Třiatřicetiletý dárce Míra: Proč jsem šel darovat plazmu? Chtěl jsem pomoci zachránit život

V červenci letošního roku jsem se přihlásil na svůj první odběr krevní plazmy. Jaký jsem měl důvod?

Peníze to určitě nebyly, ty jsem si za odběr stejně odmítl vzít, ačkoli vím, že většina lidí chodí na odběry právě kvůli finančnímu příspěvku. Můj důvod byl prostý. Měl jsem potřebu udělat něco, u čeho vím jistě, že můžu pomoci druhým nejen finančně, ale že jim svým skutkem mohu přímo zachránit život.

V sedmnácti letech jsem prodělal mononukleózu. Od té doby jsem měl v hlavě zakódováno, že krev ani plazmu darovat nemohu. Až před pár měsíci mne jeden z našich obchodních partnerů vyvedl z omylu. Leželo mi to v hlavě. Proč, když už vím, že mohu svou krevní plazmou, jež se během pár hodin stejně obnoví, pomoci, tak neučiním?

Díky dárcům krevní plazmy se podaří každý měsíc zachránit tisíce lidských životů po vážných nehodách, velkých operacích, popáleninách nebo při léčbě rakoviny.

Na čas jsem na možnost darování zapomněl. Článek na sociální síti o krevní plazmě, který jsem si přečetl, ale rozhodl. Na nic jsem nečekal, klikl na stránky www.zachrancezivota.cz a vyplnil formulář.

28. července v 11 hodin jsem se dostavil na svůj první odběr krevní plazmy. Byl jsem ze všeho mile překvapen, z přístupu celého personálu – recepčních, sestřiček, doktorů, i samotného prostředí. Hodinka a půl v Plasmafeře utekla jako voda.

Odběr nebolel, nebyl jsem po něm unaven, dodržel jsem dané instrukce, které jsem dostal po telefonu ještě před příchodem na první odběr, a mám dobrý pocit, že jsem začal dělat něco, co může někomu zachránit život.

Rozhodl jsem se ten pocit zažívat každý měsíc, proto mne v říjnu čeká již třetí odběr.

Co děláte pro svůj dobrý pocit vy?