Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
Daniel Korčák (25 let) pochází z jihočeských Štěpánovic. Věnuje se brokové střelbě a zasvěcuje jí v podstatě celý svůj dosavadní život. Je sportovcem Olympu a zároveň policistou, což mu poskytuje potřebné zázemí pro provozování tohoto sportu na vrcholové úrovni. I ve velmi mrazivém dni jsme ho zastihli na střelnici kousek od města Písek, kam jezdí v každém počasí několikrát v týdnu trénovat se svým trenérem. Sen o olympijských hrách by se mu mohl naplnit už za dva roky.
Jak byste popsal vaši sportovní disciplínu, tedy skeet – o co přesně jde? A jaké máte za sebou největší úspěchy?
Broková střelba, tedy skeet, vypadá tak, že se střelnice skládá z osmi stanovišť uspořádaných do půlkruhu a střílí se na dva druhy terčů, které jsou vystřelovány ze dvou vrhaček, z vysoké a nízké věže. Terče létají křížem přes střelecké pole, různou rychlostí a pod různými úhly. Střílí se střídavě na terč jednotlivý anebo dvojstřel, tzn. dva terče najednou. Můžu střílet vždy pouze jednu ránu na terč, nelze opravovat chybu následnou druhou ranou. Pořadí, jak střílíme, je přesně dané. Je to střelba příbuzná disciplíně trap, ve které máme olympijské vítěze Davida Kosteleckého a Jiřího Liptáka.
Co se týče mých největších úspěchů, tak v říjnu roce 2025 se mi podařilo stát vicemistrem světa na Mistrovství světa v Aténách v mužích, dále jsem byl třetí na světovém poháru v Lonatu v Itálii. V minulosti jsem se stal juniorským mistrem světa, to bylo v roce 2019 také v Lonatu.
Kdy jste se ke střelbě vůbec poprvé dostal a co vás na ní tehdy nejvíc nadchlo?
Dostal jsem se k ní ve dvanácti letech, od dětství jsem střílení miloval. Jako kluk z vesnice nejprve tedy střelbu ze vzduchovky a táta mě pak přivedl na střelnici. Nadchlo mě střílet z brokovnice, protože střílíte na létající terče, je to akční. Začal jsem nejprve v Českých Budějovicích, potom jsem odešel do vrcholového střediska do Pardubic, pak jsem nastoupil do Olympu a začal patřit pod Kometu Brno a takto jsem se postupně dostal do vrcholového sportu.
Pamatujete si svůj úplně první závod? Byl tehdy už cítit sen o velkých soutěžích?
Ano pamatuji si ho, bylo to juniorské mistrovství světa v mých 15 letech. Byl jsem tenkrát opravdu hodně nervózní a vůbec mi to nešlo. Byl to můj první velký závod, nastavoval jsem si příliš vysokou laťku a tak moc jsem chtěl, až se to vůbec nepovedlo. Takže velkou roli určitě sehrála hlava.
Co se týče snů, samozřejmě jsou to olympijské hry, ale asi záleží, jak si člověk nastaví priority. Pokud chce uspět v nejobtížnějším závodě, tak to je určitě mistrovství světa, kde ta obtížnost je mnohonásobně vyšší než na olympiádě, a to už se mi splnilo. Pokud se chce člověk spíše proslavit a vyhrát mediálně nejvíce sledovaný závod, tak jsou to právě olympijské hry.
Danielovým snem je uspět také na olympijských hrách.Čím je tahle disciplína podle vás výjimečná v porovnání s ostatními střeleckými sporty?
Výjimečná je tím, že střílíme do prostoru, to znamená, že musíme kalkulovat s tím, kam ten terč letí a musíme podle toho na něj tzv. předsadit, dále musíme počítat s větrem a také s jiným pozadím té střelnice, protože terče jsou úplně jinak vidět na horizontu a jinak v pozadí lesa. Střílí se za jakýchkoli podmínek, ve sněhu, v dešti, v mrazu, nebo třeba i v extrémním horku. Člověk musí mít už v hlavě hotovou kalkulačku, která mu počítá, co a jak, jak má reagovat. Například v situaci, kdy třeba vítr nám tlačí terče hodně nahoru nebo naopak hodně dolu a jeden terč letí proti větru a druhý po větru. Pak jsou tam další aspekty, jako jsou třeba náboje. Terč má jinou tříštivost v horku a jinou třeba v patnácti stupních. Je třeba si vybrat ideální střelivo na celou sezónu, které bude fungovat i na horších střelnicích a i na tvrdší terče.
Jak vypadá váš běžný tréninkový týden? Kolik času trávíte na střelnici a kolik případně jinou přípravou?
Standardně jsem na střelnici pětkrát týdně, i teď v zimě. Vypadá to tak, že potrénuji hodinu a půl až dvě hodiny. Pak mám třeba kondičku a pak se věnuji mentální přípravě. Ta je stejně důležitá jako trénink střelby a její technika. Před tréninkem se musím samozřejmě rozcvičit, to volím podle momentální potřeby a nastavení v tu chvíli, někdy je to dynamičtější, někdy naopak na zklidnění.
Co se týče kondičky, v minulosti jsem se věnoval boxu a před dvěma lety amatérsky fitness, teď už na to ale není čas. Mé volnočasové aktivity jsou v současnosti třeba auta, lov a moji lovečtí psi, rád si také zaběhám.
Máte své mentální rituály nebo metody soustředění před závodem a během něj?
Hlava tady hraje obrovskou roli. Existují vlastně čtyři základní pilíře: první důležitý pilíř je technika, druhý kondiční příprava a celkově fyzička, třetí pilíř je hlava, tzn. mentální nastavení, a čtvrtý je pak materiálové zabezpečení.
Rituál žádný nemám. Je to hlavně o tom, aby se člověk naučil fungovat jako automat. Když přijde na ten den D, aby měl přesně naučeno, co má dělat, a aby nemusel přemýšlet, co dělat v nějakých krizových situacích. Závody jsou pak už hlavně o té hlavě. Tam mi jeden špatný zásah třeba může prohrát závod. Je potřeba najít si mentální techniky, dle individuality každého, nelze říct, že deset lidí se bude připravovat naprosto stejně. Takže hledám techniky, které jsou ušité přímo mně na míru, a proto využívám mentálního kouče. Musím se hlavně naučit předcházet tomu stresovému signálu, ještě než přijde. Potřebuji se připravovat na to, abych se v daný moment uměl čtyřicet sekund na výkon stoprocentně soustředit, pak abych si uměl dvě minuty odpočinout, a takhle jsem to vydržel dva, někdy i tři dny v kuse. Musím nějakých čtyřicet minut fungovat v nějakém nastavení, kdy ta koncentrace se postupně zintenzivňuje a chvilkami zase zmírňuje, a na to používám různá mentální cvičení. Jednou z nejznámějších metod je například Schultzův autogenní trénink.
Berete si s sebou na závody nějaké fanoušky, třeba někoho z rodiny?
Spíše ne, jsem individualista a potřebuji se během celého závodu v klidu soustředit. Jezdí se mnou jen můj trenér, v současnosti je to Petr Zvolánek.
Kterého dosavadního úspěchu si zatím vážíte nejvíc a proč právě toho?
Toho nejčerstvějšího, jsem vicemistr světa z Mistrovství světa v brokových disciplínách 2025, které se konalo v říjnu v Aténách. Je to druhá individuální medaile v historii České republiky ve skeetu v mužích a v historii naše první stříbro. Je to nejtěžší závod na světě, jak už jsem zmiňoval, a už to střelecky hodně znamená, je to obrovský úspěch. A je to určitě sen každého střelce, prosadit se individuálně na mistrovství světa jednotlivců. Zlato získala legenda tohoto sportu Vincent Hancock z USA, který už je pětinásobným mistrem světa a čtyřnásobným olympijským vítězem. Ten se stal dokonce už v šestnácti letech mistrem světa v mužích.


Daniel je vicemistrem světa z Mistrovství světa v brokových disciplínách 2025.
Olympiáda bude v Los Angeles v roce 2028 a olympijská kvóta pro naši republiku se bude získávat už od listopadu příštího roku.
Dosud jediné zlato na olympijských hrách pro nás ve skeetu vybojoval Josef Panáček v roce 1976 v Montrealu. Pak byl Petr Málek stříbrný v Sydney v roce 2000 a od té doby jsme medaili z olympijských her neměli.
Jste součástí resortního centra Olymp a zároveň policistou. Jak konkrétně vám tahle podpora pomáhá v přípravě a závodění? A jaký máte vztah k Jižním Čechám?
Olymp je resortní sportovní centrum Ministerstva vnitra ČR, které zaštiťuje různé sporty a podporuje vrcholové a reprezentační sportovce. Zajištuje také profesionální podmínky pro trénink. Je to něco podobného jako Dukla, akorát ne pro vojáky, ale pro policisty. V mém případě mě Olymp zabezpečuje, dodává mi materiál, trenéra. Od patnácti let jsem v Olympu, v minulosti jsem tam byl i zaměstnán. V pozdějších letech jsem se stal příslušníkem Policie ČR. To mi pomáhá dělat tento sport na tak vysoké úrovni. Kromě zabezpečení mě policie podporuje i v mentální přípravě, mám k dispozici policejního psychologa coby mentálního kouče, což je také nezanedbatelná výhoda.
Celý život žiji ve Štěpánovicích v Jižních Čechách. Oddělení brokové střelby Olympu je v Brně, tam dojíždím minimálně jednou týdně. Jižní Čechy mi teď ale momentálně poskytují komplexní zázemí, včetně mého trenéra, včetně střelnice v Písku a plánuji se tady připravovat i nadále a nechci zatím nic měnit. Tady mám přítelkyni, rodinu, provozuji tu lov, mám tu své lovecké psy, různé další koníčky a líbí se mi právě tady.
Jihočeská policie momentálně nabízí volná místa zájemcům o služební poměr ve všech základních službách a ve všech okresech kraje. Stačí zkontaktovat příslušné personální pracoviště, nebo si projdi virtuální náborovou místnost: NÁBOROVÉ CENTRUM POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY.
Náborový příspěvek pro nové policisty/ky v Jihočeském kraji činí v současnosti 110 000 Kč.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám