JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Školky

Autoři

Ve spolupráci s Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích si Budějcká Drbna připravila krátký seriál z nejlidnatější země světa - Číny. Bývalý náměstek primátora pro školství a sociální věci Martin Maršík se na jeden semestr vypravil do Pekingu a z hlavního města bude přinášet čtenářům zajímavé informace. První díl se věnuje čínským školkám.

Vážení čtenáři Budějcké Drbny. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích navázala spolupráci s North China University of Technology, což je jedna s nejvýznamnějších technických škol v Číně. V rámci této spolupráce došlo i k výměnnému pobytu učitelů a já jsem dostal možnost jeden semestr v Pekingu přednášet. Jako bývalý náměstek primátora pro školství a sociální věci se samozřejmě zajímám i o místní školský systém. Proto jsem zpracoval následující texty, na které jsem podklady získal od studentů, zaměstnanců univerzity i občanů města. Věřím, že některé popsané postřehy, budou zajímat i vás.

Martin Maršík


Nelze začít asi ničím jiným, než vysvětlit termín „politika jednoho dítěte“. V poměrně nedávné době platila v Pekingu a jiných velkých městech takzvaná „politika jednoho dítěte“. U nás bylo povědomí, že tato politika znamená, že rodiny mohou mít pouze jednoho potomka. Toto ale není úplně pravda. Existovaly skupiny lidí, pro které toto pravidlo neplatilo. Jednalo se například o národnostní menšiny, které mohly mít dětí více. Dále byly z tohoto nařízení vyjmuti například tradiční řemeslníci, kde tradice nařizovala předávat dávné umění řemesla mužskému potomkovi. Zde v případě „neúspěchu“, tedy pokud se narodila dcera, bylo povoleno mít druhý i další pokus, než přijde na svět kýžený mužský potomek. Postupem času se politika jednoho dítěte uvolňovala a dvě děti mohli mít manželé, kteří oba byli „jedináčci“. Při dalším uvolnění již stačilo, aby pouze jeden z rodičů neměl sestru nebo bratra a opět mohla mít tato rodina děti dvě. V současné době je již politika jednoho dítěte překonána a rodiče si mohou sami rozhodovat, kolik dětí chtějí mít. Situace se totiž zcela obrátila a to tak, že „mladí“ nechtějí mít děti v Pekingu vůbec. Hlavním důvodem je finanční náročnost, která starost o dítě doprovází a někdy i pohodlnost mladých rodin. Většinou si ale na naléhání budoucích babiček a dědečků alespoň jedno dítě pořídí.

V Pekingu řeší obdobný problém, jaký jsme měli ještě v nedávné době i my v Českých Budějovicích - a to hodně dětí a málo míst ve školkách. To již v Českých Budějovicích téměř neplatí a například v letošním roce byly, až na malé výjimky, umístěny všechny děti, které byly starší tří let. V čínském hlavním městě nejsou státní a soukromé školky schopny uspokojit všechny zájemce. Podobně jako u nás, i zde vznikají firemní školky (jedna je i při Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích), které pomáhají situaci řešit. Ale ani toto řešení v Pekingu nestačí a převis dětí je obrovský. To i přes to, že školky jsou drahé. Za státní školku rodiče zaplatí 2000 až 3000 jüanů (1 jüan se rovná přibližně 4 korunám), za soukromou 4000 až 8000 jüanů měsíčně. Existují i takzvané „školky pro šlechtice“, které jsou ještě dražší. Minimální mzda pro region Pekingu je 16,9 jüanu za hodinu práce. Přes tuto finanční náročnost je o školky velký zájem a žadatel musí mít trvalý pobyt v oblasti, kde o školku žádá. Ve třídách je mnohem více dětí než u nás a není neobvyklé, že je třída naplněna třiceti i více dětmi. Školky většinou nedisponují zahradami, ale mají dvorky s umělou trávou a prolézačkami, popřípadě jsou situovány poblíž parku. Ve školce, stejně jako u nás, dostávají děti jídlo, spí po obědě a učí se zde základním dovednostem. V provozu jsou i takzvané týdenní školky, do kterých rodiče děti v pondělí přivedou a v pátek si je vyzvednou. Tyto školky byly více rozšířeny v minulosti, nyní již tak obvyklé nejsou. Dítě může navštěvovat školku ve věku od tří do šesti let.

Zajímavé je, jak řeší rodiny starost o děti do tří let. Žena má po porodu nárok na šestapadesát dní placeného volna. Po tuto dobu ji musí zaměstnavatel držet místo. Pokud chce být s dítětem doma déle, musí čerpat neplacené volno. Velmi často ale firmy na toto neplacené volno nepřistoupí a mamince pohrozí, že ji propustí. To má samozřejmě většinou za následek, že si maminka vše rozmyslí a do práce nastoupí. Naštěstí je čínská společnost velmi konzervativní a rodiny pojí silné pouto. Babičky berou jako svou povinnost postarat se o miminko, stejně jako „mladí“ berou za samozřejmost pomáhat rodičům. Miminko tak z části vychovávají i prarodiče.

Chtěl jsem navštívit i některou mateřskou školku, ale po zjištění, jak je to administrativně náročné, jsem musel od tohoto záměru upustit. Základní školu se mi již navštívit podařilo, a tak v příštím příspěvku budou i autentické školní fotografie. 

Chceš nám něco sdělit?Napiš nám

Napiš do redakce

Pošli nám tip na článek, reakci na daný článek nebo jakoukoliv zpětnou vazbu.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Štítky Peking, České Budějovice, vysoká škola, Čína, politika, Drbna.cz, rodina, University of Technology Sydney

Komentáře

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.