„Musíš sladit tahání rukama s pohybem voru, jinak se převrátíš!“ kibicují diváci z Biaggiho lávky v Doudlebech soutěžící. Jeden z nich stojí na voru uprostřed Malše a má za úkol v co nejkratším čase se za lano přiručkovat až pod most.
Je krásná slunečná sobota 28. září odpoledne a ve vzduchu je znát, že i když chlapík na voru by se koupat nechtěl, ostatní by toto číslo zhlédli rádi. Ostatně, tuto příležitost již měli - jeden závodník příslušný trvalým pobytem právě do Doudleb ručkování uchvátal a vor převrhl.
„Jdeš soutěžit?“ ptá se mě jedna z rozhodčích, která právě zamáčkla stopky s výsledným časem. Stojím na jednom z deseti stanovišť tradiční akce nazvané Mužskoženský den, pořádané místní partou TřiMirky - Mirkou Beranovou, Mirkou Caplovou a Mirkou Dušákovou.
V minulosti byly úkoly připraveny jen pro pány, v rámci Mužského dne (jako náhrada toho, že pro ženy a maminky připravovaly besídku děti z doudlebské mateřinky a školy), letos však organizátorky vsadily na fyzičku závodníků i závodnic.
Proto sebekriticky kývám hlavou zprava doleva a poté opět zpět. „Nene, třeba už ten vor bych nedala, to neutáhnu,“ povídám. „Ale dala, to zvládla i Karča Nováčků,“ zdůrazňuje rozhodčí Katka sportovního ducha místní rodiny, a zejména jejich dcery.
Mirky mne informují, že na start se postavilo 16 žen a dívek a 21 mužů a chlapců, kteří se chtějí hlavně takhle při sobotě pobavit při netradičních disciplínách. „Jak jsem na tom?“ skloní náhle mezi nás hlavu Tomáš, který dosvědčuje, že přeci jen nějaké další ambice jsou. „Tome, průběžně první,“ informuje ho Mirka Dušáková.
Když se přemisťuju na další stanoviště, kde se ve škopku písku a hoblin hledá správný klíč k odemknutí zámku, probíhá zpět do cíle Dana Nováčková. Bere závod vážně - mimochodem, má průběžně nejlepší výsledky mezi ženami.
A protože okolo nás pobíhají i děti, mohou si některé disciplíny vyzkoušet také. Pochopitelně zrovna pití piva je jim zapovězeno. Ale ztracený klíč hledají opravdu urputně, jako kdyby to bylo na čas a na body, jako si zkouší slepou bábu v labyrintu, a ty starší například ručkují na laně přes řeku na druhou stranu a zpět.
Zatímco na stanovišti lukostřelby (zájemci si mohou v obličeji s kudrlinami představit třeba svoji tchýni) rodina Cimrhanzlů střílí a boduje jak potomci náčelníka Vinetoua, vracíme se. U cíle už plápolá ohníček pro zájemce o pečení buřtů a soutěžící vesele a nevážně čekají na výsledky právě na stanovišti se sudem piva.
Moderátor, který pouští muziku, občas okomentuje nějaký výsledek. Například to, že Ondra Klor dosáhl místního (anti)rekordu - na jeden půllitr mu stačilo ´již´ 8 minut a 11 sekund. Pro porovnání, nejrychlejší byli Nováčkovi - Petr za 5,72 a Dana za 6,28 sekundy.
Celkově pak nejlepšího bodového ohodnocení dosáhla mezi ženami právě Dana Nováčková (v závěsu s Evou Fišerovou a Míšou Kavříkovou). Tomáš lačníci po vítězství byl nakonec třetí, lepší byli Václav Trobl a Milan Cimrhanzl. Oba byli prostě na voru rychlejší. Jediný časový závazek na příští ročník se ale týká toho, kdo pokoří rekord v pití piva na ex.
Napsala Markéta Sedláčková
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
