Obec se stará i o občany omezené ve svéprávnosti

„Nejčastějším psychickým onemocněním je schizofrenie,“ uvedla Marcela Šafránková ze správního odboru, který je opatrovnicí čtyřiapadesáti českobudějovických občanů. „Polovina z nich je ve věku od pětadvaceti do čtyřiceti let, nejstaršímu klientovi je devadesát.“

Pokud je jedinec soudně omezen, je mu ustanoven opatrovník, který má hájit jeho práva a zájmy. V ideálním případě se jím stává někdo z rodiny. Někdy ale rodina tuto funkci odmítá a opatrovnictví přechází ze zákona na obec. Ta ustanovuje opatrovníka.

„Původně, což je asi před dvanácti lety, jsme se starali o sedm občanů, dneska jich je už čtyřiapadesát. Někteří z nich žijí v sociálních zařízeních, ubytovnách, léčebnách dlouhodobě nemocných nebo v psychiatrické či protialkoholní léčebně. Všichni ale mají trvalé bydliště v Českých Budějovicích,“ přibližuje vedoucí správního odboru Jan Kostík.

Osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům nabydou svéprávnosti nejpozději do tří let, ledaže soud v této lhůtě rozhodne jinak. V praxi to znamená, že u všech osob dříve omezených nebo zbavených způsobilosti k právním úkonům, musí soud do tří let zahájit řízení o svéprávnosti, vypracovat nový znalecký posudek z oboru psychiatrie a vydat nový rozsudek.

Opatrovnictví nesvéprávného jedince musí být vždy založeno na respektování jeho důstojnosti. „Hlavním smyslem je, aby se nemocní lidé naučili alespoň částečné soběstačnosti. Tam, kde to bohužel už není možné, dohlížíme na to, aby nijak nestrádali, měli zaplacenou střechu nad hlavou a další nezbytné věci, jako třeba potraviny, oblečení a léky. Máme samozřejmě na paměti i jejich ochranu vůči okolnímu světu,“ sděluje Šafránková.