření muzea chybí už jen pár drobností, objekt potřebuje nové zabezpečení, nové rozvody elektřiny a pár dalších menších úprav. Dokončení projektu ale komplikují kromě financí i další nečekané události.

Před několika měsíci se Zitterbart totiž dozvěděl, že v trase právě vznikajícího úseku dálnice D3 se nachází další zajímavý vojenský objekt, který bude bez jeho zásahu nenávratně ztracen. „Bylo to velké dilema, mám už jeden nedokončený projekt a nebyl jsem si jistý, jestli se chci pouštět do záchrany dalšího objektu. Nakonec jsem ale neodolal,“ říká Zitterbart.

Jedná se o palební objekt typu KŽ 1.

Dodal také, že se jedná o palební objekt typu KŽ 1, který byl vybudovaný v 50. letech. „Kontaktoval jsem ŘSD a domluvil se s nimi na podmínkách záchrany. Následně jsem se sešel se stavbyvedoucím na dálnici, který byl záchraně naštěstí nakloněný, a domluvili jsme se na podrobnostech,“ popsal Zitterbart s tím, že i přes několik komplikací a velký časový tlak mu přálo opravdu velké štěstí a objekt se mu tak i s pomocí ŘSD podařilo zachránit.

Střílnu, která byla pod zemí, museli dělníci nejprve odkrýt, aby mohl Zitterbart stavbu zkontrolovat a určit, v jakém je stavu a zda vůbec stojí za záchranu. Následně vyzvedla těžká technika jednotlivé díly objektu ze země a Zitterbart je nechal převézt na svůj pozemek, kde je uskladnil. „Doufám, že až muzeum otevřu, stane se tento objekt součástí venkovní expozice,“ dodal s tím, že své muzeum by rád s pomocí sponzorů otevřel již příští rok.