Utajený pracovní tábor jako námět pro román. Spisovatelky promluvily o historii česko-německého pohraničí

Při psaní knihy Prameny Vltavy jste si musela vyhledat jistě spoustu záznamů a podkladů z historie. Jak dlouho vám trvalo je sehnat a odkud jste tyto informace čerpala?
Celkově možná tak půl roku, než jsem měla nějaké podklady, na kterých bylo možné s fantazií stavět příběh. Hodně jsem čerpala z knihy Antonína Kunce, která ale není moc známá a už se ani moc neprodává, takže byl docela boj se k ní dostat. Byly v ní shrnuty výsledky a poznatky z jeho celoživotního pátrání právě v té šumavské oblasti. A potom jsem kontaktovala pár pamětníků, spíše tedy jejich potomků. V tom mi pomohla má bývalá práce v prachatické novinové redakci.

Když jste s pamětníky a jejich rodinami mluvila, stalo se vám někdy, že nechtěli o té době kolem odsunů mluvit?
Dá se to tak říct. Už nešlo ani tolik o ten strach, ale o tu nechuť. Je to téma, se kterým byly v minulosti problémy a teď je to už přeci jen pasé.

Když se vrátíme k samotné knize, tak žánrově je to detektivní příběh. Proč jste vybrala právě tento žánr?
Chtěla jsem si zkusit napsat severskou detektivku. Už možná několik desetiletí tento žánr dominuje literárnímu trhu, sama jsem se o tom přesvědčila při svém pobytu ve Švédsku. A já jsem si řekla, že to téma, o kterém jsem se chystala psát, bych chtěla vrátit mezi lidi. Takže jsem se na něj pokusila nasadit ten rámec skandinávské krimi a vyšlo to, protože se mi hned ozvalo asi šest nakladatelství.

Kromě toho, že jste spisovatelka, tak pracujete i v hudebním průmyslu. Právě kvůli hudbě už přes dvacet let žijete v zahraničí, hlavně v Itálii a USA. Plánujete napsat knihu, jejíž děj byste zasadila do nějaké zahraniční destinace?
Český čtenář očekává od českého autora domácí prostředí. Ty knihy jsou lépe přijímány a já sama raději píšu o něčem, co opravdu znám a cítím to tak nějak na kůži. Tím je pro mě hlavně šumavská oblast, kde jsem vyrostla a myslím si, že těch příběhů jsou tam stovky, které ještě nikdo nevyprávěl a té inspirace je tam na dalších deset životů. Občas si ale z ciziny něco vezmu, nějaký příběh a zakomponuju to tam. Jako u Pramenů Vltavy, kde je ta kriminální linka brána ze skutečného italského případu vraždy malé holky.

Co za knihu plánujete jako další?
S nakladatelstvím Host mám dohodu, že jeden rok můžu psát šumavské téma a druhý rok nešumavské. aby ze mě nebyl jen regionální autor. Momentálně mám v redakci připravené tři knihy, které budou postupně vycházet, ale už pracuji na další, která se bude věnovat poválečnému odsunu rumunských Slováků do Čech, ta ale vyjde až zhruba za čtyři roky.