Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích hostila v prvních listopadových dnech světově významného psychiatra Lorenza Toresiniho. Ten mluvil o zkušenostech se zaváděním domácí péče o lidi s duševním onemocněním. V Itálii zašli tak daleko, že zákonem zrušili psychiatrické léčebny v celé zemi.
Většina z nás má zkušenost s duševním onemocněním. Pokud jsme jej sami neprožili, tak máme mezi svými blízkými někoho, kdo se s ním potýkal. Cesta k zotavení není jednoduchá. Zvlášť pro ty, kteří mají za sebou delší pobyt v léčebně. Mají obtíže s návratem do běžného života, opětovným navazováním kontaktů, vztahů, dlouhodobou absencí v zaměstnání.
Péče o lidi s duševním onemocněním v komunitě, kde jsou doma, je levnější a přispívá k rychlejšímu zotavení. „Každá péče, která je uměle tvořená, stojí obrovské peníze. To platí i pro péči psychiatrickou,“ říká Petra Zimmelová, ředitelka Ústavu fyzioterapie a vybraných medicínských oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. A dodává: „V přístupu k lidem s duševním onemocněním je potřeba vrátit se tam, kde jsme kdysi byli. Každá obec měla svého Pepíka Vyskočila, přesto se o něj místní lidé dokázali postarat. Dát mu práci a náplň života. Využít jeho možnosti a schopnosti. Našel podporu u těch, kteří jej mají rádi. Láska. To je to, co lidem chybí v léčebnách, a co je potřeba k zotavení z nemoci. Nedokážeme nahradit lásku rodiny, přirozené prostředí člověka.“
Péče doma zároveň znamená, že jej pravidelně navštěvuje zdravotní sestra nebo psychiatr kvůli lékům, kontrolují zdravotní stav. Sociální pracovník pomáhá s praktickými životními starostmi a je tady i pro rodinu a přátele, když si nevědí rady, potřebují informace, podporu. Náš člověk, který se zotavuje z onemocnění, k tomu může docházet do Centra duševního zdraví na terapie, k lékaři, do dílny, na různá setkání. Duševní onemocnění takto zvládne člověk, který se s ním potýká, stejně i jeho okolí.
První léčebna, kterou v Itálii postupně rozpustili, byla v Terstu. Výsledky toho, že se lidé zotavovali doma s odbornou podporou, byly výrazné. Tak, že v roce 1978 přijal italský parlament zákon o zrušení psychiatrických léčeben v celé zemi.
„Pro italskou psychiatrii to byl šok. Odhadem 90 procent psychiatrů si myslelo, že se zákonodárci zbláznili,“ uvedl při přednášce Lorenzo Toresini. V sedmdesátých letech minulého století se tento muž pod vedením zakladatele reformy Franca Basaglia podílel na zrušení léčeben.
„Nejdůležitější bylo neopouštět pacienty po propuštění, kontrolovat, jak to zvládají. Sehnat domy, kde tito lidé mohou žít. A chodit je navštěvovat. Zřídit v blízkosti těchto domů zdravotnické, sociální a další služby,“ vysvětloval princip reformy Lorenzo Toresini. „Svoboda, na kterou není člověk zvyklý, pro něj není jednoduchá,“ dodal na vysvětlenou.
Přednáška Lorenza Toresiniho se konala na půdě Zdravotně sociální fakulty. Přilákala jak studenty, tak odbornou veřejnost. Mezi jinými si ji přišel vyslechnout MUDr. Jan Tuček, primář Psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice. Reforma psychiatrické péče v naší zemi už započala. „Ke změnám dojde i v Jihočeském kraji,“ potvrdil Jan Tuček. „Péče bude zaměřena na léčbu v přirozeném prostředí pacienta. Vzniknou Centra duševního zdraví, bude podporována ambulantní psychiatrická péče.“
„Jsem ráda, že se otevřelo téma péče o duševní zdraví na půdě univerzity,“ uvedla Zdeňka Kuviková, ředitelka služby pro lidi s psychiatrickým onemocněním, která má název FOKUS České Budějovice. „Reformu vidím jako změnu přístupu k lidem s duševním onemocněním. Pobyt v nemocnici, kde máme velmi omezenou možnost rozhodovat o svém životě, je pro mnoho z nás noční můrou. Dosavadní převažující způsob péče u lidí se závažným duševním onemocněním podporuje závislost a zbavuje je odpovědnosti za svůj život. Reforma je v první řadě změnou v našich hlavách, v naší práci. A konečně i změnou systému,“ dodala.
Zrušení léčeben v Itálii nebylo ze dne na den. Byla to cesta na dvě desetiletí. A co by italský psychiatr, který sám zažil všechny naděje i starosti procesu reformy, doporučil pro nás v České republice? „Začít a pokračovat. Investovat do terénních služeb a zavřít léčebny,“ zní jednoznačná odpověď. A dodává: „Doufám, že Česká republika není tak bohatá, aby udělala chybu dvojího financování. Aby finančně podporovala jak léčebny, tak terénní služby. Takto se léčebny nikdy nevyprázdní,“ doporučil pro naši zemi Lorenzo Toresini, psychiatr ze severoitalského přístavního města Terst, kde v roce 1971 rozhodli, že zruší první léčebnu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
