neděle 14. srpna 2022 Alan

ZŠ Pohůrecká: Společenská prestiž učitele je stále snižována

Zaostřeno na školy. Tak se jmenuje nový seriál Budějcké Drbny, ve kterém se věnujeme jednotlivým základním školám v Českých Budějovicích a blízkém okolí.

Jak to ve školách chodí? Jaké jsou jejich specializace a přednosti? Na tyto otázky i mnohé další odpovídají zástupci jednotlivých škol.

Tentokrát Budějcká Drbna vyzpovídala ředitelku Danu Walterovou, která řídí školu v Suchém Vrbném. Ta patří mezi největší zařízení svého druhu ve městě.

Škola je aktivní v mnoha oblastech - podporuje děti v Africe, věnuje se otázce holocaustu... S paní ředitelkou jsme zároveň probrali i aktuální témata z oblasti školství či obecně učitelskou profesi.

Představte na úvod vaši školu. Kolik dětí ji navštěvuje? Jaká má specifika a je něco, čím se od ostatních základních škol odlišuje?

„Jsme jedna z největších českobudějovických škol s počtem žáků cirka 800. Vzděláváme jak žáky s poruchami učení, tak žáky autistické i žáky nadané. Naše děti se již od první třídy učí anglický jazyk. K tomuto rozhodnutí jsme přistoupili z toho důvodu, že mnohé děti mají výuku angličtiny již v mateřské škole a my tímto zajistíme plynulou návaznost na to, co se již naučily.“

Zaujal mě projekt Otevřená škola, kdy děti sbírají sušenou pomerančovou a citronovou kůru, za kterou pak putují peníze dětem do Afriky. Máte přehled, co se za vaše peníze v Keni již pořídilo? Kolik kilogramů kůry ročně děti odevzdají?

„Spolupracujeme s občanským sdružením ShineBean. Podporujeme konkrétní děti a jejich školy. Potřebné děti dostanou kozu a uniformu. Školy pomáháme vybavovat učebnicemi a dalšími učebními pomůckami. V letošním školním roce jsme zaslali příspěvek tři tisíce korun. Občanské sdružení ShineBean nám posílá i fotografie dětí a škol přímo z Keni.“

O adopci dítěte na dálku neuvažujete?

„Dosud jsme se otázkou adopce dětí na dálku nezabývali, ale v budoucnosti ji můžeme též řešit. V rámci environmentální výchovy nyní uvažujeme o sponzorování některého ze zvířat v ZOO Hluboká nad Vltavou. K tomu již podnikáme první kroky.“

Za zmínku určitě stojí také projekt Zmizelí sousedé, v rámci kterého se žáci podívali i do polské Osvětimi. Jak na ně toto depresivní místo zapůsobilo?

„Jindy otrlí a sebejistí žáci měli při prohlídce vyhlazovacího tábora smutek ve tváři. Vzalo je to. Dostavily se pocity beznaděje a bezmoci. Teprve když Osvětim viděli na vlastní oči, uvědomili si plně zrůdnost nacistického režimu a tragiku holocaustu.“

Myslíte si, že je důležité se ve školách intenzivně věnovat otázce holocaustu? Dá se říct, že i díky projektu Zmizelí sousedé mají děti k těmto nedávným dějinám větší respekt?

„Vždy je dobré vidět následky určité dějinné etapy přímo. Pak mohou žáci dějiny vstřebávat intenzivněji přes emoce. Holocaust byl vývojem nacistické totality, nesvobody. Osvětim jejím svědectvím. Už dlouho jsme ve středoevropském prostoru žádnou katastrofu podobného ražení nezažili. Jenže i současnost se může vyvíjet různě. Žáci by měli chápat, co se může stát, když se lidé nebudou řídit vlastním rozumem, nechají se ovlivnit a dají politickou moc extrémním politickým stranám. Považuji za své poslání hájit před žáky demokracii a upozorňovat na negativní projevy totality.“

V poslední době se mluvilo o zavedení přijímacích zkoušek na střední školy. Plno ředitelů základních škol takový krok vítá. Co tomu říkáte vy?

„Myslíme si, že toto opatření je rozhodně krok správným směrem. Jistě zvýší úsilí žáků v jejich běžné práci ve škole, poněvadž určitě budou chtít v přijímacích řízeních na střední školy dosáhnout co nejlepších výsledků.“

Jak vy sama vzpomínáte na své školní roky?

„Navštěvovala jsem základní školu v Baarově ulici, která patřila a dosud patří k vynikajícím školám zejména pro své zaměření na hudební a pohybovou výchovu (viz. národopisný soubor Bárováček). Na své školní roky vzpomínám velmi ráda a dodnes se se svými spolužáky navzájem setkáváme.“

Jak moc se změnil za poslední roky přístup dětí k učení?

„Přístup dětí k učení se výrazně změnil zejména v posledních deseti letech. Důvodem tohoto přístupu je jejich klesající motivace k dalšímu sebevzdělávání, protože dosud byla neustále snižována kritéria pro jejich přijetí na střední školy. Dalším negativním jevem je velké množství žáků, kteří odchází z pátých tříd na gymnázia. Tomuto se snažíme čelit zatraktivněním nabídky například volitelných předmětů na druhém stupni základní školy. V naší škole máme zavedenu praxi, kdy v pátých třídách již vyučují někteří učitelé II. stupně, a tak přechod dětí z I. na II. stupeň je méně bolestivý.“

Zatímco dříve platil kantor za osobnost, ke které měl každý úctu, dnes je učitelská profese velmi těžká. Leckdo mluví o každodenním boji. Jaké předpoklady musí mít učitel, aby měl respekt a žáci si ho vážili?

„Dnes je učitelská profese velmi těžká. Společenská prestiž učitele je neustále snižována jak finančně, tak postavením ve společnosti. Přesto mnoho učitelů vykonává svou profesi s nadšením a láskou i přes výše uvedené aspekty. Jistě by přínosem pro školství byl větší počet mužů zastoupených v učitelském sboru, zejména pak právě na základních školách. Učitel by se měl chovat vždy ke svým žákům jako k partnerům, měl by umět vyslechnout jejich názory, problémy, starosti či radosti. Takového učitele si žáci váží a rádi na něj vzpomínají i po mnoha letech.“

Už jsme napsali

Foto: www.izoltechnik.cz a archiv školy

Štítky Zaostřeno na školy, ZŠ Pohůrecká, Suché Vrbné, České Budějovice

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.