Na pohlednici z 50. let 20. století stojí proti nádražní budově dva výrazné domy. Vpravo dům s nárožní věží, který nechali přestavět v roce 1910 Daniel Sinek a Josef Stricker, a vlevo dům s neonem „Hotel Malše“. Kolem jede straší trolejbus a do Nádražní se ještě vešlo parkoviště osobních automobilů. Sedany, spartak, parkují také prvorepublikové vozy. (Tatry 8 a Tatraplány parkovaly jinde.)

Mezinárodní den žen. Tento svátek sahá svou historií až do roku 1908, kdy se 8. března konalo v americkém New Yorku velké shromáždění za volební práva žen. Uspořádaly ho švadleny, které tenkrát stávkovaly nejen za svá volební práva, ale za celkové zlepšení životních podmínek. Konkrétní datum 8. března se ale ustálilo až po První svétové válce. Naše otázka byla tentokrát tedy jasná. Slavíte MDŽ?

Velmi důležité zápasy hrálo ve svých soutěžích hodně mužstev. Hokejisté ČEZ Motor České Budějovice uhráli jedno čtvrtfinálové vítězství na havířovském ledě a zítra mají díky tomu postupový mečbol. Úspěšně rozehráli čtvrtfinále florbalisté Štírů, volejbalisté Jihostroje udolali Kladno a jsou první. Stejnou příčku drží i ženy VK České Budějovice. V basketbale neuspěli Jihočeši v Brně.

Zdeněk Klíma je na první pohled obyčejný člověk. Až na to, že v patnácti letech přišel o obě nohy. Událost, která mu obrátila život naruby, vzal sportovně. A to doslova. Svůj život se rozhodl věnovat právě sportu. A protože je to velký dříč a do všeho jde naplno, bude nás teď reprezentovat na Zimních paralympijských hrách v Jižní Koreji.

Na pohlednici pořízené po roce 1900 je v záběru ulice Karla IV., tehdy Vídeňská, od pozdějších Šolínů k náměstí. Byla to tichá doba nejen před tramvajová, ale i před automobilová. K dopravě po městě menšího množství materiálu a zboží sloužily vozíky a kárky. Vozíky, žebřiňáky i později potahové valníky byl majetek opatřený jménem a adresou. Mlékařky měly vozíky s konvemi tažené psem. Ráno zapřáhly a kdo chtěl a měl na to, mohl mít k snídani čerstvé ranní mléko.

My Češi máme dokonalý smysl pro humor. Mnohdy je ironický, místy sarkastický a k naturalismu také nemá úplně daleko. Jinak si nedokážu vysvětlit to, že sedmdesát let od komunistického puče v Československu dochází k lákání pohlavárů této ideologie k podpoře menšinové vlády v demisi. Chce to opravdu odvahu a správné povahové vlastnosti. A takové kádry v našich končinách máme.

V poslední době několikrát zvítězili kandidáti, proti kterým byl ve většině mainstreamových médií veden rozhodný odpor. Nejznámějším příkladem je samozřejmě vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA, ale třeba i vítězství Miloše Zemana v nedávném boji o Hrad nebo výsledek referenda o Brexitu. Navíc také média ztrácí svou schopnost tvořit veřejné mínění, což je velmi dobře vidět u nás na postoji veřejnosti například k migrantům či Evropské unii. Proč tomu tak je? Nabízí se několik vysvětlení, která se vzájemně doplňují.

Senovážné náměstí se rozkládalo od Lannovky k Mlýnské stoce. Na pohlednici je zachycen prostor od Mlýnské stoky, která protéká dole vpravo, na opačnou stranu k muzeu. Plošně, historicky a výtvarně to Senovážné není. Bývala tam Rybní ulice, zvaná lidově Fiškostna, c. k policejní kasány, zeleninový trh a The Bio Royal. Seno se vážilo na Senovážném u městské váhy poblíž barokní sochy Panny Marie. Po roce 1990, když se tam zlikvidoval Lenin, se na rozdělení těchto dvou nesourodých prostorů vypracovaly různé studie, ale přednost dostalo parkoviště automobilů.

Budějcká Drbna přináší druhý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na provoz kin, chcete-li biografů.

V minulém komentáři jsem se zaměřil na otázku výroby a složení fotovoltaiky. Dnes budu v ekologické tematice pokračovat a posvítím si na téma recyklace panelů.