Chodci překračovali dělníky. Stavba prý byla bezpečná

O nutnosti stavebních prací nikdo nepochyboval, jednou se to přece udělat musí. Počínání dělníků však místní živnostníky dlouhodobě nenechávalo chladnými, až jim nakonec došla trpělivost a rozhodli se o své pocity podělit s ostatními. Stavbařům měli za zlé, že po sobě nepořádek kolem výkopů neuklízeli a připravovali je tím o zisk, jelikož se většina lidí od poloviny září ulici Doktora Stejskala vyhýbala.

Například Martin Pražák, majitel Hospůdky U Divadla, upozorňoval na nedostatečný úklid staveniště a také špatné zabezpečení výkopu. Ten sice byl od chodníku částečně oddělený zábranami, o kousek dál však do něj mohl kdokoliv spadnout, jelikož místo bylo veřejnosti volně přístupné. „Navíc tam mezi chodci řezali mramor, všude byla spousta prachu, lidi to dýchali. Tohle že je bezpečnost práce?“ ptá se.

Kvůli opravě plynovodu mu prokazatelně klesaly tržby, protože přicházel o svou obvyklou klientelu. „Hosté, když viděli před hospůdkou ten bordel, se šli raději najíst jinam. Před vchodem jsme si celou dobu museli uklízet sami,“ dodává Martin Pražák.

Jeho slova potvrzuje i Jan Valucha z protější optiky. I on se domnívá, že by dělníci měli minimálně vždy na konci dne po sobě zamést a uklidit, což je tady prý nedělo. Pořádek si před obchodem, stejně jako Martin Pražák, zajišťoval sám. „Kvůli horší průchodnosti se zákazníci této ulici raději vyhýbali. Vzhledem k tomu, že tu současně probíhaly hned tři stavby, tu byl opravdu velký hluk, prach a nepořádek.“

Ještě v průběhu rekonstrukce plynovodu Budějcká Drbna požádala o vyjádření Alenu Součkovou, referentku správy komunikací z magistrátního odboru správy veřejných statků, který byl za průběh stavby zodpovědný. „Po dobu výkopů bylo vše řádně zabezpečeno, stavba byla celá oplocena a příčné překopy opatřeny lávkami se zábradlím. Tam, dle mého názoru, zhotovitelská firma nepochybila.“

Jak dodala, ještě během stavby dělníky upozornila na nutnost dodržování pořádku. „Při následné kontrole bylo místo už zčásti zameteno. Bohužel dlažební kostky se zpět osazovaly do takzvané rýže, což je drobný štěrk a ten se musí postupně dosýpat a přemetat, dokud si ve spárách sedá. Takže ještě nějakou dobu musel na komunikaci zůstat,“ vysvětlila na začátku října Alena Součková.

Budějcká Drbna rovněž oslovila Oblastní inspektorát práce, zda je podle něj staveniště dostatečně zabezpečeno. Kontrola místa proběhla až na základě jejího podnětu v úterý 7. října odpoledne, tedy krátce před dokončením rekonstrukce. Úřadu rovněž poskytla fotografie pořízené na konci září.

„Problémem takovýchto liniových staveb realizovaných v intravilánu je značná nekázeň občanů, kteří nerespektují skutečnost, že se pohybují v okolí nebo přímo na staveništi a nejsou ochotni řídit se pokyny zákazových a informačních tabulí ani pracovníků,“ reagoval Stanislav Vávra, vedoucí útvaru inspekce II z Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu v Českých Budějovicích.

Podle něj bylo zajištění staveniště v českobudějovické ulici Doktora Stejskala nad rámec povinností stanovených zákonem. Zábradlí a oplocení prý nelze umístit po celém obvodu stavby. „Je potřeba na staveniště vozit a zase odtud odvážet stavební materiál, pohybovat se tady se stroji provádějícími zemní práce, které potřebují například na otáčení větší prostor, a podobně. Ze zaslaných fotografií tedy nelze dovodit, že by zhotovitel výrazně porušil požadavky k zajištění bezpečnosti práce,“ doplnil Vávra.

Připustil ale, že v době šetření inspektor uviděl cyklistu, jenž se potřeboval dostat z jedné strany ulice na druhou a se svým kolem podjel přímo pod ramenem bagru, který tak musel na okamžik přestat pracovat. „Inspektor kontaktoval zhotovitele stavby. Jednatel společnosti Výstavba plynovodů Josef Held byl upozorněn na nutnost důsledného zajištění staveniště,“ řekl Stanislav Vávra a připomněl, že druhý den ráno při opětovné kontrole se na staveništi ještě nepracovalo a celé místo bylo oploceno.

Od dělníků se inspektor ještě dozvěděl, že občané nerespektovali stanovené trasy a zejména pokud se potřebovali dostat do přilehlých obchodů, mnohdy je při práci ve výkopu překračovali. Kde se tedy stala chyba? Jak by policie při vyšetřování přistupovala k tomu, kdyby tam opravdu někdo spadl? Bylo by argumentem, že lidé nerespektovali značení?

Pro inspiraci, jak to dělat lépe a bezpečněji, přitom stačí vyrazit například do nedalekého Rakouska, které o uplynulém víkendu budějcký podnikatel Martin Pražák navštívil. V Salcburku přitom shodou okolností probíhala obdobná stavba, jako před časem v Budějcích, a vypadalo to tam (jak můžete vidět na přiložených snímcích) poněkud jinak.

„Na výkopu pracoval malý pásový bagr, pro materiál mohla do centra města jezdit jen malá nákladní auta a rozsah stavby byl tak minimalizovaný, že se tam dělníci dostávali pouze jedním místem zepředu výkopu. Jinak byla ulice zametena v průběhu celého dne, nejenom večer, a lidé tam mohli v klidu procházet nebo i obědvat,“ upozornil Pražák na viditelné rozdíly mezi naší a rakouskou stavbou.

Napsali Pavel Kacerovský a Jarmila Sajtlová