Pro někoho svatostánek, pro jiného zeď plná čmáranic. Málokdo jí však upře kultovní status. Zeď Johna Lennona na pražské Kampě nepřitahuje jen místní lidi, je oblíbeným zastavením turistů z celé republiky, ale i zahraničí.
Není proto divu, že nejenom příznivcům The Beatles se v úterý 18. listopadu zvýšil tep, když médii proběhla zpráva, že byla zeď přebílena. Jedni tento studentský krok radikálně odsoudili, druzí ho schválili.
Nyní se již situace uklidňuje, protože se zeď opět plní novými nápisy a obrázky, u leckoho přesto přetrvává pocit trpkosti. Jak „reset“ známého pražského místa okomentovali lidé na jihu Čech? Zeptali jsme se několika z nich.
„Když v prosinci 1980 Lennona zastřelili, studovala jsem v Praze na vysoké škole. Lennonova smrt byla pro mě opravdu šok. A zeď v Praze způsob jak svobodně vyjádřit pocit ztráty a sounáležitosti. I když to dnešní optikou vypadá směšně,“ uvedla Eliška Štěpánová ze sdružení Na půl cesty.
Zmínila, že příslušníci StB zeď neustále přemalovávali, a přesto se na ní objevovaly nové nápisy, ačkoliv to nebylo vůbec jednoduché. „Estébáci tam nenápadně postávali s fotoaparátem a pilně dokumentovali, i když jsme tam jen zapálili svíčku. Chápu, že pro další generace studentů už je to jen relikt a vyprázdněná věc. Taky chápu, že zabílení zdi je performance. Pro mě ale trochu levná,“ dodala Štěpánová.
Lucie Poláčková, jedna z organizátorek oblíbené budějcké akce Vítání prváků, má na přemalování nevyhraněný názor. „Na jednu stranu si myslím, že je škoda přemalovat myšlenky, symboly, vzkazy a jiná vyjádření, která byla vytvořena během uplynulých let různými lidmi. Na druhou stranu byl tento čin vysvětlen jako snaha o oživení zdi a vytvoření nového prostoru k vyjádření, což mi přijde jako dobrý nápad.“
Podle ní by se akt přebílení dal interpretovat i mnohem hlouběji. „Třeba jako impuls k tomu, aby se v české politice konečně něco změnilo. Rozhodně si myslím, že pokud studenti s něčím takovým začali, a pokud tím chtěli opravdu říct něco víc, tak by v tom měli dále pokračovat a navázat dalšími aktivitami, kterými dají svému konání jasný smysl,“ uvedla Poláčková.
A jak novou podobu Lennonovy zdi komentují muzikanti? „Myšlenka je to zajímavá, i když trošku nešťastná. Nové vzkazy by si podle mě našly místo na zdi i tak. Přebílení starých nápisů mi přijde násilné. Naštěstí se zeď zase plní,“ řekl například Ivan Eder, bubeník Of The Woods.
Zeptali jsme se také náhodných lidí na ulici. „Zeď Johna Lennona? O té jsme nikdy v životě neslyšely,“ usmály se dvě zhruba patnáctileté dívky. „Beatles známe, ale opravdu neposloucháme.“
Většina oslovených, kteří měli o kauze povědomí, se shodla, že si na ni nedokážou vytvořit vlastní názor. Na jednu stranu je podle nich škoda, že původní nápisy zmizely, na stranu druhou je důležité, jestli zeď i nadále plní své poselství.
„Pokud se k ní budou lidé stále vracet, řekl bych, že se nic neděje. Jen jsem moc nepochopil nápis ‚Wall is Over‘. Jak se ukázalo, není to pravda,“ uzavřel jeden ze studentů Jihočeské univerzity.
V pondělí 8. prosince uteče 34 let od smutné události, kdy byl John Lennon, jedna z nejvýraznějších osobností hudební scény minulého století, autor mnoha nezapomenutelných hitů a známý politický aktivista, zastřelen. Když budete v Praze, přijďte zavzpomínat k „jeho“ zdi a třeba přidat nový nápis...
Foto: Adam Zivner, Wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
