Občas si říkám, že by bylo celkem bezva, kdyby Kambodža mohla mluvit. Myslím si, že by občas říkala srandovní věci. A vzhledem k tomu, že pochází z romské rodiny, tak by možná měla parádní akcent a mluvila by hodně nahlas.

Od doby, kdy padlo rozhodnutí, že se běží půlmaraton, už nějaká ta sobota uplynula a každý člen týmu už také nějakým způsobem trénuje. Trasy už máme přeci jen rozdělené a původně nejasné obrysy rychle se blížícího půlmaratonu tak začínají dostávat jasný rozměr. A s každým uběhnutým kilometrem se navíc začínají tvarovat naše už tak hodně sportovní postavy. No dobře, to kecám. Ale o tom trénování ne. Jak to teda probíhá?

Bez debat. Tečka. Cizí názor se nepřipouští. Tak nějak se vyjádřila část českobudějovických zastupitelů směrem k občanům, kteří vážili cestu na poslední zasedání. Účast veřejnosti byla hojná, probírat se totiž měl místními bouřlivě komentovaný bod týkající se všesportovní haly. Čáru přes rozpočet ale zájemcům o diskuzi udělal bod jednacího řádu, který dovoluje diskuzi jen obyvatelům města. Ostatním musí zastupitelé dovolit vystoupení. Proč ne, pokud mají co sdělit, řeklo by se. To ale evidentně neplatí vždy.

Lidi se mě docela často ptají, co je vlastně Kambodža za rasu. Jelikož jsme si pro ni byli u městských policajtů ve Šternberku, moc nevím, co se z ní vyklube, ale pro lidi mám pár teorií, které jim předkládám podle toho, jak jsou mi sympatičtí.

Kambodža má už něco přes půl roku. Dávno přestala být tím roztomilým štěndem, za kterým se na ulici otočil úplně každej a myslím, že s ní trochu začíná mlátit puberta.

Do naší slavné štafety zbývají čtyři týdny. Napsáno toho bylo celkem hodně. Rozhodně víc, než naběháno. Zatím prostě ta teorie převládá nad praxí. Takže pokud čekáte nějaký zásadní zlom v našem tréninku, musím vás zklamat. Jeden obrovský posun ale nastal. Vlastně dva.

Šedesát miliard a nic. Ve svých komentářích se čas od času opírám o výsledky kontrol a auditů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), jehož činnost je velmi důležitá. Ačkoliv závěrečné zprávy z kontrol nejsou pro daňového poplatníka příjemným čtením, neměly by zapadnout. To platí i o kontrole Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), konkrétně kontrole nástrojů na podporu sociálního bydlení a boj proti sociálnímu vyloučení.

Náš štafetový pracovní půlmaraton se blíží a počet členů týmu, kteří se na něj těší, se dá spočítat na prstech jedné ruky kuchaře, který si při vaření usekl všechny prsty. Co s sebou takový pracovní půlmaraton přináší a je vůbec na co se těšit?

Je tady devátý díl Zápesníku. Dnes se budeme věnovat nepříjemné situaci, kterou Kambodža o jednom víkendu způsobila na českým Mont Blancu.

Asi už víte, že jsme se v práci přihlásili na štafetu půlmaratonu a nebylo to vůbec těžké. Pak ale přišla fáze, kdy jsme si s každým dalším dnem začali víc a víc uvědomovat, že bez tréninku to asi nepůjde. Ale řekněme si to na rovinu. Zvednout zadek po proválené zimě od rozkoukaného seriálu nebo se prostě jen zvednout už tak lehké není. Opakující se instastories s tím, jak Elča dávno běhá, a ještě u toho stíhá fotit selfíčka se západem sluncem, ale docela nabudí.