sobota 16. října 2021 Havel

Severočech přijel na jih, aby plul s Malší po Vltavě

Nestává se často, aby si Budějcká Drbna udělala chvilku volna a vyrazila někam na výlet. Letos v létě se jí to však povedlo a svezla se lodí po Vltavě z Budějc na Hlubokou. A protože se na palubě Malše dozvěděla od jejího kapitána spoustu zajímavých informací, rozhodla se, že se o ně podělí i se svými čtenáři.

Neustále diskutovaná lodní doprava mezi jihočeským krajským městem a Hlubokou nad Vltavou má za sebou již druhou sezonu. K lodím Altona a Vojtěch Lanna nově přibyla i stařičká Malše, jejíž kormidlo měl na starosti Zdeněk Hampl, zkušený šífař z Ústí nad Labem.

Celý život na lodi

„Je tady nedostatek kvalifikovaných lidí, a tak jsem nastoupil jako brigádník. Do Budějc jsem přijel koncem května jenom na sezonu. Až se loď odveze do přístavu, vyrazím zase domů,“ řekl v srpnu kapitán Malše Zdeněk Hampl, důchodce ze severu Čech.

Sám přitom strávil na řece prakticky celý svůj život. Pětatřicet let jezdil trasu na Labi z Děčína do Hamburku, dvacet let obrážel západní Evropu - Belgii, Francii, Německo, Nizozemsko nebo Švýcarsko. „Plul jsem se všemi loděmi. Na nákladní kontejnerové i tankové a v Kolíně nad Rýnem jsem jezdil také s osobní lodí,“ shrnul svou profesní kariéru Hampl.

„Člověk byl na lodi dnes a denně. Dělali jsme třítýdenní nebo měsíční turnusy. Pravidelně jsem nastupoval vždycky v úterý a po osmadvaceti dnech jsem se zase v úterý vracel domů. Vůbec nevím, kolik hodin jsem za svůj život mohl ujet. Asi by bylo zajímavé to spočítat. Za ty roky bychom se dostali určitě na desítky tisíc,“ dodal kapitán.

Malše pod drobnohledem

Při výletu na Hlubokou se Budějcká Drbna svezla, jak už bylo zmíněno, na palubě Malše. Tato loď byla vyrobena v Brně v roce 1959 a od té doby plula na tamní Brněnské přehradě. Později jezdila trasu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, byla i na Vltavě v Praze a ještě před přesunem do Budějc jste ji mohli vídat na Orlíku. Až tam však dostala jméno Malše.

Loď po vodě žene šestiválcový dieselový motor ČKD Hořovice z roku 1995. Jelikož se již nevyrábí, shánění náhradních dílů je téměř neřešitelným problémem. Spotřeba při výletní rychlosti kolem šesti kilometrů za hodinu je šest až deset litrů nafty, a to rovněž za hodinu. Maximální rychlost, jaké může Malše dosáhnout, je 12 kilometrů v hodině.

„Motor se nejspíš bude měnit, protože už má za sebou plno hodin. Jelikož nejsou náhradní díly, jiné řešení asi není. Výhledově se pak má předělávat celá loď. Oplášťování je už staré, plechy tenké, takže by bylo fajn, kdyby se to udělalo,“ nechal se slyšet Zdeněk Hampl s tím, že technický stav lodi ale podléhá přísné kontrole, bez níž by vůbec nemohla na řeku vyplout.

Vrtule lodi má průměr 750 milimetrů, prázdná Malše dosahuje metrového ponoru, při maximální obsazenosti devadesáti pasažéry se potopí 1,3 metru pod hladinu. Mezi Budějcemi a Hlubokou je však garantována hloubka 1,6 metru, takže s průjezdností by neměl být problém.

Přesto na trase musí lodě podjíždět dva nízké mosty. „Když je vyšší stav vody, tedy něco kolem čtyř metrů, s touhle lodí bychom nebyli úspěšní. Je totiž 4,4 metru vysoká. Nebo například při zajíždění do přístavu v Českém Vrbném se musí zvednout most, protože má nízkou průjezdní výšku. Funguje to na principu hydrauliky a vahadla, zvedá se tedy jedním koncem,“ vysvětlil princip zvedacího mostu kapitán Malše.

Posádka se nenudí

A co všechno má kapitán v kormidelně této výletní lodi na starosti? Zdeněk Hampl svoje pracoviště Budějcké Drbně detailně představil. „Je tady kormidelní kolo, kterým se řídí loď, vlevo jsou dvě páky - spojka a přidávání paliva. Dále různé vypínače na světla a kontrolky, voltmetr, který ukazuje, jak nabíjí alternátor, mám tady rovněž ukazatel teploty výfukových plynů, teploty vody a chlazení, tlaku oleje v převodovce a tlaku oleje v motoru. Na levém panelu jsou ještě vypínače na poziční světla, které je třeba rozsvítit při noční jízdě.“

Nedílnou součástí posádky Malše byl i Pavel Volprecht, absolvent průmyslové školy v Děčíně, konkrétně oboru lodní strojník. „Mám na starosti vázání v plavební komoře a u břehu, ale hlavně jsem strojníkem. Starám se o údržbu motoru, a když se něco stane, snažím se to dát do pořádku,“ popsal náplň své práce mladík z Liberce.

Jak funguje plavební komora v Českém Vrbném?

Největším unikátem plavby z Budějc na Hlubokou je plavební komora v Českém Vrbném. Aby mohly lodě pokračovat dál ve své plavbě, musí v ní překonat sedmimetrovou výšku.

„Pracuje na principu spojených nádob. Ve směru na Hlubokou vjedeme do komory, která je plná vody, a zavřou se vrchní vrata. Ve spodních vratech jsou dvě hydraulicky ovládané výpustě, ty se otevřou, voda odteče, a když se dostaneme do výšky spodní hladiny řeky, vrata se otevřou a my budeme pokračovat dál na Hlubokou,“ líčil princip plavební komory Zdeněk Hampl.

„Při zpáteční cestě je to obdobné, akorát horní vrata jsou sklopná, to znamená, že se neotevírají do strany. Poté, co do komory vjedeme, se voda z Vltavy napouští spodními kanály, prochází tedy pod vraty, a komora se postupně naplňuje. Když je hladina nahoře, vrata se sklopí a my vyjedeme,“ doplnil ostřílený šífař.

Další plavební komora vznikla na Hluboké, která má první zkoušku ohněm, tedy vodou, již za sebou. Od příštího roku by tedy s největší pravděpodobností měla lodní doprava z Budějc zajíždět až do Purkarce.

Štítky lodní doprava, České Budějovice, Hluboká nad Vltavou, Lannova loděnice, Zdeněk Hampl, kapitán, loď, Malše, Vltava

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.