Dnes už byste jen těžko hledali v Českých Budějovicích Schmerlingovu třídu. Snáze totiž naleznete tu Žižkovu. A právě té, respektive Schmerlingově třídě, se věnuje v dalším díle Drbny historičky Jan Schinko.
Na pohlednici zachytil neznámý fotograf Schmerlingovu třídu (dnes Žižkova) z Neuhauserova domu (dnes v tom místě Českobudějovické pozemní stavby) ve směru na Senovážné náměstí. V ulici právě stojí na výhybně dvě tramvaje. Jedna čekala až přijede z protisměru druhá. To bylo nešikovné řešení, při kterém se ztrácely minuty do jízdního řádu. Radnice a elektrická společnost na tramvajích tehdy momentálně šetřily. Kdyby byly tramvajové linky dvoukolejné, to takový technický problém nebyl, mohly by jezdit dodnes jako v jiných srovnatelných městech.
Snímek byl pořízen někdy od roku 1909, kdy už tramvaje jezdily, a před rokem 1911, kdy ještě stála stará nemocnice. Ta je vidět zcela v pozadí v místech, kde je dnes parčík s meteorologickým sloupem u hlavní pošty. Budějce se přibližně od roku 1900 do 1. světové války rozmáchly. Dotahovaly evropská velkoměsta. Schmerlingova třída s novorenesančními a secesními domy (Schwarzenberský palác a dům U Černého koníčka i s kubistickými prvky) a s „pařížskými“ alejemi to potvrzují.
Dojem trochu kazí vlevo proluka na rohu ulice U Tří lvů. To byla jedna z časově nejdelších proluk ve městě. Zastavěla se až v roce 1986 jídelnou pro střední odborné učiliště. Léta tam bývala jen dřevěná ohrada, na kterou se lepily plakáty. Poskytovaly místní informace. Kdo šel okolo, letmo četl plakáty a věděl, co se ve městě děje. V těch místech stál původně renesanční dvorec U Tří lvů. Na snímku jsou patrné obrysy renesančního špýcharu na sousedním domě U Petrínů.
Na bráně dvorce byl zobrazen biblický výjev – Daniel v jámě lvové. Lvi v jámě byli tři, podle nichž se pak kolmá ulice na Schmerlingovu nazvala U Tří lvů (v němčině Dreilöwenhofgasse, volně přeloženo Třílvodvorská). Zvláštností této uliční fronty je, že Růžencový kostel z roku 1900 není z ulice vidět. Na konci bloku stojí dvoupatrový novorenesanční dům, ve kterém bývala oblíbená hospoda Na Šlajferně. Zdravý dům se Šlajfernou byl zbořen před rokem 1962.
Vpravo začíná domovní blok pravým secesním domem z roku 1910, který si postavil Antonín Hlavín. Oldřich Weiss připomínal, že plastické tváře dam na průčelí domu jsou podle návrhu Alfonse Muchy, ale asi ne, jen pařížskou Muchovu secesi připomínají. Nejvyšší v tomto bloku je třípatrový dům, kde je dnes dole Restaurace U Berana. To je výjimečný palác z roku 1882 (letopočet byl na vratech) s historizující fasádou. Ani za socialismu stavební úřad nepovolil otloukání štukatur. Jen povolil nová vrata do průjezdu. Nestylová, tuctová, osazená v roce 1982. Dům si nechala postavit bohatá Karolina Lamplová. Později název Lamplův dům ustoupil a převážil „dům generála Brady“, který zde bydlel s manželkou Antonietou až do let výslužby. Majitelem potom byla Rosa Bradová. V období 1. republiky bydleli v domě advokáti, vrchní ředitelé, inspektor, klenotník, majitelé módní síně a podobně.
Poslední v této frontě stojí na rohu Senovážného náměstí dům U města Prahy. Bývala zde hospoda, obecná škola, stravovna pro chudé, moučný úřad, ohřívárna pro lidi, kteří neměly na topení (to když v roce 1929 udeřily mrazy – -42,2°C), živnostenská škola a v novější době dopravní učiliště.
Původně od roku 1265 mělo královské město tři brány Pražskou, Lineckou a Vídeňskou a právě z Vídeňské vedla obchodní cesta pozdější Schmerlingovou či Žižkovou směrem na Vídeň přes Vitoraz. Situace se změnila po roce 1816, kdy se postavila nová císařská silnice do Třeboně, která převzala tranzit do Vídně.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
