Svátky-nesvátky v kruhu rodinném i sami

Každým rokem stejné shony. Někdy si říkám, že se lidé zbláznili.

Přeplněné obchodní domy, plná parkoviště a plné košíky jídla a různých dárků. Rok, co rok slýchávám ze všech stran "Nestíhám, to budou zase svátky", nebo "Pijede brácha s tou jeho slepicí, ale což já to ten den vydržím".

Málo kdo si uvědomujeme, jak jsou Vánoce dvojsečnymi sátky. Na jednu stranu se těšíme na naše blízké, na druhou stranu jsou to svátky plné přetvářky a pokrytectví.

Když jsem byl malý, těšil jsem se na Vánoce, kdy přijede babička, budeme jíst cukroví, půjdeme na procházku a večer před večeří si pustíme v televizi pohádku. Po večeři jsme si rozbalili dárky, poseděli a šli spát.

Byly to nádherné doby plné štěstí. Ne každý ovšem takovéto svátky měl to štěstí prožít.

Dnes jsem již dospělý a vím, že to není automatické a samozřejmé. Je krásné trávit svátky s rodiči a svými blízkými. Já osobně trávím Štědrý den s rodiči a jednoho dne vím, že budu u štědrovečerní večeře sedět sám. Ne to není pesimismus. Je mezi námi mnoho lidí, kteří nemají nikoho, s kým by prožili svátky. 

Ať už jde o babičky a dědečky, kteři jsou sami a rodinu mají daleko, nebo nemají žadné blízké, s kterými by strávili Vánoční čas. Nebo o mladší lidi, kteří jsou sami, s rodinou se nebaví, nebo jsou třeba čerstvě po rozpadu vztahu, kdy dárky jsou již zabalené, ale není je komu dát. Takové chvíle jsou pak velmi smutné a těžko se s nimi člověk vyrovnává.

Ale což, ať to máte jakkoliv, po svátcích zase přijde další rok a pojedeme od "nuly". Máme rok na to se připravit na další Vánoce, a pokud se nám ty letošní nepovedli, tak máme celý rok na to na tom něco změnit......