Dnes nás historik Jan Schinko vezme do města solnou bránou. A ukáže nám, že Budějce ve skutečnosti nemají pouze jednu.

Každý, kdo kdy projížděl Žižkovkou, míjel stejnojmenná kasárna nebo monumentální budovu bývalého Podniku výpočetní techniky. V jejich okolí se ale nachází i další zákoutí, která by neměla uniknout naší pozornosti.

Historik Jan Schinko se v dnešním díle Drbny historičky podíval na Muzeum koněspřežní železnice. Co mu předcházelo a jak to bylo s koňkou?

V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na dům číslo 4 v Krajinské ulici. Oficiálně to byl Kožešinový dům, továrna čepic a sklad dámských klobouků, Antonín Markgraf. V průběhu let se ale mnohé změnilo.

Němci byli součástí Českých Budějovic už od dob jeho vzniku. Vzájemné soužití s českými obyvateli ale nebylo vždy růžové.

Trolejbusová doprava má v Budějcích dlouhou historii, sahající až do první poloviny minulého století. Spousta starých vozidel však nenávratně zmizela, dnes už je tedy známe pouze z fotek.

V dnešním díle Drbny historičky se historik Jan Schinko podíval na dopravu v Rožnově. Respektive na trolejbusy VETRA – ČKD. Věděli jste, že se dřív linky označovaly písmenky?

Na Mlýnské stoce v ulici U Tří lvů stával kubistický most, který byl pomyslným středobodem tohoto výtvarného směru v Budějcích. Před několika lety jej však vystřídal současný, obyčejný most.

Na pohledu Lannovkou směrem k nádraží je vidět, jak je v těch místech široká. Skoro tam mohlo být náměstí (Václavák v Praze je také vzhledem k délce více ulice než náměstí). U sadů je Lannovka užší. Část Lannovky u nádraží je mladší než část od sadů k Jeronýmově ulici. Vedla tudy stará silnice na východ do Třeboně. Po roce 1816 převzala funkci výpadovky směr Třeboň a dále na Vídeň nová třída Rudolfovská.

Budějcká Drbna přináší osmý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na budějckou Besedu.