Dneska po vás potřebuju vědět, jestli se s vaším psem chodíte koupat. My jsme včera byli s Kubou, Terkou, Kaminou a Saminou a mám pro vás příběh o tom, kterak jsme se vydali na koupačku. Pro Kaminu to mělo být první velký plavání, protože dřív zvládla jen metr tam a metr zpátky pro klacík, tak jsem ji chtěl otestovat, jestli poplave za mnou, když hupsnu do vody.

Možná vás to, milí daňoví poplatníci a řidiči v jednom těle, také někdy napadlo: Proč u nás trvá naplánování a postavení dálničních tahů tak dlouho? Již desítky let se mluví o dobudování dálniční infrastruktury. A výsledkem těchto debat jsou v každém okamžiku výhledy budoucích termínů, z nichž běžného smrtelníka mrazí. Proč? Bojí se totiž, zda se jich ještě dožije…

Na tyhle dny jsem se těšil od doby, co jsem Kambodžu poprvé přinesl domů. Je to tu, tráva a obilí už jsou vysoký tak, že v nich pes může řádit, až chvílemi vypadá jak delfín na tripu. Sice je od toho Kamina ošlehaná jak prase a má z toho trochu vyrážku, ale když skáče, je nejšťastnější psík na světě.

Pokud i vzdělaný, zkušený a moudrý člověk, jakým rektor ČVUT bezpochyby je, žije v přesvědčení, že je normální tlačit na to, aby se nezávislá novinářská práce stáhla z vysílání jen proto, že se mu nelíbí její vyznění, je s touto společností opravdu něco dosti v nepořádku.

Půlmaraton je za námi. Všichni už jsme se dostali z poloviční klinické smrti a infarktových stavů, a tak můžeme podat oficiální vyjádření k celému závodu. Naše tisková mluvčí je možná sice pomalejší, ale my musíme mít vždycky něco extra. Navíc jsme se z toho zážitku vzpamatovávali ještě dnes.

Na životě se štěnětem je bezva, že spoustu věcí musí udělat úplně poprvé. Sice je pak opakuje už docela samozřejmě, ale když tu danou věc udělá poprvé, tak je to prostě něco z čeho má člověk radost. Ať už vidíte, jak váš pes poprvé kadí, běží, sedí, zůstane na místě nebo dává pac, je to super.

Uděláme si jen tak cvičně malou kontrolu, jo? Boty? Vyleštěné! Triko? Připravené! Podkolenky? Nasazené! Startovní čísla? A sakra...

Už to máme za pár. V sobotu 2. června se postavíme na start jednadvacet kilometrů dlouhé trati. Ve štafetovém běhu se každý popereme se svými pěti kilometry (až na Matýska, ten poběží šest). Nespočet dní strávených v terénu, propocených triček, vypitých litrů vody, nadávek a uběhnutých kilometrů konečně dostane ten správný význam. Dolaďujeme poslední detaily.

Přijdu si takhle na oběd domů z práce a v obýváku se nachází několik roztrhaných knížek. Tituly, které Kambodža prolistovala, se válely před knihovničkou, ale většina z nich byla ještě v pohodě čitelná. Takže jsem Kamině vynadal, že takhle se s krásnou literaturou nezachází, cáry papíru jsem vyhodil a salátová vydání knih schoval zpátky do knihovničky.

Zbývá osm dní. To je sto devadesát dva hodin čistého času vymyslet: jak zkrátit čas běhu, jak se vyvlíknout z běhu, jak stihnout kromě běhu ještě fotbalový zápas a jak před během stihnout státnice. Půlmaraton v podání Budějcké Drbny bude, zdá se, jedna velká komedie. My se ale asi smát nebudeme.