Každý čtvrtek patří Drbně historičce a ani tentokrát tomu nebude výjimkou. Historik Jan Schinko se podíval na firmu L. & C. Hardtmuth, která se v devatenáctém století přestěhovala z Vídně do Českých Budějovic.
Reklamní kresba firmy L. & C. Hardtmuth z let kolem roku 1908 soudě podle toho, že záložna na rohu náměstí a ulice U Černé věže je ještě v klasicistní podobě domu poslance Schiera. Potom byla přestavěna v okázalém novorenesančním stylu, anebo kreslíř použil starší siluetu severovýchodního koutu náměstí později. Náměstí na kresbě opticky neovládá Černá věž, ale tužka. Móda odpovídá začátku 20. století. Budějce samostatnou módu nedělaly, přizpůsobovaly se trendům z Prahy, které kopírovaly Paříž, Vídeň a trochu Londýn. Jen několik budějckých modistek jezdilo přímo do Paříže a rovnou přivezly nejnovější módu.
Dámy podle této reklamy měly velká poprsí a útlé pasy. Pánové nosili prvotřídní výrazný oblek a kloboukem naznačovali movitost. Podle jiných dobových fotografií a kreseb i ten, kdo doma nosil starou umaštěnou čepici si vzal na náměstí naleštěný klobouk, takže podle této kresby se nedá globálně říci, že tenkrát ve městě měly dámy velká poprsí, útlé pasy a pánové byli movití.
Původní vídeňskou firmu Josefa Hardtmutha z roku 1790 na výrobu kameniny a tužek přestěhoval do města Carl Hardtmuth v roce 1847. Vyhlédl si místo už kolem roku 1833, kdy se mu zamlouval pozemek mezi koňskou dráhou a pravým ramenem Vltavy. Bylo to dno vysušeného Krumlovského rybníku a hlavně nedaleko centra města, přičemž přes Malši již byl postaven pro koňku a pěší most. Ale to ještě nebylo pro rozhodnutí se přestěhovat z Vídně podstatné.
Shodou okolností (prostě náhoda) se Carl Hardtmuth (1804 – 1881) na studiích ve Vídni setkal a seznámil s Adalbertem Lannou (1805 – 1861). Byli vrstevníci a měli stejné technické a podnikatelské zájmy, byť každý z trochu jiného oboru. Rozuměli si. Adalbert Lanna nabídl Carlu Hardtmuthovi, že mu zařídí vše potřebné pro přestěhování podniku do Budějc a dále, že mu pomůže zajišťovat dopravu materiálu do nové továrny a dopravu výrobků na místo určení.
Je pravděpodobné, že nabídka Lanny rozhodla. Vedle toho, že tady na jihu Čech se nacházela levná tuha, levné suroviny pro kameninové výrobky a ještě relativně levná pracovní síla. Lanna provozoval lodní dopravu, měl v nájmu koňku a různě investoval do regulací řek a staveb mostů. Pro Hardtmutha i Lannu byla nabídka výhodná. Carl Hardtmuth pár let váhal. Jistě vážil stěhování strojů apod. na formanských vozech po tehdejších prašných silnicích (železnice Vídeň – Budějovice je až z roku 1868).
Ale rozhodl se, pozemky od města koupil a dne 31. července 1846 uzavřel s městským stavitelem Josefe Sanderem smlouvu o stavbě nové továrny. Na konci roku 1847 byl již v hlavních budovách továrny zahájen provoz. Nejprve nepřevažovala výroba tužek. Ještě předtím, než byla zahájena výroba kameniny a tužek zemřel náhle technický poradce a ředitel továrny pan Welsch, který byl předtím dílovedoucí továrny ve Vídni. Rozuměl technologii a na něm „stála“ výroba.
Carl Hardtmuth proto zapojil do podniku svého syna Franze, kterému bylo tehdy jen 15 let. Poslal ho na studie do Anglie. Po návratu z Anglie zmodernizoval výroby a začala světově slavná etapa Hardtmuthky. Franz Hardtmuth později v roce 1879 zapsal do svého deníku, že by ke stěhování továrny z Vídně do Budějovic nedošlo, kdyby ředitel Welsch zemřel o jediný rok dříve. To jistě mu naznačil nebo přímo řekl otec Carl Hardtmuth. Sám jako patnáctiletý situaci kolem stěhování asi tak nevnímal. Není ani vyloučeno, že se mu z Vídně stěhovat nechtělo.
Může se poeticky říci, že Hardmuthka počala na setkání studentů Vídeňáka Carla Hardmutha a Budějčáka Adalberta Lanny ve Vídni.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
