Pandemie onemocnění covid-19 mimo jiné přinesla v první vlně i zákaz přítomnosti otce u porodu. V reakci na tento zákaz se zvedla velká vlna nevole nejenom z řad samotných rodičů ale i ze strany občanských spolků a neziskových organizací, jako je například Unie porodních asistentek nebo České ženské lobby. Ti argumentují především rizikem narušení psychické pohody rodičky, která se pojí zejména s přítomností osoby blízké u porodu. Nový průzkum Anny Durnové a Evy Hejzlarové z FSV UK odhalil, jaké role zaujímají otcové během porodu pohledem svých partnerek a jaké role jsou jim přisuzovány okolím.
Sobota, 24. dubna 2021, 10:00
Plánované domácí porody u nás nejsou příliš zavedené, gynekologové je ženám obvykle nedoporučují, přesto se k nim podle neoficiálních čísel ročně rozhodne 450 až 1000 žen v tuzemsku. Žádná oficiální statistika však neexistuje. Podle průlomového...
První roli, kterou průzkum jednoznačně prokázal je ta, kdy muž vystupuje jako pojistka, která má ženu chránit v případě, že by se dělo něco, nad čím žena sama nemá kontrolu. Jedná se například o situaci, kdy by se k rodičce personál nechoval dobře nebo ji nutil úkonům, které si žena sama nepřeje.
„Tady je důležité zdůraznit, že tato role se mohla odehrávat jak po výslovné předchozí dohodě s partnerkou, tak mohla vycházet od muže bez ohledu na nějakou předchozí domluvu,“ říká vedoucí výzkumného týmu Anna Durnová.
V této roli vystupuje muž jako někdo, kdo je schopen vyjádřit přání své partnerky personálu a komunikovat za ni. Děje se tak, neboť se ho porod přímo netýká a je celou dobu při vědomí. Muži se v rámci této role identifikovali jako někdo, kdo zajišťuje „ty věci okolo“. Jednalo například o tělesnou oporu utěšování při kontrakcích ale i o bonding, kdy muž zastoupil ženu, která byla například po císařskému řezu, při prvním tělesném kontaktu s dítětem bezprostředně po porodu.
„U této zkušenosti bylo příznačné, že muži mluvili jednak o magickém zážitku s tím spojeným, a zároveň připomínali pohledy okolí (personálu nebo jiných žen), skrze které si ve své roli připadali nepatřičně,“ uvádí studie.
Další rolí je pasivní dohled nad personálem, kdy muž kontroluje, zda vše běží tak jak má. Častokrát se zde otcové cítí jakoby u porodu ani nemuseli být. Děje se tak z důvodu, že muž nerozumí vývoji událostí nebo personál nekomunikuje adekvátně či srozumitelně. Jedná se ale i o situace, když žena vše zvládala sama a muž jen přihlížel. Existují však i muži, kteří si připisují roli Tichého pozorovatele, který se sice aktivně nezapojoval do dění, ale přesto porod intenzivně prožíval.
Ke všem výše zmíněným rolím se vážou emoce, které u porodu každý muž prožívá. Jedná se především o téma silně emotivního prožitku bez ohledu na to, zda porod probíhá v nemocnici či doma. Muži často porod popisují jako něco magického, silného a něco, s čím se doposud nepotkali a museli to dlouho zpracovávat. Často se u nich objevoval také strach či frustrace, cítili se bezradně, především v situacích, kdy viděli svou partnerku trpět. Ve spojitosti s tím také uvádí změnu v nahlížení na náročnost porodu a na respekt k bolesti. Zároveň však hojně zmiňují radost, nával štěstí, a především jedinečnost okamžiku příchodu dítěte na svět.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
