Jak po nás na rybách někdo házel skleněné oblázky...

Po krátkém zamyšlení bych mohl říci, že sídliště typu Máj bych si nejspíš nevybral. Proč? Je tam hluk, nepořádek, málo zeleně a nepřizpůsobiví občané obtěžující vás na každém kroku. Jenže! Buďme objektivní...

Minulou sobotu jsem seděl se svým synkem a vnukem u Lučního jezu poblíž fotbalového stadionu Dynama. Nikdo by ale neřekl, že ani tady nenaleznete klidu. Najednou totiž po nás někdo začal házet malé skleněné dekorační kamínky a ohromně se tím bavil. Tipoval bych to na nějakou dětskou nebo pubertální partu.

Rodiče nejspíš odjeli z domu a dorostenci se rozhodli udělat si dobrý den z nic netušících rybářů, tedy nás. Jelikož jsem na břehu seděl nejen já, ale také dvě děti, tím kamenem do hlavy mohli dostat i oni. Nikoho netrefili, ale několikrát to bylo jen těsně. Ránu schytala jen rukojeť prutu mého syna, když ho držel v ruce.

Vyběhl jsem proto se podívat, odkud ty oblázky létají. Ve druhém patře přilehlého domu jsem zahlédl mladou blondýnku, jak spěšně zavírá okno. Od té doby byl klid.

Zjevně jí nedocházelo, že i malým předmětem může někoho zranit. Měl jsem vztek a chtěl jsem zavolat policii. Nakonec jsem to ale neudělal a raději jsem se rozhodl o tom napsat.

To proto, aby lidé neviděli černobíle a uvědomili si, že i rasově neodlišní spoluobčané mohou být občas pěkní nevychovanci. A co teprve, když ve stejném duchu vychovávají, respektive nevychovávají, svoje děti. Pro tentokrát měli štěstí, že nikoho netrefili.

Třeba se ti, kteří u Lučního jezu bydlí a mají doma stejnou dekoraci, chytnou za nos...

Napsal čtenář Budějcké Drbny