Slyš, jen slyš, lide Drbnový, zprávu mou o tom, kterak v dni v týdnu šestém a v měsíci srpnu dvacátém čtvrtém, Léta Páně dvoutisícího třináctého, v zemi naší krásné jihočeské, slavná bitva o hrad Slamburk se odehrála, a toho bohdá by být nemohlo, abych já, Budějcká Drbna, u toho nebyla.
Minulou sobotu hojné množství lidu se svými komoni čtyřkolovými i dvoukolovými k rybníku Pražan u Borovan zamířilo, aby slavné bitvy mohlo se účastniti nebo jí přihlížeti.
Od dopoledne všelikeré radovánky pro malé i velké nachystány byly a všichni jich s chutí užívali. V čase odpoledním pak všechny před hrad Slamburk zvuk fanfár a hlas herolda Jiřího přizval, aby mohli zhlédnout, jak družiny Rožmberků, Vítkovců, Pánů z Landštejna, Pánů z Hradce, Husitů, Templářů a Křižáků před své panovníky a vládce - praotce Vítka, krále Jana Lucemburského i zemana Jana Žižku z Trocnova - předstupují, před nimi poklekají, hold jim vzdávají a k čestnému boji se zavazují.
A pak už všichni stateční bojovníci a bojovnice se svými meči, štíty a přilbicemi se do klání a soutěží neohroženě vrhají, aby pro svou družinu co největší počet křížků za obratnost, hbitost a vytrvalost získali.
Mnoho je úkolů, které na malé i větší bojovníky čekají - s očima zavázanýma slalomem kličkují, s družinami soupeřů v středověkém paintballu se utkají, Dračí vejce se snaží zlotřilým drakům sebrat! Dělovou koulí k trofeji dřevěné míří a lukem, oštěpem nebo vrhadlem pradávným chtějí cíl trefit.
Z lávky úzké soupeře mají přetlačit a na kolbišti střelou, totiž míčkem protivníka zasáhnout. A mezitím ještě mohou divadlo loutkové sledovati, um šermířů věhlasných, ba i strašlivé úkony mučení středověkého a stínání hlavy katem zhlédnout mohou. A také hojnosti pokrmů vybraných i moků lahodných k užívání je dosti, hudba příjemná k spokojenosti přispívá a počasí slunečné rovněž.
Čas v kláních i kratochvílích rychle kvapí a už očekávaná chvíle nastává! Znovu před hradem slaměným družiny se šikují a vládci jejich před ně přichází, aby vůdce družin vyslechli a počty křížků, které družiny získaly, od nich zvěděli.
Po proslovech majestátních, ve kterých však ani vtip a humor nechybí a po pasování nejudatnějších bojovníků z každé družiny do stavu rytířského pak poklad, o který družiny bojovaly, do rukou jednoho z vůdců družin vydávají. A truhlice tajemná se otevírá a své tajemství prozrazuje. Jest plná zlaťáků slamburských. I rozdává je jen krátce pověřený strážce pokladu, po chvilce zlaťáky mezi bojovníky vrhá a oni se za nimi radostně vrhají...
A stejně tak po chvíli vrhají se do bitvy o hrad Slamburk, husité za hradbou vozovou (v řeči slamburské BVP - Bojovým vozidlem pěchoty nazývanou), křižáci hrad plni hrdinství brání a ubrání... a po nich utkají se v bitvě i další družiny. A když se slunce k obzoru začne skláněti, před Sokolí hrádek poblíž velkého hradu vybraní lučištníci nastupují, aby šípem svým na hrotu planoucím dobře zamířili a tvrz zapálili.
I stane se, již šlehají plameny... a Bitva o Slamburk pomalu končí a zvolna začíná mizet v plynoucím čase, aby za rok mohla znovu, už počtvrté, povstat ku své slávě, zábavě i poučení všech... všech, kteří umí a chtějí přijmout myšlenku vznosnou: Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme, na Slamburku pohody si užívejme, doma s nudou neseďme!
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám