Karolina Bodláková: Když mi při slavnostním ceremoniálu byla předána stříbrná medaile, nemohla jsem tomu uvěřit

Hned na začátek se musím zeptat na vaši nedávnou cestu do Pekingu, kde jste reprezentovala Českou republiku. Skončila jste na druhém místě. Jaké byly vaše bezprostřední pocity a jaké jsou nyní, když už máte od soutěže odstup?
V březnu letošního roku jsem se zúčastnila soutěže The Beijing Youth Science Creation Competition. Upřímně jsem moc nepočítala s tím, že bych se mohla umístit. Výhrou pro mě byla už samotná účast a možnost navštívit Čínu. Když mi při slavnostním ceremoniálu byla předána stříbrná medaile, nemohla jsem tomu uvěřit. Střídaly se ve mně pocity štěstí, dojetí a radosti, bylo to něco nepopsatelného. Spíš jsem si to všechno začala uvědomovat až po příletu domů, kdy jsem medaili ukazovala rodičům. A jak je to u mě dneska? Samozřejmě si takového ocenění vážím, jsem za to ráda, ale důležité jsou pro mě i získané zkušenosti.

Můžete čtenářům přiblížit, o čem soutěž Bejing Youth Science Creation Competition byla?
Soutěž The Beijing Youth Science Creation Competiton (BYSCC) je určena pro středoškolské studenty, kteří se ve volném čase věnují technickým nebo vědeckým aktivitám. Na soutěž zástupce České republiky vysílá Český svaz vědecko-technických společností na základě obhajoby projektů, které postoupily do finále výběrového řízení (ze soutěží SOČ a AMAVET). V letošním roce se soutěžilo ve 4 kategoriích – IT technologie, medicína, zoologie a matematika. Soutěžní projekty se obhajují posterovou prezentací v angličtině porotcům, kteří na základě obhajoby a následné diskuze udělí ocenění. Důležitým kritériem při hodnocení je praktické uplatnění prezentovaného výzkumu a samostatnost.

Jakou prací jste se prezentovala?
Soutěžila jsem v oboru zoologie s prací „Hormonální kontrola trávení u švába amerického – příspěvek k potenciálnímu užití adipokinetických hormonů jako bioracionálních insekticidů“. Zjednodušeně by se dalo říct, že jsem zkoumala vliv hmyzích hormonů na aktivitu střevních enzymů u švába amerického. Nejprve jsem musela vypitvat střevo z těla švába, extrahovat z něj amylázy, stanovit jejich aktivitu a změřit ji na ELISA čtečce. Kromě základních testů na amylázovou aktivitu jsem měřila teplotní a pH optimum amyláz, Michaelis-Mentenovu konstantu, stanovovala jsem rozdíl v enzymatické aktivitě mezi pohlavími. Po těchto testech jsem prováděla měření amylázové aktivity po vpravení adipokinetických hormonů do těla švába a na závěr in vitro testy (střevo bylo spolu s hormonem inkubováno v médiu mimo tělo). Ve své práci jsem popsala nový účinek adipokinetických hormonů.

Trávení u švába amerického... Jak se mladá holka dostane k takovému tématu?
K tomuto tématu jsem se dostala již před 3 lety. Když jsem byla v prváku, nabídla nám naše profesorka na chemii studentskou vědeckou stáž v rámci projektu Otevřená věda. Její manžel je pracovníkem Entomologického ústavu, BC AVČR a tehdy přibíral nového studenta. Moc jsem nevěděla, co od toho mám očekávat, ale práce v laboratoři mě lákala a tak jsem to prostě zkusila.

Myslíte si, že vám soutěž otevřela vrátka do nových vědeckých oblastí?
Určitě. Ačkoliv mi už stáž skončila, do laboratoře chodím dál a na výzkumu pokračuji. S vedoucím práce profesorem Daliborem Kodríkem jsme výsledky výzkumu publikovali v mezinárodním zahraničním časopise Insect Science.

Zajímal by mě úplný prapočátek... Kdy jste si poprvé uvědomila, že vás zajímá věda? Nedívalo se na vás vaše okolí takříkajíc skrz prsty?Už od základní školy mě ve škole bavily spíš přírodovědné předměty. Když jsem pak začala chodit do laboratoře, začalo mě to bavit čím dál víc. Samozřejmě přišly chvíle, kdy jsem s tím chtěla skončit. Ale pak jsem si naštěstí vždy včas uvědomila, že mě to baví, že musím v práci pokračovat. Nesetkala jsem se s negativními reakcemi ve svém okolí. Zpočátku byli překvapeni, do čeho jsem se to pustila, ale vždy mě podporovali.

A jak je tomu nyní? Máte podporu od svých spolužáků?
Uvědomuji si, jak moc pro mě práce ve vědě znamená, a myslím, že to chápou i moji spolužáci. Podporu ve třídě samozřejmě mám, jsem ráda, že jsem v takovém kolektivu.

Samozřejmě se nabízí otázka, čemu se hodláte věnovat nadále...
V letošním školním roce mě čeká maturita. Ráda bych pak šla studovat obor Biofyzika (na Jihočeské univerzitě) a pokud to bude jen trochu možné, chtěla bych nadále pokračovat i ve výzkumu. Každopádně chci i dál působit ve vědě.

Leckomu může věda přijít nudná... Je ale skutečně taková?
Chápu, že někteří berou vědu jako nudnou záležitost. Já to ale tak rozhodně nemám. Pokud děláte něco, co vás baví a děláte to rádi, pak se i věda může stát vaší volnočasovou aktivitou. Každého baví něco – někoho sport, jiného hra na hudební nástroj, tak proč ne věda?