Původně servisoval kola, teď se stará o řídicí systémy největší české elektrárny

O jaké povýšení jde?
Aktuálně zodpovídám za kontroly řídicích systémů takzvaných neblokových objektů. Tedy v zásadě veškerého pomocného zařízení, díky kterému pak bloky mohou vyrábět elektřinu. Od podzimu se připravuji na technika řídicích systémů hlavních výrobních boků.

Bude to velký rozdíl z hlediska náplně práce?
Rozdíl bude zásadní. Jde úplně o jiné systémy. Navíc jich tam je mnohem víc a jsou složitější. Bude to hodně náročné především na znalosti. Na druhou stranu něco už tady mám za sebou a příprava, kterou na elektrárně procházíme, je velmi propracovaná. Hlavně je to o tom chtít a pak už vás na práci velmi dobře připraví.

Co práce technika řídicích systémů obnáší?
Je to hodně o kontrolách. Každý den kontrolujeme nějaký systém. Všímáme si prostředí, ve kterém se například různé servery nachází. Jaká je tam teplota, zda funguje vzduchotechnika či tam není něco nestandardního. A pak také kontrolujeme vlastní řídicí systém, tedy jestli běží všechny procesory nebo jestli je ve skříni vše v pořádku. Výsledky pak ukládáme do aplikace v mobilním telefonu.

V tom se v posledních letech hodně změnila práce kontrolních techniků v Temelíně…
Přesně tak. Od papírů jsme přešli na takzvanou mobilní podporu. Vše máme v aplikaci v mobilech nebo tabletech. Ušetří se tím spousta papírů, vše se velmi zrychlí, informace se lépe sdílí. Byl to velký krok dopředu.

Kolik objektů kontrolujete?
Celkem mám na starosti dvacítku objektů jako jsou například čerpací stanice Hněvkovice, kompresorové stanice, bezpečnostní dieselgenerátory nebo sklad použitého paliva. Ty všechny objekty mají svůj vlastní řídicí systém, díky kterému mohou příslušní operátoři pomocných objektů zařízení ovládat.

Pojďme se vrátit na začátek. Jak jste se na Temelín dostal?
Byl jsem Pražák, kde jsem také vystudoval střední elektroprůmyslovku. S rodiči jsem na prázdniny jezdil na jih Čech, kde máme u Tábora chalupu. Moc se mi tady líbilo a po skončení školy jsem se do Jihočeského kraje přestěhoval.

Hned jste šel do Temelína?
Tak jednoduché to úplně nebylo. Po škole jsem nejdřív servisoval kola a práce v Temelíně mě ani nenapadla. Člověk zvenku to vnímá tak, že jsou tady samí inženýři a jaderní fyzici. Přitom realita je poněkud jiná a je tady dost technických profesí i pro středoškoláky. Jen je potřeba si to uvědomit a pracovní nabídky v Temelíně sledovat.

V Jaderné elektrárně Temelín pracuje Martin Dušek jako technik řídicích systémů.

Vy jste je sledoval?
Právě, že ne. Dozvěděl jsem se to od kamaráda. Tak jsem to zkusil a vyšlo to. Následovala půlroční teoretická příprava a pak už vlastní práce pod dohledem zkušenějšího kolegy. A když pak složíte podnikové zkoušky, tak už je to jen na vás.

Kolik vás techniků na řídicí systémy na elektrárně je?
Celkově nás je dvanáct směnových techniků. Z toho tři se starají o řídicí systémy neblokových objektů, zbytek zodpovídá za blokové systémy. Všichni najednou se málokdy potkáme, protože sloužíme ve směnách. Jsme tady mladí kluci kolem pětadvaceti let, lidi ve středním věku, ale i třeba zkušení chlapi, kteří pamatují spouštění. Ti mají elektrárnu opravdu v malíku a nám mladým jsou velkou oporou.

Na elektrárně se říká, že jste takové oči, uši, ruce a nohy operátorů…
Je to tak. Operátor v podstatě nemůže opustit velín. Na počítači vidí, že mu něco nefunguje. Pak povolává nás, abychom systém zkontrolovali přímo na místě. A pokud je tam nějaký problém, tak zajistili třeba i výměnu nebo opravu.

Stává se to často?
Různých měření a čidel tlaku, teploty nebo hladiny jsou na elektrárně desetitisíce. Ta nejdůležitější jsou zdvojena či ztrojena. Čas od času je potřeba nějaké čidlo vyměnit. To je běžná praxe v každém oboru.

Jak odpočíváte? Údajně jste vášnivý fotograf…
I to svým způsobem byla náhoda. Byl jsem na dovolené na Islandu a když jsem se pak v televizi díval na fotky z mobilu, zjistil jsem, že to není úplně ono. Pořídil jsem si bezzrcadlovku Canon s dvěma objektivy a začal si zjišťovat více informací. Nakonec mě to celkem pohltilo. 

Co nejraději fotíte?
Mám rád pohyb, konkrétně cyklistiku. Tam, když chcete pěknou fotku, na které je cyklista v pohybu zaostřen a okolí rozmazané, tak tu už na mobil neuděláte. A i s kvalitní technikou je to pak i o znalostech, nastavení a určitém grifu.

Se svými fotografiemi jste se dostal i do časopisu Digital foto. O jaké fotky šlo?
Jedna byla z cyklokrosových závodů. Šlo právě o cyklistu při jízdě s rozmazaným pozadím. Druhá fotka byla na téma jídlo. Fotil jsem kuchaře, jak chystá jídlo pro cyklistický tým při soustředění v Itálii. Snažím se běžné věci vidět a fotit jinak, například pod jiným úhlem. Taková fotka pak člověka zaujme, protože to normálně tak nevnímá.

Máte nějaký fotografický sen?
Rád bych měl někdy vlastní výstavu fotografií. A radost by mi udělalo, pokud by se moje fotka dostala do nějaké prestižního časopisu.