Ukrajinofobie v ulicích

Ano přesně takové věty slyším téměř každý den. Před měsíci je někteří vítali a dnes, ačkoliv se mnoho z nich začlenilo do naší společnosti jsou na obtíž. 

Řeč je o Ukrajinských uprchvlících. Není tajemstvím, že v jejich rodné zemi zuří válečný konflikt, který vyprovokovala Ruská federace v čele se smysluzbaveným prezidentem Vladimirem Vladimirovičem. Klasické Čecháčství se projevuje stále ve větší míře. Oni dostávají to, nebo ono. Oni mají zdarma dopravu. Občas se za své spoluobčany stydím. Závist a nenávist je to, co hýbe českou duší.

Zamyslím-li se nad tím, kdyby federace napadla nás, co bychom dělali? My muži bychom byli odvedeni do zbraně, což považuji za správné, ale naše ženy a děti bychom pokud možno poslali do země v keteré jim nehrozí nebezpečí. Je to logické a správné. Rozhodně bych se nerad dočkal tohoto stavu, a určitě bych byl vděčný, kdyby přijal sousední stát mé blízké s "otevřenou náručí". Vše co měli, co celý život budovali nechali na území rodné země. Vzali ssebou oblečení, cennosti a to, co pobrali. 

Setkal jsems e s názorem, že uprchlík, který má na Iphnoe nepotřebuje dávky. Osobně si myslím, že kdybych prchal z válečného konfliktu nezahazoval bych svůj iPhone na hranicích a nesháněl Nokii 3310.

Každý by se měl trochu zamyslet. Ne všichni jsou stejní.