KOMENTÁŘ: Dynamo, firma řízená zcela jinak než profesionální kluby. Proto se rochní v bahně

Soutěž se blíží do poloviny a Jihočeši si budují pověst pomalu nejhoršího prvoligového týmu v dějinách. Po debaklu v Karviné (1:4) hlásily statistiky, že Dynamo v jedenácti odehraných zápasech získalo pouze bod. Horší bilanci v úvodní fázi sezony nemělo za 31 let žádné jiné prvoligové mužstvo. Situace po 14. kolech?

Mužstvo Františka Straky se zastavilo na pouhých 2 (!!!) bodech, 12 (!!!) porážkách a skóre 5:36 (!!!). Tak špatná čísla nenajdete ani v pralesních ligách. Z pohledu elitní tuzemské fotbalové scény jde skoro až o znevážení soutěže.

Pro všechny klubové fanoušky však musí být nejvíce frustrující fakt, že pád do hlubokého bahna není náhodný, nýbrž logický. I fotbalové firmy musejí být řízeny systematicky, fundovaně a s výhledem do budoucnosti.

Kdyby Manchester City neměl před sebou jasně vytyčenou dlouhodobou strategii, přesně vymezené kroky, jak ji naplnit, které beze zbytku ctí ředitel klubu i uklízečka, nikdy by nedosáhl na čtyři tituly v Premier League v řadě a triumf v Lize mistrů. Za peníze si trofeje koupit nelze.

Současně ale platí i opak - za málo peněz jde dělat hodně muziky. Slovan Liberec, rozměrem podobný klub tomu budějovickému, nemohl rozpočtem konkurovat pražským „S“, přesto jim vyfoukl 3x mistrovskou korunu (v sezonách 2001/2, 2005/6 a 2011/12). Protože tenkrát dělal fotbal líp než giganti z hlavního města.

Teď si tímto metrem změříme Dynamo.

Na jaře 2020 se budějovické áčko vyhřívalo na 6. příčce ligové tabulky, což byl významný posun vzhůru. Tahouni vzestupu? David Horejš, kouč, jenž umí dát týmům zřetelný moderní herní rukopis, hmatatelný důkaz teď podává v Hradci Králové. Tomáš Sivok, tehdejší sportovní ředitel, který coby hráč viděl zevnitř, jak se vyrábí profesionální fotbal v Itálii a v Turecku. Jaroslav Drobný, brankář s 202 odchytanými zápasy v bundeslize. Martin Vozábal, generální manažer, který vyvedl klub po pádu do druhé ligy z nejhoršího.

Profesionalismus vs. amatérská improvizace

Aby však změna k lepším zítřkům byla trvalá, je třeba, aby na profesionální firemní kulturu přistoupili všichni lidé v klubu. Ale to bývá v Česku problém. V tuzemsku si totiž vykládáme profesionalismus po svém. Rádi bychom měli platy jako hráči i zaměstnanci klubu v Premier League, bundeslize nebo La Lize, ale tvrdou, systematickou a velice náročnou práci, bez níž se k vysoké kvalitě a následně k zajímavým výdělkům nedostanete, nepřijímáme. Alibisticky to omlouváme tvrzením, že české prostředí a mentalita jsou specifické. Proto už v domácích končinách pohořelo tolik trenérů z ciziny, neboť si vylámali zuby na našem pojetí profesionalismu.

Jaroslav Drobný narazil na stejnou překážku v Dynamu. A ventiloval to veřejně na jaře 2020 v pořadu Tiky-Taka na O2 TV Sport.

„Můj názor je, že i lidé ve vedení klubu nebo lidé, co pro klub pracují, nám nepřejí a jsou rádi, když prohrajeme. To na nich vidíš. Pak se to doslýcháme, jak nás pomlouvají za zády a říkají, že jsme s trenérem tři králové (spolu se Sivokem). Nevím, jestli je to závist. Místo toho, aby byli všichni na jedné lodi,“ prohlásil tenkrát otevřeně Drobný.

Vedení klubu okamžitě reagovalo prohlášením, ve kterém mimo jiné zaznělo: „Klub chápe, že mezi lidmi může docházet k vzájemným antipatiím, přesto si ale nemyslí, že vztahy by byly takové, aby se musely takovým způsobem veřejně prezentovat. Pokud má Jaroslav Drobný s někým z klubu osobní problémy, měl by si to s daným člověkem sám vyříkat a neventilovat to podobným způsobem přes mediální prostor. Není to tak dávno, kdy se klub pohyboval v dolní polovině tabulky druhé ligy. Za poslední měsíce a roky došlo díky dennodenní práci všech v organizaci k velkému posunu ve fungování klubu a je pak velká škoda, když se podobnými výroky bez respektu k práci lidí v klubu klima okolo Dynama České Budějovice začíná narušovat.“

Co se od té doby stalo?

Jaroslav Drobný odešel zpátky do Německa, kde vychovává brankáře v Bayernu Mnichov. Tomáš Sivok se přestěhoval do managementu pražské Sparty, David Horejš už úspěšně pracuje v Hradci Králové a Martin Vozábal se musel za nejasných okolností s Dynamem také rozloučit.

Jak se dařilo a daří klubu, jehož představitelé tvrdili, že udělali velký pokrok ve fungování celé organizace?

V sezoně 2020/21 pád na 13 místo. Pak 2x 10. stupínek, potom záchrana last minute a současnost? Beznadějně poslední příčka!

Majitel?

Klubový vlastník Vladimír Koubek poznal, že řídit fotbalovou firmu je odlišná disciplína od kormidlování běžného byznysu, protože ve fotbale existuje více proměnných a prostředí v tom českém je opravdu velmi specifické. V Dynamu utopil nemalé peníze a nakonec musel on i rodina čelit výhrůžkám.

Trenéři?

Správně řízené kluby se vyznačují tím, že se koučové na lavičkách netočí jako svatí na orloji. Kluboví lídři totiž mají přesnou představu o tom, jaký fotbal chtějí hrát a pak si vybírají takové kouče, kteří umí danou vizi nejlépe převést do života.

Vedení Dynama naopak skáče chaoticky z jednoho břehu na druhý i na třetí. Nejdřív angažuje kouče, který sází na systém, v jehož erbu je aktivní celoplošný presink. Pak se objeví u áčka trenér bez licence (může být dobrý, ovšem licenční manuál pro nejvyšší soutěž říká, že bez trenérské kvalifikace ProDiplom UEFA na lavičce být nesmí) a nakonec po pouhých dvou odehraných kolech opět přepřahá a na střídačku přivede trenéra-motivátora, jenž je pravým opakem systematického budovatele.

Je logické, že tato amatérská improvizace nemůže vést k ničemu jinému, než k odsunutí týmu do ligového podpalubí a fanoušků do sféry zoufalství.

Kloppovo zrcadlo

Malá odbočka do profesionálního světa. Když média spekulovala o tom, kdo se ujme po osmi a půl letech šéfování A týmu po Jürgenu Kloppovi, management Liverpoolu už na tom pracoval ve velkém předstihu. Nehledal nejvhodnějšího Kloppova nástupce, nýbrž nejvhodnějšího pokračovatele striktně vytyčeného způsobu hry. Aby ten mohl být zase inovován, neboť fotbalový vývoj letí mílovými kroky vpřed. Co stačilo dnes, již zítra nestačí.

Renomovaní datoví analytici velkoklubu z Anfield Road bedlivě projížděli statistiky mužstev trenérských kandidátů. Další odborníci sbírali informace o tom, jak dotyční adepti trénují, chovají se v krizových situacích a podobně. Poté vše vyhodnotili a ukázali na Arného Slota z Feyenoordu Rotterdam. Holohlavý Nizozemec sice nebyl pro anglické fanoušky tak známý jako jiná jména, ale na slávu liverpoolští experti nekoukali. Zajímaly je styčné body mezi jejich plány a prací okruhu kandidátů. Kdo jich měl nejvíc, vyhrál.

Špičky Dynama uvažují dlouhodobě evidentně zcela jinak. Proto ještě pár dní před startem této ligové sezony trenéři ani nevěděli, s jakým kádrem vyběhnou do úvodního mistrovského utkání.

Kdyby klubová generalita měla dobře a opravdu funkčně postavenou pyramidu od přípravky po seniorský tým, nemohlo by se nic takového stát. Nejlepší borci z akademie by plynule přešli do áčka, protože by, stejně jako v Manchesteru City, Dortmundu či Salcburku, ovládali stanovené principy hry. Museli by si jen zvyknout na rychlejší provedení v dospělé kategorii.

Jenže tohle je pro Dynamo sci-fi.

Přitom akademie patří k nejlepším v republice – podmínkami, které nabízí areál Složiště i plejádou vychovaných talentů. Vzpomínáte, jak v minulém ročníku celostátní dorostenecké ligy válela budějovická devatenáctka? Nastřílela nejvíce gólů ze všech (o tři více než první Sparta). A třeba žákovský tým U12 se stal letos na podzim půlmistrem.

Ovšem áčko z tohoto pokladu netěží.

Místo toho potápějící se jihočeská bárka momentálně řeší, komu vlastně patří, respektive jestli nynější vlastník zaplatil nebo nezaplatil za akcie tomu minulému.

K tomu už fakt není, co dodat.