Na pohlednici z let po roce 1904 překlenuje Vltavu první železný Dlouhý most. Byl postaven podle projektu Václava Koudelky roku 1880. Most příhradového typu byl dlouhý 95,4 metru. V roce 1930 byl posunut po proudu o 13 metrů a ještě sloužil do října 1932. Na původním místě v ose ulice Husovy byl postaven druhý železný Dlouhý most podle projektu Škodových závodů Plzeň. Výrobu a montáž železné konstrukce provedla mostárna A. Reinberg z Pardubic.

Budějcká Drbna přináší třetí díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme módu.

Minulej víkend jsme si řekli, že si uděláme výlet na nějaký pěkný místo, kde se můžou lidi projít a pséčci proběhnout. Nebo naopak, prostě jak kdo chce. Sestava výletníků byla následující. Kuba, se kterým píšu pro Drbnu, jeho čuba Samantha, moje Terka, naše štěněcí čuba Kambodža a já.

Vyrůstal na jihu Čech, pochází z Borovan, kde žijí i jeho rodiče. V životě se ocitl na rozcestí, kde jednou variantou bylo cestovat a poznávat nové lidi. A druhou pořídit si byt, vzít si na něj hypotéku a do konce života se zadlužit. Rozhodl se pro svobodný život nomáda s čistým štítem, a domovem se mu tak před šesti lety stal obytný automobil, ve kterém cestuje po světe a vydělává si v různých zemích Evropy. Jmenuje se Vítek Štainyger a přál by si, aby lidé více cestovali.

Na pohlednici je záběr z dnešní Žižkovy třídy na klidné a upravené Senovážné náměstí. V pozadí vede ulice Karla IV. směrem na náměstí a před Mlýnskou stokou, která s mostem na pohlednici splývá s okolím, stojí typická městská klasicistní budova, v tomto případě stará nemocnice. Na svěží pohlednici je zachycen čas před rokem 1908, protože toho roku na podzim se Žižkovou pokládaly tramvajové koleje.

Mít štěně je super. Akorát si musíte odmyslet, že zpočátku vyměšuje výhradně doma, okusuje nábytek, žere trus ostatních psů a zvratky lidí z víkendu, krade kusy oblečení a tajně si je v pelíšku cupuje. Na ulici se pak roztomilé štěndo čas od času prostě zasekne a nechce jít dál, takže pak vypadáte jako tyran zvířat, když jste holt nuceni trochu škubnout vodítkem a ukázat, že se prostě dál půjde, protože se přece nestanete psím otrokem.

Pohlednice vodní hladiny Mlýnské stoky a grafitového mlýna není sice úplně kvalitní, ale má svěží barvy a vypovídající hodnotu. Zřejmě to tak za první republiky vypadalo, nebo nedá se říci, že nevypadalo.

Dnes, ve čtvrtek 15. března, je to přesně devětasedmdesát let, co český stát zažil jeden z nejčernějších dnů svojí historie. Po odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi dne 14. března 1939 došlo následující den k okupaci zbývajících území Čech a Moravy vojsky nacistického Německa. V březnu roku 1939 vyústily mnichovské události v zánik samostatného československého státu. Během okupace zemřelo v odboji sto tisíc lidí. Nacisté také vyvraždili většinu židovského obyvatelstva.

Vláda v demisi premiéra Andreje Babiše si na seznam úkolů, které jsou nezbytné pro zabezpečení chodu věcí veřejných v naší zemi, zařadila i výrazné populistické opatření v podobě slevy na jízdné ve vlacích a autobusech pro studenty a důchodce.

Ahoj, jsem Ivo Spisar a od tohoto roku píšu pro Drbnu. V redakci jsme se rozhodli, že zkusíme spustit blog o životě štěněte, se kterým asi měsíc žiju. Říkali jsme si, že prima název blogu by byl „Něco něco čili život štěněte,“ ale to už tady bylo. Napsal to tehdá nějakej Karel, takže jsme se rozhodli pojmenovat to Zápesník. Budeme se snažit to vydávat pravidelně, ale když nebude co psát, nebudeme tlačit na pilu. V dnešním prvním díle vám teda povím, jak jsem se ke svému štěněti vůbec dostal.