DRBNA HISTORIČKA: Nevěstince v Českých Budějovicích

Na pohlednici z dob, kdy za klášterem tekly vody Vltavy a Malše, je zachyceno goticko renesanční panorama města od západu. V řečišti vlevo je vorová propusť, přes kterou vede můstek na ostrůvek, kde stál Malý mlýn, později sokolská plovárna. Směrem dál vpravo na Sokolský ostrov vedl pevný jez

Vlevo na břehu stojí poměrně malý patrový dům s dvěma okny v patře s pultovou střechou s vysokým komínem, který měl v komunikaci Na Nábřeží č. 5. Dále vpravo proti proudu je pultovou střechou zakrytý parkán a za ním klasicistní dům č. 4 spojený s polygonální baštou. Rostou tam i dvě lípy, dnes větší a starší.

Čtenář Josef Schmidtmajer připomněl: „Dobrý den, nedávno jsem četl Vás článek o Port Arturu na Rudolfovské třídě, ve kterém zmiňujete Rosalii Blažkovou. Byla to moje prababička. Vychoval ji její dědeček Johan Ballík, majitel nevěstince Na Nábřeží č. 5/147. Prvním manželem Rosalie Blažkové byl Václav Blažek. Ten měl krátce hospodu U Zlaté hvězdy a potom pokračoval v nevěstinci Na Nábřeží č. 5. O vše pak přišel. Rosalie Blažková od něj odešla a šla bydlet k Bernardu Machatému na Rudolfovskou č. 326 (nevěstinec Port Artur). V roce 1919 se provdala za Rudolfa Kadlece, autodopravce v Českých Budějovicích.“

Za c. k. byly nevěstince povoleny, jen radnice, co mohla, je usměrňovala mimo střed města. Na pravém nábřeží Malše č. 3 byl další nevěstinec Zur blauen Donau. nacházel se pod hradební věží Železná panna. Majitel Ludwig Mooser ho léta kryl tím, že měl přihlášenou živnost cukrářství. Na Pražské byl Tripolis, na Rudolfovské Port Artur, ve Šmejkalce Na Africe. Další ve Fiškostně a v Kasárenské.

Také v České a na Mlýnské stoce. Pracovnice v těchto podnicích zdravotně kontroloval městský lékař Samuel Sachs. Po roce 1922 už to živnost nebyla. Majitelé to různě obcházeli. Radnice zavřela jen bar Rokoko. Ve středověku to bylo jednodušší. Takové podniky se nazývaly „lázně“.  Nejznámější lazebnicí byla paní Manda.

Po roce 1922 bydlely v domě č. 5 švadlena Marie Zákostelecká a Hedvika Zákostelecká v domácnosti. Není to doloženo, jen pro okolí to byly v dobrém slova smyslu slečny Zákostelecké. V paměti je také, že v domě bydlela rodina Horských. Lída Rakušanová – Horská, když je občas ve městě, v hotelu Klika nocuje. Dům byl po roce 1990 zbořen a dnes je v těch místech areál hotelu Klika.

Též Port Artur Bernarda Machatého na Rudolfovské, kam se přistěhovala Rosalie Blažková, skončil v roce 1919. Toho roku koupil nevěstinec Port Artur obchodník s koňmi Felix Vazda, později truhlář Václav Vazda z Ledenic a zařídil tam chvalně známou továrnu na nábytek. Na Nábřeží (dnes Zátkovo nábřeží) č. 5 byli dva poslední majitelé nevěstince Johann Ballík (zemřel v roce 1902) a Václav Blažek. Prababička Josefa Schmidtmajera se v tom prostředí normálně pohybovala, aniž by byla živností jeho součástí, nakonec si také vzala autodopravce.

Jeden čas radnice povolovala v nevěstincích jen pět nevěstek. Měly pracovní a zdravotní knížku. Lékař Samuel Sachs to stačil uhlídat (zemřel v koncentráku). Zcela nedůstojné ovšem bylo, že měl v divadle vyhrazené služební místo v první řadě, aby dával pozor na nemravnosti. Naštěstí to pochopil a sedadlo bývalo prázdné.