Muž s širokým záběrem, to je ředitel filmového festivalu Voda, moře, oceány Jindřich Soukal

Jeho jméno se ve veřejném prostoru objevuje nejčastěji právě v souvislosti s festivalem Voda, Moře, Oceány, jehož je, spolu se Stevem Lichtagem, "otcem zakladatelem". To ale není ani zdaleka jeho jediná tvář. Jihočeský patriot, budějcký rodák, v současnosti Hlubočák, který k nám do Jižních Čech před 15 lety spolu se Stevem Lichtagem „přivedl“ Mezinárodní filmový festival Voda moře oceány, díky němuž každoročně přijíždí do Hluboké nad Vltavou i Českých Budějovic mnoho zajímavých osobností.

Jak to vlastně začalo a jak se festival dostal k nám do Jižních Čech?
Od roku 2004 jsem spolupracoval na projektech filmaře Steva Lichtaga, kde jsem se jako instruktor potápění ze začátku staral o potápěčskou logistiku a bezpečnost. S postupem času přibyla i podvodní kamera. Točili jsme se Stevem v různých mořích naší planety a společné ponory mezi žraloky nebo velrybami z vás udělají nerozlučné přátele. Steve měl svůj festival v Ústí nad Labem a já tam dojížděl jako partner festivalu. Podporoval jsem ho z pozice spolumajitele potápěčského centra, které mělo své pobočky v Budějovicích, v chorvatském Pagu a na Bali. Někdy okolo roku 2008 jsme se dohodli, že festival přesuneme k nám, na jih, protože prostředí a zázemí Hluboké nad Vltavou i Budějovicc se nám zdálo být optimální a následující roky to plně potvrdily.

MFF „Voda, moře, oceány“ je soutěžní festival dokumentárních filmů na uvedené téma. 

Festival Voda, moře, oceány není ani zdaleka jediným projektem, v němž se v oblasti kultury angažujete. Jako hlubocký radní pro kulturu už 10 let "dohlížíte" na kulturní akce, které se ve městě konají. V poledních letech se také díky vám a neziskovému spolku povedlo „oživit“ Karlův Hrádek. Považujete to za úspěch?
Určitě, ale ne svůj. Je to společný projekt nadšenců ze spolku, historiků, archeologů. Karlův Hrádek byl tak trochu opomenutý. Díky aktivitám, které se tam začaly odehrávat, koncertům a divadelním představením a díky zpřístupnění a zkultivování prostoru se z hrádku stalo oblíbené místo nejen Hlubočáků, ale i obyvatel Budějc i návštěvníků z celé republiky. Celá stezka podél Vltavy nabízí ferraty, vyhlídku na Babě, keltská hradiště, krásnou přírodu, památku na voraře v Purkarci, Karlův Hrádek a tak dále. Vnímám to jako skvělou příležitost k propojení historie, tradic a edukace našich dětí v praxi. Všem, kteří se na projektu podílí, bych chtěl tímto upřímně poděkovat!

Nejen kulturou živ je hlubocký radní. Jste také místopředsedou TJ Hluboká. Sportujete aktivně?
Jako instruktor potápění člověk nějakou fyzičku mít musí. Pocházím z fotbalové rodiny. Ostatní sporty jako lyžování, volejbal, nohejbal a v poslední době tenis tak nějak plácám na hobby úrovni. Ale strašně mě to baví (smích). Moji synové hrají za Hlubokou fotbal a lyžují za Ski klub Motor. Manželka je trenérka koní, takže i ti patří neodlučitelně do našeho života. Dostupnost sportu na Hluboké byla ostatně jedním z důvodů, proč jsme se sem před 18 lety z Budějovic nastěhovali. V TJ Hluboká pomáhám s většími investičními úkoly, jakými jsou třeba fotbalová tribuna, tenisový areál, nebo nová umělá tráva. Podporuji ale i ostatní projekty jako zmíněné ferraty, výstavbu cyklostezek nebo další sportovní spolky. Ivanovi Nestávalovi jsem trochu pomohl rozjet projekt „Hluboká fandí parasportu“. Podpora sportu se podle mě stoprocentně vyplatí. Sport je lákadlem nejen pro turisty, kteří ve městě rádi nechají své peníze, ale hlavně nabídkou životní cesty pro naše děti. Sport je naučí disciplíně, odolnosti, prohře, ale i výhře a fungování v týmu. To by je snad mohlo trochu ochránit od věcí, jako jsou drogy, nekritické myšlení anebo závislost na mobilu.

Vraťme se ještě k "vodnímu" životu, potápění a podmořským filmům. Je tvou další tváří image neústupného ochránce mořského světa a přírody?
Nejsem radikální ochránce přírody ani ekolog, přesto si myslím, že se pro ochranu naší planety snažím dělat, co je v mých silách. Na druhou stranu ochrana přírody nesmí být na úkor životaschopnosti ekonomiky nebo nastavování byrokratických překážek rozvoji. Je důležité chránit životní prostředí, ale s rozumem. To co se momentálně děje v Evropě s Green dealem považuji za nešťastné. Evropa produkuje něco mezi 4,5 až 8% CO2 ve světě a přitom se ekonomicky zatěžuje Zeleným údělem tak, že nám může hrozit kolaps. Ostatní země se nám podivují. To je fakt. Zkuste se zeptat Američana, Číňana nebo Afričana. Osobně bych spíše masivně podpořil ekologickou výchovu a projekty využití odpadů na energii v tzv. třetím světě. Také bych třeba tolik neodsuzoval atomovou energii. Minimálně do té doby, než se naučíme mnohem lépe využívat obnovitelné zdroje. Všech na planetě se také týká ochrana moří a oceánů, a je jedno kde žijí. Je třeba si uvědomit, že podle vědců vyrobí oceány min. 50 procent kyslíku a zároveň ukládají ohromné množství CO2. Oceány jsou také významným producentem hospodářských ryb. Jevy jako nadměrný lov, ohřívání a okyselování moří způsobují velký úbytek těchto ryb. To se promítá ve snižujících se finančních příjmech některých států, zejména v tzv. třetím světě. Musí zákonitě následovat jen jedno. Geopolitický neklid a přesouvání lidí do jiných, pro ně lepších zemí. Tomu momentálně čelíme. Víte, podle mě jsou tyto problémy řešitelné. Stojí to ovšem spoustu práce, a hlavně to chce osvícené odborníky. Odborníky, kteří nám nebudou tvrdit, že násilnou, a hlavně nereálnou elektrifikací Evropy, nebo neoddělitelnými uzávěry od PET lahví naši planetu zachráníme. Odborníky a politiky, kteří začnou tyto problémy opravdu řešit.